Myši patří do nebe
Na představení kladenského divadla Lampion Myši patří do nebe oceňuji kontrast nebe a země na rovině zvuku. Země je dřevěná větev, na které je slyšet jen honící se zvířata. Oproti tomu nebe je celé ozvučené. Čeho se dotkneš, to zařinčí, a když se zaposloucháš, vlastně i ty sám chrastíš. Všechny ruchy a rytmy se mísí a fungují dohromady. Možná že ten souzvuk je ale zároveň i to, co začne nudit, co se vyčerpá. To platí jak z pozice divácké, nebe nám krom rozličných setkání, her a zvuků nemá co nabídnout, je zcela nekonfliktní, tak i z hlediska příběhu, protože z prostředí bezpečí, souhry a bezstarostných vztahů to láká zase zpět do světa nebezpečí, kde ale zároveň je na co se těšit. Vlastně se zdá, že jde jen o to, přinést si zpět na zem trochu nebe, trochu té sehranosti, hravosti a bezpečí. Za zdařilou považuji esteticky neotřelou, zavěšenou scénu i lehkost hereckého provedení. Co se příběhu týče, snesl by myslím zestručnění, zvláště pak v nebeských scénách. Radost mi také udělaly občasné průtahy při spouštění scény, totiž ty úpěnlivé zraky herců namířené vzhůru, náhle se zdálo, že po tom nebi doopravdy toužíme.
(Texty neprochází redakční úpravou.)
Matyáš Míka, 19. 6. 2019
Karel Brožek (28. 4. 1935 – 21. 10. 2014)
Pavel Štourač (6. 10. 1969)
Vladimír Koutný (12. 10. 1924)
Jana Schlichtsová (17. 10. 1944)
Jana Altmanová (17. 10. 1944 – 31. 10. 2021)
Alena Hořínková (20. 10. 1934)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS