Píše Věra Halamásková
Večerní část sobotního programu zahájil folk-punkový koncert kapely Bombarďák v prostorech ateliéru Divadla Lampion, poté následovalo maňáskové zpracování prvního dílu nesmrtelné historické trilogie Tři Mušketýři Divadla Alfa.
Kapela Bombarďák byla založena v roce v roce 2010 a tvoří ji Michal Dalecký, Filip Nebřenský a Jiří Jelínek. Hudebně se kapela řadí k folku, punku, bigbítu, rocku a v jejich hudbě lze slyšet vlivy kapel Sto zvířat, Kašpárka v rohlíku či Pražského výběru. Kapela pracuje s jednoduchými melodiemi založenými na repetici a melodické povědomosti posluchačů, hudba tak nutí své nejmenší i největší posluchače k tanci, bláznivému poskakování či alespoň k rytmickému podupávání nohou.
V poměrně krátkých písních (průměrně dvouminutových) dokáží Bombarďáci rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Za texty se mnohdy skrývá hlubší významová rovina, a tak se z veselých dětských písniček o rozteklém nanuku v batohu či o neúspěšném zaříkávači hadů hluchýšů stává třeba společensky či politicky provokativní, punkově satirizující píseň pro dospělé. Pro písně je společné, že se v jejich textech spojuje svět rodičů a dětí a vybízí k jejich společnému kulturnímu vyžití, ve kterém se každý baví stejným dílem.
Vedle zpěvu se poměrně často i mluví, stírá se tak hranice mezi písní a skečem. Frontman kapely Jiří Jelínek s dětskými diváky často interaguje a klade jim otázky a na základě odpovědí vznikají jednoduché improvizované texty písní. Celek je však perfektně stylově i prostředkově kompaktní.
Inscenace Tři mušketýři zpracovává stejnojmenný román ve stylu maňáskové grotesky volně inspirované němým filmem The Three Must-Get-Theres francouzského komika a režiséra Maxe Lindera z roku 1922. Nicméně tento inspirační zdroj neformuje samu inscenaci, spíše dalo inscenátorům představu o tom, jaký postoj zaujmout k románové předloze a jak ji převést do podoby vhodné pro dětského i dospělého diváka.
Uprostřed scény je umístěna hrací stěna potažená barokní ornamentální fototapetou, stěna je zastřešená bílou plachtou a prostor tak připomíná stan. Uprostřed hrací stěny je v její horní polovině dlouhé obdélníkové okénko s oponou, za nímž se podle jednotlivých scén mění zadní prospekty znázorňující gaskoňský venkov, pařížské náměstí, komnaty královny Anny a kardinála Richelieu na francouzském dvoře, či komnatu v paláci lorda Buckinghama. Před hrací stěnou je prostor (orchestřiště) pro dva velmi nadané hudebníky-vypravěče, kteří svým širokým zvukovým arzenálem dokreslují příběh hudbou v hospodsky pirátském stylu, originálními a vtipnými písněmi a rozmanitými zvuky.
Inscenace je koncipována jako vyprávění příběhu hudebníky, po kterém vždy následuje maňásková scéna. Zatímco hudebníci používají malebný pohádkový jazyk, loutky komunikují skrze zvuky, jednoduchá slova a citoslovce. Výrazivo maňásků je často zdvojeno (tanyny tanyny, čísy čísy, huš huš, ehm ehm, atp.). Prostor je dán i různým jazykům, vedle češtiny slyšíme i francouzštinu a angličtinu – především v konverzacích mezi královnou Annou a lordem Buckinghamem, kteří se kvůli lásce snaží naučit cizím řečem a tím je dosaženo jazykové komiky. Pohyb maňásků se přibližuje pohybům herců němých filmových grotesek, důraz je kladen na velkou pohybovost, tělesnost, situační komiku a předimenzovaná gesta.
Klasický příběh mušketýrů se dočkal několika aktualizací, které jej přiblížily českému divákovi. Nejvýraznější aktualizační vložkou je scéna v paláci lorda Buckinghama, kde sledujeme maňáskové představení předváděné maňáskem významného českého loutkáře Kopeckého. Tento interní divadelní vtip vnáší do inscenace princip divadla na divadle a vtipně tak do příběhu zakomponovává českou tradici loutkářství.
Přes všechny autorské vtipy a komické scénky z původního námětu o přátelství, udatnosti a lásce nebyla původní dějová linka narušena. Královna Anna si zachovala svou čest, král Ludvík dále žije ve spokojené nevědomosti, kardinál kuje pikle a z d’Artagnana se stal mušketýr a oženil se se svou milovanou Constance. Konec dobrý, všechno dobré.
Věra Halamásková, 3. 3. 2019
5. 4. 2024 – 7. 4. 2024
Fandův dýchánek
12. 4. 2024 – 17. 4. 2024
Dítě v Dlouhé 2024
12. 4. 2024 – 14. 4. 2024
DIVadelní SEtkání
13. 4. 2024 – 14. 4. 2024
Opavská rolnička
19. 4. 2024 – 21. 4. 2024
20. Pimprlení
Ivan Kraus (1. 3. 1939)
Marie Kočková (3. 3. 1939)
Vlastimil Peška (3. 3. 1954)
Josef Brůček (4. 3. 1944)
Marie Jirásková (6. 3. 1964)
Alžběta Tomášková (8. 3. 1929)
Miroslav Pokorný (10. 3. 1934 – 15. 10. 2012)
Filip Homola (12. 3. 1969)
Hermína Motýlová (22. 3. 1944)
Jiří Řeháček (26. 3. 1934)
Jarmila Majerová (26. 3. 1920 – 2. 3. 2014)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS