Mateřinka: Den pátý a poslední

Poslední mateřinkový den jsem zahájila pohádkou Kde budeme bydlet souboru vi.TVOR. Jde o autorský příběh medvěda, který si shání nový dům, protože do toho starého se mu už nevejde velká sklenice medu, který si na zimu nasbíral. Příběh je laskavě vtipný a pěkně vypointovaný, až jsem se divila, že není podle žádné knižní předlohy. Píše Berta Doubková.

Inscenace výtvarně vsadila na estetiku přírodnin a krásných starých věcí z babiččiny půdy. Osobně mám z takové estetiky trochu nekritické potěšení, ještě sama jsem se Krásných Starých Věcí z Půdy nenasytila. Pařez na stole snad nemůže nefungovat! Stejně tak si ovšem dovedu představit, že někdy v budoucnu možná k nasycení dojde.

Foto: vi.TVOR

Zaujal mě i přístup herců k loutkám a materiálu. Plyšový medvěd si prackou skutečně nabere medu a popatlá si s ním obličej, v hospodě si plyšové loutky nahýbají z kalíšků žaludového piva a klidně si je chrstnou do čumáků, když se medvěd prodírá suchou trávou, nebojí se ji polámat a rozházet po koberci Studia NDL. A to aniž by se herci chovali hrubě nebo necitlivě.

Kde budeme bydlet bylo také jedním z mála letošních mateřinkových představení, u kterého jsem neměla pocit, že by potřebovalo zkrátit. Byla jsem zvědavá na každý další obraz. Každá jednoduchá situace byla srozumitelně vypointovaná, dávala dostatek času k vychutnání výtvarna, ale zbytečně se nezdržovala u nějakých ornamentů (humoru, hudby, scénografie…) a celek tak držel dobře pohromadě. Výtvarné, herecké a dějové složky se mi zdály být pěkně vyrovnané. A inscenace byla nakonec porotou oceněna za kolektivní herecký výkon.

Foto: vi.TVOR

Místo neuskutečněného Sedmera krkavců z KALD DAMU zahrály Buchty a loutky Automat na pohádky. Krátkými improvizovanými skeči plnily přání rozjařeným dětem i dospělým, kterým u toho Zuzana Bruknerová vařila kávu v automatu. Děti byly nadšené a předháněly se, kdo si bude moci říct o pohádku.

Foto: LokVar

Posledním představením, které jsem na Mateřince 2021 viděla, byla pohádka Matěj a čerti souboru LokVar. Milá marionetová pohádka se hrála venku, diváci seděli pěkně ve stínu, ale herci si užívali spalujícího slunce. Obdivuji je, že se tím nenechali nijak ovlivnit a neztratili nic ze své energie. Pohádka šlapala a děti neztrácely pozornost, přestože venku je to vždycky těžší.

vložila:

Adéla Vondráková, 20. 6. 2021

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.