LA MUE/TTE Jeden v druhomFoto: dodo Šamaj, Bábkové divadlo na Rázcestí

Unisex v květinovém obalu

Inscenaci Jeden v druhom mohli diváci zhlédnout v rámci 2. impulzu festivalu Bábkarská Bystrica TOUR 2018.

Poměrně nové francouzsko-argentinské uskupení La Mue/TTE propojuje loutkové, objektové a pohybové divadlo s hudbou a výtvarným uměním. Inscenací Jeden v druhém demonstrují svou divadelní všestrannost a zároveň otevírají otázky genderové identity a partnerských vztahů. Nonverbální formou vytváří velice iluzivní atmosféru, která spojuje krásu se strašidelným mrazením.

Hned několik prvních obrazů vytváří dojem filmové estetiky. Bleděmodré pozadí s růžovými květy koresponduje s kostýmy obou herců – muže a ženy. Jednotlivé výjevy jsou odděleny světelným střihem a francouzský šanson navozuje náladu filmů noir. Tato počáteční strnulost rychle přechází ve fascinující práci s tělem a loutkou. Mezi oběma herci funguje dokonalé napojení a jejich pohyb vzniká reakcí na jemné impulzy toho druhého. Proplétáním končetin, zrcadlením pohybů a navazováním na sebe navzájem vzniká dojem sjednocení v jednu osobu. Divák si po chvíli není jistý, čí ruka hladí tvář nebo čí nohy se přehazují jedna přes druhou. Tím se otevírá ústřední téma inscenace, tedy propojení ženského a mužského principu. Každá žena má v sobě trochu muže a naopak. Idylický obraz páru s kanárkem ve zlaté kleci se proměňuje v hororovou představu stejnosti obou pohlaví. Pomocí masek nasazených na straně hlavy se tak každý z herců zároveň stává tím druhým.

Práce s loutkou funguje velice různorodě. Nejdřív je to lidské tělo, které se stává strnulým objektem animace, ale postupně přibývají masky a figuríny. Umělé torzo doplněné o živé nohy v lodičkách připomíná prapodivné hybridní monstrum, jehož oživení však vyvolává naprosto dokonalou představu lidské bytosti. Všechny pohyby se sebou přesně korespondují, tak jako kdyby je vytvářel pouze jeden člověk-vodič. Je to téměř dokonalá synchronizace, která jen dokazuje precizně zvládnuté loutkářské řemeslo. Není však problém animovat ani třeba peřinu nebo jen stín.

Hluboká scéna umožňuje rozčlenění prostorů na jednotlivé části pomocí natažených kusů látky. Postupně se odstraňují jednotlivé předěly a dění se tak propadáním přesouvá dál a dál od diváka. Důvtipně také fungují přestavby. Výsuvná postel se po chvilce mění na skříň a látka je vytahována pomocí ovládacích nitek. Stačí tedy jen chvilka tmy a nový obraz vzniká jako mávnutím kouzelného proutku.

Výraznou pozici zaujímá hudební složka. Ta vzniká povětšinou přímo na jevišti, a to všemi možnými způsoby od brnkání na železnou ptačí klec až po tóny kytary. Zvuk má schopnost utvářet význam, podkreslovat a propojovat se s pohybem. Nejpozoruhodnějším vyústěním se tak v mých očích stala na tělo oblečená vesta obohacená sadou zvonků a strojků, kterou herečka ovládala vodícími vlákny napojenými na ruce a nohy.

Jemná humornost situací partnerského života dokázala vyvolat upřímný úsměv na tváři. Inscenace využívá smyslu pro detail a divák se tak baví třeba jen rukou nenápadně pokládanou na rameno partnerky. Drobné nuance reagující na zážitky všedního života navozují dojem něčeho dobře známého, s čím se lze lehce ztotožnit. Stačí, když si herec v trenkách demonstrativně vytáhne růžové ponožky pod kolena před tím, než si jde lehnout do postele a publikum se směje. Elegantní jednoduchost efektivně pracuje s životní realitou.

Jeden v druhém mě překvapil velmi silnou schopností vtáhnout nejen poutavou vizualitou, ale i výpovědní hodnotou. Herec a herečka si na poslední scénu nasazují stařecké masky a ruku v ruce se vydávají vstříc publiku. Dochází tak k uzavření pomyslného životního cyklu. V padesáti minutách dochází k rozpadu všech předělů mezi světem obou pohlaví. V dnešním světě považují podobné sdělení za silně aktuální, zároveň inscenátoři nevyužívají jakýchkoliv násilných prostředků. Každý si může najít to své nebo se jen nechat vtáhnout kouzelným světem formovaným dvěma neobyčejnými virtuózy.

Článek byl převzat z festivalového zpravodaje festivalu Bábkarská Bystrica TOUR 2018. Další rozhovory a recenze naleznete v online verzi zpravodaje.

Ema Šlechtová, 18. 10. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.