Píše Laura Zemanová
Druhý festivalový den zahájila inscenace Budulínek mosteckého Divadla rozmanitostí. V této verzi dobře známé pohádky Budulínek ze všeho nejraději hraje hry na telefonu a, aby se vymanil z liščího doupěte, musí splnit tři úrovně hry. Až podle jeho snahy a úspěchu se lišky rozhodnou, zda ho propustí.
V první úrovni musí rozpoznat zvířata v lese, symbolizovaná molitanovými celoobličejovými maskami. Ve druhé musí Budulínek spolu s dětmi správně seskládat pohádkové postavy namalované na dřevěných kostkách. Ty se využívají i ve třetí úrovni, kdy Budulínek sestavuje a plánuje svou cestu domů pomocí vložení kostek do otvorů v chaloupce, která je jediným scénickým prvkem. Celé Budulínkovo soutěžení proti liškám herci doprovází samplovanými zvuky a hrou na kytaru.
Lišky mají kromě obličejových masek i stejnokroje, dlouhé šedivé kabáty s odznakem s nápisem Fox – tedy liška. Budulínek má v úvodní a v závěrečné scéně, kdy je ztvárněn hercem, stejné oblečení jako Budulínek loutka, což nejmladším divákům značně ulehčuje identifikaci. V průběhu příběhu je Budulínek manekýnem; jen v jedné scéně se hledá pravý Budulínek mezi třemi maňásky.
A i přes to, že z původního námětu o neposlušném Budulínkovi zůstala opravdu jenom základní dějová linka, konec se nezměnil. Budulínkovi se povedlo vymanit z liščího zajetí a jako už napravený chlapec se vrátil zpátky k babičce a dědečkovi.
Druhou inscenací bylo O beránkovi, který spadl z nebe, prozatím nejvíc loutková inscenace festivalu. Herci Naivního divadla Liberec přinášejí příběh přátelství mezi holčičkou a beránkem, který se najednou zjeví na zemi. Nedlouho po jejich seznámení přijíždí pouť v čele s principálem mluvícím vtipnou pseudo-italštinou. Po příjezdu komediantského konvoje následuje plejáda akrobatických a cirkusových kousků. Beránek, i přes snahu o jeho rozveselení, zůstává zkleslý, protože se mu stýská po oblacích. S pomocí cirkusáků se mu tam ale nakonec povede vrátit.
Inscenace se odehrává na malém dřevěném pódiu s točnou a rampou z boku, diváci sedí okolo a ze tří stran jeviště obklopují. Rozestavení hlediště bohužel občas ztěžuje viditelnost dění na jevišti i přes to, že dřevěné loutky manekýni jsou relativně velké.
Červeno-černým a poměrně extravagantním kostýmům postav z pouti jsou podobné i kostýmy herců, kteří celý příběh doprovází hrou na několik xylofonů a malých polyfonů i pouštěním hudby z gramofonu.
Pohádka je sice určená pro diváky od dvou let, ale ani dospělé publikum se nenudilo. Vymýšlení si vlastních slov a modifikace těch již existujících, aby zněla italsky v kombinaci s typickým italským přízvukem a gestikou principála rozesmávala zejména ty starší z diváků, provazochodkyně a její samovolná jízda po nataženém provaze pouze za pomoci kladky a malého závaží zase budila údiv.
Laura Zemanová, 3. 3. 2019
21. 4. 2024
Loutkové divadlo Dokola, Tábor
Husiti
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS