Maruška jako bojovnice proti konzumu

Herečka Ivana Bílková vypráví v dračí inscenaci dětem pohádku O dvanácti měsíčkách velmi poutavým způsobem.

Maruška je v něm jedinou kladnou hrdinkou, která sama hrdinně bojuje proti zlému světu ztělesněnému macechou a Holenou, ale i poměrně strašidelnými měsíčky v podobě dvanácti bílých, skřípějících stromů. Nepřízeň osudu pak představují i konstantně pesimistické předpovědi počasí, znějící ze záznamu. Ty ovšem zastupují zároveň téma, které tvůrci do Maruščina příběhu zapojili zcela nově – téma konzumu.

Foto: Jiří N. Jelínek

Herečka zasazuje pohádkovou rodinu do dnešní doby a macechu s Holenou usazuje na pohovku před televizi naladěnou na stanici TV Pohovka. Matka s dcerou v ní sledují nejrůznější teleshoppingová show, která i v zimě nabízejí zaručeně čerstvé jahody, fialky ve spreji anebo recept na jablečný závin. Tvůrci tím odkazují k dnešní supermarketové kultuře, která nám skutečně umožňuje koupit si téměř jakýkoli produkt celoročně, přičemž jejich samotná kvalita je už věc vedlejší. Otázkou v anotaci i samotnou inscenací se tak tvůrci snaží zpřítomnit základní absurditu macešiných a Holeniných požadavků, kterou si v době dostatku a potravinářského velkoprůmyslu pomalu přestáváme uvědomovat.

Obě záporné postavy jsou zobrazeny jako typické konzumentky, což vyjadřuje i samotná podoba loutek: ty sedí celou dobu na pohovce a herečka animuje pouze jejich hlavy, v místě úst rozříznuté tak, aby se dala jejich horní část odklopit a Maruška je mohla krmit vším, co si ženy poručí. Pohovku s loutkami herečka navíc dvakrát vymění, aby naznačila jejich postupné tloustnutí. A protože mají ženy chuť na vše, co mezi věčným spaním a jezením zahlédnou v televizi, jejímž sledováním tráví zbytek veškerého času, krmí je Maruška střídavě nezdravými řízky a klobáskami, ale i zaručeně pravými biopotravinami donesenými od měsíčků – jahodami a jablky. Kategorie zdravé a nezdravé stravy nebo domácí či průmyslové kvality přitom vůbec nerozlišují, v produktech nevidí jejich skutečnou hodnotu, ale pouze jejich soukromý požitek – z Maruškou pracně získaného keříčku jahod tak ochutnají každá jednu, jejich chuť pohaní a poručí si zase raději klobásky.

Foto: Jiří N. Jelínek

Konzumenství ovšem představuje i samotná relace televizní předpovědi počasí, která macechu s Holenou zásobuje pouze pesimistickými vyhlídkami, věštícími dokola jen déšť, sníh a silný vítr, a své divačky si tak k sobě nadobro připoutává – protože co v takovém nečase dělat jiného. Téma špatných zpráv se přitom nemusí týkat pouze počasí, ale celkového dění vůbec. Cestovní kanceláře v tomto roce zaznamenávají obrovský pokles zájmu klientů nejen o východní destinace, ale často o zájezdy do zahraničí obecně. Lidé, denodenně krmení novinkami o uprchlické krizi, vnímají situaci často zkresleně a tragičtěji, než jaká ve skutečnosti je, a mají dojem, že v okolním světě zuří válka a nejjistější je tedy zůstat doma.

Všudypřítomný dostatek zboží a informací v lidech zcela paradoxně k původnímu marketingovému cíli budí často naopak pasivitu. A přesně proti tomuto konzumnímu tlení (namísto aktivního dlení) bojují tvůrci v inscenaci Divadla DRAK. Poměrně morbidní závěr, v němž se macešina chaloupka promění v její a Holeninu hrobku s křížkem navrchu, tak z jejich hlediska představuje happy end, v němž upřímná a čistá Maruška vítězí nad lhostejným konzumem.

Foto: Jiří N. Jelínek