Inscenaci Tamura uvádějí tvůrci (Tereza Bartůňková, Jan Čtvrtník a kol.) v Alfredovi ve dvoře.
Na širokoúhlém plátně se prolínají krásné ilustrace hubené postavy, unaveného obličeje, abstraktní změti krajin a čar. V některých chvílích rozpohybované natolik, že vytvářejí animovaný film, v jiných momentech v sekaném rytmu vnímáme jeden obraz za druhým, jako bychom si rychle prolistovávali komiks. K uším doléhá dech, křupání štěrku, šplouchání vody, střelba zbraní, zvuky větru… Pod plátnem stojí v přítmí pět aktérů u dvou velkých stolů pokrytých technikou a hudebními nástroji, s jejichž pomocí před zraky diváků vytváří živé promítání.
Inscenaci Tamura uvádějí tvůrci (Tereza Bartůňková, Jan Čtvrtník a kol.) v Alfredovi ve dvoře. Výraznou audiovizualitou se pohybují na pomezí animovaného filmu, komiksu a divadla. Pozornost diváka (nebo alespoň ta moje) je několik úvodních minut roztroušena mezi aktéry a plátno nad nimi. Performeři se u stolů pečlivě soustřeďují na každý pohyb, drobnou práci s pomalovanými sklíčky, papíry a vytváření zvukové stopy pomocí vody, štěrku, písku, hlasu, s technikou i dřevěnými nástroji. Na plátně tím rozvíjí příběh vojáka Tamury, který bloudí krajinou, myšlenkami a imaginací tvůrců i diváků. Není cílem, aby divák pochopil a sledoval celý narativ, abstraktní krajina nabádá k vlastním interpretacím a prací s představivostí. Zvuk v prostoru sálu nádherně rezonuje zdmi až do dřevěných lavic, diváka prostupuje a obklopuje ho.
I ve vší kráse a nadšení z technického provedení je však těžké se do inscenace ponořit a nechat se jí pohltit. Po úvodním okouzlení ztrácí na dynamice a neustále se opakující principy se rozplývají v dlouhých 60 minutách. Jelikož jsou performeři uzavření ve své animující bublině, jen těžko komunikují s divákem a mohou chvílemi působit jako rušící prvek, který odvádí pozornost od plátna a zároveň s ním nenavazuje potřebný kontakt. Přesto je pro mě Tamura inscenací, kterou stojí za to vidět nejen kvůli preciznímu technickému provedení, ale také kvůli imaginaci a inspiraci, kterou dokáže divákovi navodit.
Alexandra Ratajová, 9. 5. 2019
21. 4. 2024
Loutkové divadlo Dokola, Tábor
Husiti
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS