V polském i slovenském loutkovém divadle se dnes pohybuje několik mladých talentovaných tvůrců, jež určitě stojí za to, aby jejich jméno bylo v obecném povědomí. S jejich prací se můžeme setkat i u nás.
Přináší nové pohledy, skrze něž lze vnímat svět, i nová témata loutkovému divadlu a tvoří ho tak atraktivnější pro mladé diváky.
Jedním z nově objevených talentů středoevropského loutkového divadla je mladá slovenská režisérka Silvia Vollmanová. Narodila se roku 1991 v Nitře a zde i vyrůstala. Divadlu se věnovala od dětství. Navštěvování dětských dramatických souborů ji pomalu přivedlo ke studiu Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, kde navštěvovala Katedru babkárskej tvorby. Její bakalářská práce s názvem Hola, Madrid! vzbudila velký zájem veřejnosti a Silvie Vollmanová vyhrála cenu Dosky v kategorii Objev roku. Na otázku Aleše Spurného, reportéra Českého rozhlasu Olomouc, proč si vybrala právě tuto katedru, Silvie Vollmanová odpověděla, že ji loutkové divadlo „prostě více baví“. „Je to pro mne mnohem výtvarnější a alternativnější postoj k divadlu. Nevnímám to jako divadlo s loutkami, ale spíše jako divadlo, kde je prostor pro experiment a především výtvarno. Komunikace na naší katedře byla velmi otevřená, bylo mi to příjemné. Mohla jsem si volit svá témata a psát k tomu texty, což mi otevřelo dveře k více konceptuálnímu divadlu. To by mi asi činoherní katedra neumožnila. Tam byla témata předem daná. Především velká míra autorské tvorby je to, co mě na divadle baví.“
Její další práce směřovala jak do divadla v Žilině, kde se inscenovala například její hra Jasně, v pohodě, tak do olomouckého Divadla na cucky. Zde se první hrála Pohádka na cucky určená dětem. Následující inscenace byly spíše pro mladé lidi (či dospělé, kteří chtěli zavzpomínat na svá studentská léta). Hra Můj BF pokládala otázku, jestli existuje přátelství mezi mužem a ženou a jak se takový vztah vlastně vyvíjí. Silvie Vollmnová popisuje téma inscenace Můj BF pro Český rozhlas Olomouc. „ Taková otázka je na jednu stranu možná hodně infantilní, ale na druhou stranu je i velmi vyspělá. Myslím si, že právě kamarádství muž/žena funguje roky. Když podobný vztah zaznamenám ve svém okolí, tak mě vždy fascinuje, jak je to vyzrálé. Pokud totiž takový pár projde “etapou budeme spolu — nebudeme spolu„ a zůstanou přátelé, myslím, že je to velmi spojí a stane se z jejich vztahu upřímné a vroucné přátelství. Infantilnost v tom vidím hlavně v okamžiku dospívání, kdy spolu ti dva vyrůstají a řeší kdo chce s kým chodit a podobně. To je třeba věc, nad kterou se člověk s odstupem času může velmi dobře pobavit.“
Naopak autorčina poslední tvorba, hra Mate, je také o přátelství, ale tentokrát mezi dvěma mladými muži, možná ještě chlapci. Nastoupili na vysokou školu a byl jim přidělený společný pokoj. Ze dvou neznámých lidí se postupem času stávají dobří přátelé. Jejich příhody jsou vystavěny tak, že každý, kdo studentský život alespoň na chvíli zažil, se dobře pobaví. „Texty nemám napsané předem. Vznikne nápad a ten potom s herci rozpracovávám improvizací. Do Mate jsme vkládali především svoje vlastní příběhy a vzpomínky, chci být autentická, něco divákovi předat. Texty píši až následně a snažím se je ušít hercům na míru. Charakter postavy buduji na základě povahových rysů herce a záměrně jim neměním ani jejich jména na jména vymyšlených postav, právě pro tu autentičnost. Ne vždy je hercům příjemné hrát “sám sebe„, ale pokouším se s nimi nějak domluvit, aby to všem vyhovovalo. Dějové vyústění příběhu vzniká často také až během zkoušení.“
Spolupráce s olomouckým souborem se neustále vyvíjí, a tak se nejspíš Silvia Vollmanová od září letošního roku stane jeho uměleckou šéfkou. Kromě divadelní práce se ještě externě věnuje tvorbě dětských programů pro slovenskou televizi RTVS. „Práce v televizi mě dobře uživí, tudíž pro mě divadlo může být “koníčkem„. Doufám, že to tak ještě dlouho vydrží.“
Tato polská herečka a režisérka se narodila roku 1981 ve Vratislavi. I ona absolvovala studium loutkového divadla. Věnovala se mu na vratislavské odnoži krakovské divadelní akademie Ludwiga Solskiho. Již během studia začala spolupracovat s divadelní skupinou Ad Spectatores. Po jeho ukončení se stala členem souboru Teatr Lalek, taktéž ve Vratislavi. V roce 2013 dosáhla docentury a o své znalosti se nyní dělí s žáky loutkoherecké fakulty jako pedagožka. Za svoji tvorbu získala mnoho hlavních cen polského loutkového divadla.
V současné době působí jako herečka i režisérka. Jedny z jejich důležitých režijních počinů byly Sny, Svatí ze sídliště nebo Uprostřed slunce hromadí se popel. Téma poslední zmíněné inscenace se točí kolem přechodu mezi lidským životem a smrtí. Základním kamenem byl text polského dramatika Artura Palygy. Ten pokládá otázku, kde končí svět, či lidský život, a jaký je v tom vlastně rozdíl. „Téma smrti a konečnosti života, je věc, ke které se často vracím. Nějakým způsobem mě fascinuje. Dokonce jsem o odchodu ze světa vytvořila jedno představení pro děti. Palygův text mi poskytl možnost ztvárnit ho v našem divadle pomocí loutky, animace a metafory. Autor textu sice píše o vážných a tragických věcech, přesto je dokáže podat s lehkostí a jistým smyslem pro humor. Převést jeho vtip i subtilní absurditu, která se zde objevuje, divadelními prostředky na scénu, pro mne bylo velkou výzvou.“ Jednou ze zajímavostí představení je, že v něm Agáta Kucińska i sama hraje. „Občas jsem si říkala: proboha, co tady dělám? Proč se na to nedívám zvenku?“
Prostorem, který si Agáta Kucińska již několikrát zvolila, je sídliště. Jak v inscenaci Uprostřed slunce hromadí se popel, tak i v inscenaci Svatí ze sídliště (předlohou je kniha Lidie Amejko). Přesto ho sama nevidí jako určující znak. „To, že se sídliště objevuje už v mé předchozí inscenaci je víceméně náhoda. Obě inscenace jsou odlišné. Téma sídliště jako takové vlastně nepovažuji za důležité, ale je to prostředí plné specifické každodenních zvyků, které se ukazují býti naší obecnou každodenností. (…) Po představení mi lidé říkají, že v tom jsou snad všechny druhy strachu, se kterými se denně potkáváme. Témata divadla vlastně přicházejí z ulice, a tak se dnes v polském divadle zrcadlí strach, agresivita i smutek.“
A jaké je podle ní postavení loutky v moderním polském divadle?
„Naše loutkové divadlo žije ve vlastní bublině. Je zde velká konkurence činoherních divadel, takže aby loutky přežily, hraje se především pro děti. Vnímám například minimální nabídku her pro mladé diváky i absenci her pro dospělé. Pro mladé se to snažíme částečně zaplnit, ovšem s divadlem pro dospělé už je to těžší. Přesto, že u nás má bohatou tradici, bylo i období, kdy se pro dospělého diváka vůbec nehrálo. Odvykli si do loutkového divadla chodit a dnes se stává, že jsou představení pro ně poloprázdná. Takové inscenace vyžadují hodně práce i propagace.
Pak je zde i alternativní loutkové divadlo, které je velmi uzavřeno samo do sebe. Myslím si, že každý žák potřebuje mistra, který ho nastartuje, jinak studenti jen těžko uvěří v sílu loutkové tvorby. (…) Pro mne osobně je loutka nástrojem, cílem i hlavním hrdinou inscenace. Mám k loutkám velmi osobní vztah, který se vyvíjí a mění společnými zážitky. Bojím se je třeba nechat v autě, aby mi je nikdo neukradl…“
Pro Agátu Kucińskou je loutka něco, čemu herec dodává svoji životní energii, dech i krev. Je to součást divadla, která není nahraditelná ani vizualizací, ani jinou počítačovou technikou. Je živá.
Marta Guśniowska je jednou z nejtalentovanějších polských mladých dramatiček. Narodila se v roce 1979 a už jako malé děvče psala ráda básničky, které pak rozdávala jako dárky rodinným příslušníkům. Pohádky však raději poslouchala nahrané na kazetě, než aby je četla. Psané texty ji přitáhly ve chvíli, kdy zjistila, že existují příběhy složené pouze z dialogů. A zde začíná její fascinace divadlem. První ocenění vyhrála na střední škole. V té době se účastnila workshopů sdružení ASSITEJ a její text vyhrál první cenu v soutěži Hledá se polský Shakespeare. Při výběru vysoké školy zvažovala i divadelní akademii se zaměřením na režii. Nakonec si však vybrala Filozofickou fakultu Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani. Paradoxně snad měl výběr studia větší vliv na její dramatické texty, než by se dalo čekat. Diplomová práce s názvem Tao pohádky se později zrcadlí v následném bourání pohádkových stereotypů její tvorby. Po studiu začala spolupracovat s dětským Art centrem v Poznani a se svými díly vyhrála několik dalších cen (např. cenu Thespis). Dramatické texty se dočekaly celkem devatenácti světových premiér. Nyní pracuje pro loutkové divadlo v Bialystoku, kde zastává post literárního konzultanta. „První jejich nabídka, kterou jsem dostala, byl literární ředitel — to mě vyděsilo, protože to je přece úplně jiná pozice než autor dramatických textů. Potom ale Marek Waszkiel přišel s nápadem zakomponování mého psaní do každodenní práce u divadla. A to bylo něco, o čem jsem snila. Nakonec jsme spolu vymyslely post literárního konzultanta, to jsem nemohla odmítnout. Je to pro mne úplně nová zkušenost a velmi mě to těší.“
Autorka má za sebou spousty práce jak pro děti, tak i dospělé. Jak těžké vybrat jen pár děl, o kterých je třeba se zmínit. Avšak jedny z nejoblíbenějších pohádek jsou například Rytíř bez koně, Drak nebo Ony. V Rytíři Marta Guśniowska úspěšně boří zažité stereotypy (viz. výše). „Lidé by neměli myslet schematicky. I drak se může ukázat jako vegetarián. Z uzavřených lidí se stávají ovce. Rytíř by třeba mohl být žena a princezna zase moudrá a dobrá, přestože je krásná. Čarodějnice zase může být vědma a bylinkářka, lupič citlivý muž…“ Její divadlo se pohybuje mezi absurdnem a pohádkou. Ne každý ji může pochopit, či s ní souhlasit, ovšem je to dramatička, která přináší velmi kreativní a bezprostřední pohled, působící jako čerstvý vítr v dětském divadle. „Já nepíšu o tom, co je v dnešní době v módě, to mě nezajímá. Hlídám si, aby moje texty nespadly do didaktismu, nebo nebyly tzv. misijní.“
Další známou hrou je Ony. Divadlo pro děti, které však v závoji pohádky skrývá velké drama. Zásadní otázka celé inscenace je „Jaké by to bylo, kdybychom nebyli?“, uvádí ho Teatr Powszechny v Lodži. Za iluzí se skrývá zásadní a bolestné lidské téma. Lidský život tu autorka přirovnává k mýdlové bublině — lehký, duhový. Je možné létat vysoko, přesto jsme však jednou odsouzeni k zániku, jako ta bublina. „Dlouho jsem přemýšlela, jestli to, co píšu, není příliš “velké„. Člověk musí být opatrný, jakým způsobem takové téma dětem podá. Zatím ale má intuice ještě neselhala. Jedním z úkolů divadla je dát nový impuls k přemýšlení. I děti se setkávají se smrtí, ať už svého křečka, nebo třeba babičky. A navíc — lidé by se k dětem neměli chovat jako k idiotům.“
1. Agáta Kucińska. Encyklopedia teatru polskiego [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://www.encyklopediateatru.pl/osoby/44261/agata-kucinska
2. Agata Kucińska, reżyserka i aktorka wystawi spektakl „W środku słońca gromadzi się popiół“. Gazeta wroclavska [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://www.gazetawroclawska.pl/artykul/3723090,agata-kucinska-rezyserka-i-aktorka-wystawi-spektakl-w-srodku-slonca-gromadzi-sie-popiol,id,t.html
3. Agáta Kucińska. Wroclawski teatr lalek [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://teatrlalek.wroclaw.pl/o-teatrze/ludzie-wtl/zespol/item/34-agata-kucinska/34-agata-kucinska
4. Byliśmy na próbie prasowej spektaklu „ W środku slónca gromadzi sie protipól“. Nasze miasto [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://wroclaw.naszemiasto.pl/artykul/bylismy-na-probie-prasowej-spektaklu-w-srodku-slonca,3259518,artgal,t,id,tm.html
5. Jasne, v pohode. Divadlo Žilina [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://www.divadlozilina.eu/jasne-v-pohode/
6. Marta Guśniowska. Encyklopedia teatru polskiego [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://www.encyklopediateatru.pl/autorzy/4540/marta-gusniowska
7. Marta Guśniowska. Tashka [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: https://tashka.pl/autor/marta-gusniowska/
8. Někdy si lidé neuvědomují, co žijí, říká mladá režisérka Silvia Vollmanová. Český rozhlas [online]. 2016 [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/olomouc/nasihoste/_zprava/nekdy-si-lide-neuvedomuji-co-ziji-rika-mlada-reziserka-rika-silvia-vollmannova–1655883
9. ’Ony’ w Teatrze Powszechnym w Łodzi: (Nie) tylko dla młodzieży. Kulturny rozklad jazdy [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://kulturaonline.pl/ony,w,teatrze,powszechnym,w,lodzi,(nie),tylko,dla,mlodziezy,recenzja,spektaklu,tytul,artykul,24216.html
10. Puszek w BTL. Marta Guśniowska jeszcze przed wakacjami. Kurier poranny plus [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://www.poranny.pl/kultura/teatr/art/5455448,puszek-w-btl-marta-gusniowska-jeszcze-przed-wakacjami-zdjecia-wideo,id,t.html
11. Wąż: lekko i niegłupio do dzieci. Kulturny rozklad jazdy [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://kulturaonline.pl/waz,lekko,i,nieglupio,do,dzieci,tytul,artykul,15753.html
12. Zawieszona między życiem i śmiercią. Wroclaw [online]. [cit. 2017–03–29]. Dostupné z: http://wroclaw.wyborcza.pl/wroclaw/1,35771,17326925,Zawieszona_miedzy_zyciem_i_smiercia__ROZMOWA_.html
1 rozhovor Silvie Vollmanové s Alešem Spurným (Český rozhlas Olomouc); dostupné z: http://www.rozhlas.cz/olomouc/nasihoste/_zprava/nekdy-si-lide-neuvedomuji-co-ziji-rika-mlada-reziserka-rika-silvia-vollmannova–1655883
2 rozhovor Silvie Vollmanové s Alešem Spurným (Český rozhlas Olomouc); dostupné z: http://www.rozhlas.cz/olomouc/nasihoste/_zprava/nekdy-si-lide-neuvedomuji-co-ziji-rika-mlada-reziserka-rika-silvia-vollmannova–1655883
3 tamtéž
4 tamtéž
5 rozhovor Agáty Kucińské s Małgorzatou Matuszewskou; dostupné z http://www.gazetawroclawska.pl/artykul/3723090,agata-kucinska-rezyserka-i-aktorka-wystawi-spektakl-w-srodku-slonca-gromadzi-sie-popiol,id,t.html
Dominika Hlavatá, 21. 5. 2017
28. 7. 2017, 13.08 hodin, Martina Smíšková
Krásně napsáno:).
Karel Brožek (28. 4. 1935 – 21. 10. 2014)
Pavel Štourač (6. 10. 1969)
Vladimír Koutný (12. 10. 1924)
Jana Schlichtsová (17. 10. 1944)
Jana Altmanová (17. 10. 1944 – 31. 10. 2021)
Alena Hořínková (20. 10. 1934)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS