Fantazie a vize malého Karla

K 700. výročí narození Karla IV. připravilo českobudějovické Malé divadlo inscenaci Karel – táta vlasti určenou dětem od osmi let.

Autoři scénáře – režisér Petr Hašek a dramaturgyně Helena Kebrtová – již úspěšně spolupracovali při inscenacích Quijote! a Dalskabáty, hříšná ves, které se vyznačovaly osobitým inscenačním stylem (netradiční zpracování známé látky, nahlížené optikou 21. století, nápaditost jevištního řešení a hlavně originální a vše prostupující hravost). Takto lze charakterizovat i inscenaci o Karlu IV.

Postava oslavovaného otce vlasti je tentokrát sňata z piedestalu: Karel se chová jako vrstevník dnešních dětí, nevyhne se bláznivým kouskům a trápí ho běžné starosti, jen žije v době vrcholné gotiky, a navíc se má stát králem. Režisér Petr Hašek využil jako hlavní inscenační princip projekci a animaci (autorka Marie Jarošová), které tvoří organickou součást jevištního dění. Projekce nahrazují jednotlivé rekvizity, nabízejí doplňující či shrnující historická fakta a zobrazují symboly k jednotlivým událostem. Animace umožňují plynulé změny prostředí, v dynamickém tempu se objevují a mizí stejně jako lidské myšlenky a sny a jsou důsledně propojovány s hereckou akcí a hrou loutek.

Velmi zdařilá je například scéna, kdy Karel přichází do zpustošených Čech, aby se ujal vlády. V rámci animace se u všech hradů, kde se Karel chystá pobýt, zabedňují okna, zvedají padací mosty a stahují vlajky. Královské hrady jsou totiž rozprodány. Karel nalézá královskou pokladnu v animované podobě vyhublého prasátka, které marně honí po promítacím plátně. Postupně slibuje různým šlechticům úřady a posty výměnou za finanční obnos a prasátko se s každou další mincí zakulacuje, až se, dokonale nafouknuté, spokojeně uvelebí na Karlově rameni a hrady jsou vykoupeny zpět (animovaný obraz otevírání bran a vytahování vlajek).

Děj, mapující ve zkratkách Karlův život od výchovy ve Francii až po jeho vrcholnou vladařskou éru, je ale pouze snem malého Karla (Petr Šmíd), který utekl před hádkami rodičů do sklepení. V přítmí si osvětluje sirkou jednotlivá zákoutí a na plátně, erbech i na podlaze se postupně promítají historické údaje (Království české, hrad Loket, rok 1319). Ve sklepení se Karlovi zjevují tři patroni a dávají mu do vínku laskavost, moudrost, víru, štěstí a vize a provází ho během jeho dalších životních mezníků. Karel je poslán rodiči do Francie, kde si osvojuje umění šermu, tance i hudby, získává vzdělání a moudré rady, které se mu později osvědčí (např. nikdy se nehádat s papežem). Historické události se valí překotnou rychlostí, osobní život (svatby a narození dcer) se prolíná s vladařským (pasování na rytíře, korunovace českým králem i římským císařem), na scéně se jen mění figurky. Jednotlivé události jsou zaznamenány v humorné zkratce a dějí se pod dohledem rodičů, kteří neustále komentují Karlovy skutky navzdory vzdálenostem, které je rozdělují, i své smrtelnosti. Starostlivá a milující Eliška Přemyslovna (Denisa Posekaná) vede věčné spory se svým mužem Janem Lucemburským (Jan Hönig), který jakožto tvrdý válečník syna neustále popichuje, shazuje jeho vladaření a opovrhuje českými zeměmi.

Další část inscenace je věnována Karlově stavitelské činnosti (animace umožňuje nechat zmizet starou Prahu a postupně budovat novou, koncipovanou jako přehledné moderní město). Věčné hořekování Pražanů, kterým chybí spojení vltavských břehů, je vyřešeno tělocvičným úkonem zvaným most. Pokračuje se stavbou Karlštejna, založením univerzity či Karlových Varů (Karel objeví první vřídlo tím, že vytáhne špunt z vany). Na konci se pomyslný dějinný kruh uzavírá a Karel prozrazuje vladařskou taktiku svému jedinému synovi: s každým jednej slušně a nebojuj, pokud můžeš danou záležitost vyjednat. Vzápětí se malý Karel probouzí a opravdu ho čeká studijní cesta do Francie. Nápady, které si ve sklepení vysnil, se rozhodne naplnit.

Režisér Petr Hašek pojímá dějiny jako společenskou hru, závislou na štěstí, plnou paradoxů a překvapení. Boj o korunu je přímo zpodobněn jako hra Člověče, nezlob se. Jednotlivá čísla na kostce, kterou Karel od útlého dětství hází, předem určují zlomové události, které ho čekají. K tomu, aby ve hře dějin obstál, musí hrát s nadšením a zápalem a nesmí se nechat zaskočit případnou nepřízní osudu.

Scéně Jitky Nejedlé vévodí obří kovová židle, která slouží jako trůn, úkryt, sedlo koně či prolézačka pro maňásky. Vzadu je umístěno plátno a erby, na které se promítá. Gotické oděvy jsou nahrazeny světlými soupravami s kapucemi (alternativa k rytířským přilbám), Karel nosí červeno-modro-béžovou soupravu s obtiskem orlice a lva. Kostýmy i animace jsou laděny ve střídmých barvách, čímž odkazují k strohému středověku. Totemové loutky i maňásci mají tvar figurek společenských her a jsou průběžně doplňovány půvabnými detaily (např. při stavitelské činnosti mají oranžové pracovní helmy, jako lékaři roušku přes ústa a loutka Karla Bavorského s typickým bavorským kloboučkem přijíždí v BMW). Výraznou součástí inscenace je i zvuková a hudební složka, kterou sestavil Jan Vejražka a která dodává jednotlivým okamžikům přesnou atmosféru (např. v Paříži se prolíná státní hymna s troubením klaksonů, ruchem velkoměsta a šansony Edith Piaf).

Inscenace Karel – táta vlasti nenásilně propojuje svět gotiky s dneškem, moderní prvky mísí s reáliemi středověku a přináší aktuální návod kterak vládnout, protože Karlovy vladařské principy zůstávají živé a použitelné i po sedmi staletích. Hravost, fantazie a nadšení ze hry jsou vkladem inscenátorů i poselstvím Karla IV. pro dnešní generaci. Inscenace svým obsahem přesahuje základní středoškolské znalosti, je prostoupena řadou historických zajímavostí, přesto nesklouzne k suchému servírování faktů. Během 80 minut se (nejen) dětský divák skvostně pobaví a dostane ucelený pohled na významné období našich dějin, ale hlavně na samotnou osobnost Karla a jeho vladařské know-how, které opíral o vzdělání, statečnost a obraznost. Příjemně civilní pojetí Karla IV., scenáristická i jevištní nápaditost a důsledně propracovaná kombinace herecké akce a animace tvoří harmonický celek, který bez patosu vzdává hold hodnotám, které Karel vyzdvihoval – včetně lásky jako základnímu principu vládnutí i žití.

Malé divadlo České Budějovice

Petr Hašek, Helena Kebrtová: Karel – táta vlasti

Režie: Petr Hašek, dramaturgie: Helena Kebrtová, výprava: Jitka Nejedlá, animace a videomapping: Marie Jarošová, hudba: Jan Vejražka

Premiéra 9. 3. 2016, psáno z reprízy 12. 3. 2016.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 2/2016]

Silvie Žatecká Vojíková, 29. 6. 2016

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: