Foto: Josef PtáčekŽluté – modrá – zelený, Naivní divadlo Liberec
Jako zásadní přínos a možná i největší přednost inscenace Žluté – modrá – zelený vnímám snahu vymanit se ze zažité představy toho, jak má vypadat divadlo pro děti. Inscenace vychází z knížky Daniely Fischerové Duhové pohádky, která metaforicky popisuje vznik světa – života, krajiny, ale i základních projevů lidství. Na scéně je několik akvárií, které se tímto vším postupně fyzicky zaplňují, a to rukou tří jakýchsi čarodějů. Pomalu vznikající svět dokresluje videoprojekce na zadní stěně, která pomáhá dotvářet magickou atmosféru.
Po celou dobu představení jsem si kladla otázku, co viděné vyvolává v dětech. A možná ani ne tolik viděné (které na děti může přirozeně působit), jako slyšené. Jak už jsem zmínila, vznik světa je v literární předloze podáván metaforicky, a to proto, aby nasvěcoval konkrétní vrstvu, aby otevíral téma. Na příkladech přírodních dějů totiž vysvětluje velké hodnoty – co znamená soucit, důvěra a láska? Dalo by se říct, že je to taková alternativní dětská Bible, která logiku světa a harmonii přírody používá jako přirovnání k tomu, jak bychom se k sobě navzájem mohli chovat i my lidé.
Během vyprávění příběhu o světě, ve kterém všechno řídí počínání Slunce, v němž jsou třeba vítr, sníh i listí personifikované, jednou za čas zazní: „A tak vznikl soucit. A to je moc dobře, protože jinak by nás nikdo nepolitoval.“ Nejsem si jistá, jestli několik těchto zastavení dostatečně vyzní, jestli se celý smysl neztratí v řadě krásných obrazů, ve spoustě věcí, přírodnin, barev a světel. Výtvarná složka inscenace je velmi působivá a hravá, ale nevím, jestli dostatečně podporuje text. Určitě nejde proti němu, ale často ho neverbalizované akce přeruší na tak dlouhou dobu, že se ztratím v posloupnostech. Nemyslím si, že by byla inscenace pro děti příliš náročná svou formou. Ale podle mého názoru, který cílová skupina publika ještě umocňuje, si v kombinaci s tak složitým tématem ukrojila až moc velké sousto.
Marta Hermannová, 20. 6. 2019
7. 3. 2026
Divadlo Polárka, Brno
Stalo se mi tělo
8. 3. 2026
Divadlo Minor, Praha
Maceška
20. 3. 2026
Divadlo Radost, Brno
Malá čarodějnice
21. 3. 2026
Divadlo Bajka, Český Těšín
Divoženka
21. 3. 2026
Divadlo Polárka, Brno
Grandhotel pocitů
21. 3. 2026
Malé divadlo
Láznění
21. 3. 2026
Divadlo Lampion, Kladno
ŽJÚÚÚ aneb Říkanky pro nemluvňata
27. 3. 2026
Divadlo loutek, Ostrava
Kytice
1. 1. 2026 – 31. 12. 2026
Rok loutkového divadla
7. 3. 2026 – 9. 3. 2026
48. festival pražských amatérských loutkářů
21. 3. 2026 – 22. 3. 2026
XXXVI. Turnovský drahokam
26. 3. 2026 – 28. 3. 2026
59. Skupovy Strakonice
28. 3. 2026 – 29. 3. 2026
XXXVIII. krajová přehlídka amatérských loutkářů
28. 3. 2026 – 29. 3. 2026
59. Třebíčské loutkářské jaro
Tomáš Jelínek (7. 3. 1956)
Branislav Mazúch (8. 3. 1971)
Petr Pešek (9. 3. 1961)
Nikos Engonidis (14. 3. 1966)
Jiří Jaroš (16. 3. 1931)
Pavla Žilková (28. 3. 1951)
Jan Vodňanský (19. 6. 1941 – 10. 3. 2021)
Dušan Feller (8. 12. 1935 – 24. 3. 2016)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS