Ostře sledované vlaky
Divadlo Alfa, Plzeň

28. 3. 2014

Bohumil Hrabal – Tomáš Jarkovský – Jakub Vašíček: Ostře sledované vlaky

Režie: Jakub Vašíček jh., scéna: Kamil Bělohlávek jh., kostýmy: Tereza Venclová jh., hudba: Ondřej Müller jh. a Daniel Čámský jh., dramaturgie: Pavel Vašíček

Přežít nenadálou dospělost není žádná sranda. Přežije ji elév Miloš Hrma?

28. března 2014 uplyne 100 let od narození jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších českých spisovatelů – Bohumila Hrabala. A právě na tento den naplánovalo Divadlo Alfa slavnostní premiéru hry podle jednoho z Hrabalových stěžejních děl, jež i díky zdařilé filmové verzi režiséra Jiřího Menzela z r. 1966 patří k Hrabalovým opusům nejznámějším a nejpopulárnějším. Ač vystudovaný právník, prošel B. Hrabal především „univerzitami života“. Čím vším byl – dělníkem v ocelárnách, úředníkem, baličem starého papíru ve sběrně, číšníkem, jevištním technikem v divadle v Libni, a za války také výpravčím v malé staničce Kostomlaty nad Labem. A všechna tato povolání našla svůj otisk v Hrabalově literárním díle.

A tak se autorova železničářská episoda, plus skutečná událost, spojená s partyzánskou skupinou, která poblíž stanice Stratov na Nymbursku odpálila německý muniční vlak, stala zřejmě prvotní inspiraci k „Ostře sledovaným vlakům“ (1965). Jejich konečný tvar pak vznikl „splétáním copánků“ – motivů dvou dílek starších – „Kaina“ (1949), v poněkud temnější podobě evokující příběh pozdějšího protagonisty Miloše Hrmy a „Fádní stanice“, jež přivádí na scénu předobraz výpravčího Hubičky a známé scény s razítky. Velikost „Ostře sledovaných vlaků“ pak tkví mimo jiné v tom, že tyto privátní osudy staví do ostré konfrontace s realitou II. světové války a Protektorátu, do střetu „malých“ a „velkých“ dějin. Miloš Hrma, v dané chvíli asi válku příliš nevnímá, řeší svůj zásadní – velmi lidský – problém, selhání při prvním milování. Ale právě v momentě, kdy ho vyřeší a poté překročí pomyslný práh dospělosti odvážným činem, „velké“ dějiny se nezvány, nečekány – a věru nelidsky – přihlásí o slovo.

Mladí tvůrci si tento titul vybrali záměrně, jako navázání na předchozí inscenaci „Hamleteena“. Tato návaznost (podtržená obsazením Hrmy M. Hajnem, který předtím ztvárnil roli Hamleta, formulací podtitulu i zřetelným zacílením k obdobné divácké skupině), není opakováním, nýbrž svým způsobem pokračováním. „Hamleteen“ nedostal šanci do dospělosti vstoupit, Hrma má to štěstí (tu smůlu), že se mu to podaří… Co je tedy vlastně dospělost? Jaká změna postojů a míry odpovědnosti z ní vyplývá? Kdo jsou Ti mnozí směšní, nemožní, mnohdy za živa zmrtvělí dospělí? Ohledávání dospělosti z pohledu mladého člověka, jemuž chybí už jen krůček, aby do ní vstoupil a který ho nakonec skutečně udělá, bohužel, ve chvíli, kdy doba opět „vymknuta ze svých kloubů šílí“, bude tedy nejspíš klíčovým tématem této „iniciační“ inscenace, s odstupem 50 let asi o něco syrovější a zároveň grotesknější, než poetizující Menzelův film. Sex, vlaky a… smrt! Věříme také, že právě toto Hrabalovo dílko má šanci, otevřít mladým divákům a čtenářům branku, ať už k knižní předloze (předlohám), tak především k dalším pozoruhodným položkám Hrabalova odkazu!