Putovní loutkový biograf láká na intimní zážitek a atmosféru němých filmů

Pro pouhých 19 diváků je tajemná inscenace Cvak francouzských loutkářů ze souboru Des Fourmis dans la Lanterne.

Společnost „Mravenci v lucerně“ založili v roce 2012 dva francouzští loutkáři, původně artistka a žonglérka Yoanelle Stratman a scénograf a light designer Pierre-Yves Guinais. Loutkový skeč Cvak slibuje nostalgický ponor do černobílého světa.

Co vám na starých filmech přišlo divadelní?

Vizuální stránka, práce s tělem, to, jak se vypráví příběh a jak se publikum rozesmívá třeba způsobem chůze, situační komikou, groteskou. Taky se nám líbí, jak jsou nadčasové a univerzální. Němé filmy jsou velkou školou toho, jak lze emoce vyjadřovat tělem (jako Buster Keaton, kterému se daří držet nehybnou tvář za všech okolností), což je u práce s loutkami stejné.

Proč jste se rozhodli hrát v karavanu a s úplně malinkými loutkami?

Když jde člověk do kina, snaží se, aby vedle něj zůstala volná místa. V karavanu vytváříme zvláštní pocit intimity. Lidé jsou nucení se setkávat, protože jsou k sobě přitisknutí. A navíc je pro nás něco jiného, když vidíme všem divákům do očí a vnímáme celou dobu jejich pocity, než když hrajeme ve velkém divadle, kde opona spadne a každý jde domů. Tady se s diváky po představení s každým zvlášť u východu loučíme, spjatost s obecenstvem je silná.

Se svými inscenacemi jste hodně cestovali. Liší se hodně obecenstva v různých městech a zemích?

Některé věci jsou opravdu mezinárodní. Když parodujeme řvoucího lva ze znělky MGM, znají ho všichni, i děti v Palestině, které v životě nebyly v kině. A obecně situační komika rozesmívá publikum v tutéž chvíli bez ohledu na to, kde jsme. Pravda ale je, že čas od času nás něco překvapí, třeba v Jižní Koreji nikdo moc nechápal naše 3D brýle.

Ovlivnily vás nějaké významné divadelní osobnosti?

Pierre-Yves: Pokud jde o mě, spíš mě ovlivnila setkávání někde na ulici na loutkářských festivalech, když mě někdo strhne vyprávěním a má třeba jen kufr a pár kouzel, než nějaká velká jména. Nemůžu ale popřít, že první výtvarné inscenace, které jsem měl možnost vidět, třeba od Philippa Gentyho, mi daly chuť dělat divadlo beze slov…

Yoanelle: Já mám spíš zázemí v cirkusu než v divadle, ale vždycky se mi moc líbilo, když se divadlo mísí s magií, s fantazií, jako v inscenacích Jamese Thiérréeho, Ilky Schönbeinové, souboru Cirque Plume…

Michal Zahálka, 22. 6. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: