Mateřinka očima studentů KALD, den první

Svět je plný děr – Florschütz und Döhnert

Muž a žena jsou v prostoru připomínajícím holobyt. V jejich světě se postupně začnou objevovat díry, z nichž slyšeti kapání a podivné hlasy. Postupně pod oběma performery rozkvétá netušená cizí dimenze, jejíž neviditelní obyvatelé jsou hraví, chvílemi až škodolibí, nakonec však docela neškodní.

Na představení mě nejvíc potěšila prostota a samozřejmost, s níž herci vystupovali. Nepotřebovali prodávat dění obličejem, stačilo vyvážené napětí v těle. Pomáhali si v dotváření zvuků k akci druhého, všechno přesně načasované a bez přehánění. Připadalo mi to trochu jako antiiluzivní iluze, co se výpravy týče. Líbily se mi dvě vrstvy, které bylo možno sledovat, jedna dětská – jsem fascinována množením děr (iluze je takřka dokonalá) – a druhá technická – snažím se přijít na způsob, jakým triky provádějí a bavím se jejich umem zvenčí. Byli velmi zruční a nenápadní – to jak při manipulaci s dírami, tak s mikrofony, jejichž pomocí dotvářeli ozvěnu. Po zvukové stránce to bylo dotažené. Objevovaly se tam dva hudební motivy, které příjemně dotvářely atmosféru a posouvaly děj dopředu.

Trochu mě mrzelo, když se z abstrakce dostávali do konkrétna – použitím jasně čitelných tvarů pro mě příběh trochu ztrácel kouzlo a tajemství, najednou v něm bylo méně volnosti. Osobně by mi postačilo, kdyby tvůrci důvěřovali neurčitosti, nebylo to nic, na co by se zásadně nedalo přistoupit.

(Texty neprochází redakční úpravou.)

Markéta Labusová, 19. 6. 2019

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.