Chcete se intimně setkat s Petrem Matáskem? Přijďte na výstavu do DRAKu!

Nonperfektně vod Matasa je výstava, na niž se zájemci o vystavování hlásili sami.

Tereza Venclová Vašíčková je báječná scénografka a kostýmní výtvarnice, která již řadu let spolupracuje s Drakem a která mě při absolventské inscenaci v Disku navlékla do puntíkatého froté spodního prádla a já ji za to dodnes miluju. V Labyrintu Divadla DRAK se během festivalu představila v nové roli kurátorky výstavy Nonperfektně vod Matasa. Co se pod názvem skrývá a proč ta výstava není tak úplně její?

Petr Matásek s Drakem spolupracoval 25 let a je autorsky podepsán pod padesáti inscenacemi. S režisérem Josefem Kroftou v Hradci spoluvytvářel úspěšné inscenace, jako byli Šípková Růženka (1976), Zlatovláska (1981), O Popelce (1982), Sen noci svatojánské (1984) nebo Píseň života (1985). Petr Matásek působil také jako profesor na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kde jsem se s ním měl to štěstí potkávat i coby student herectví. Nesmírně mě vzrušovala jeho podivná zadání, jinotaje, dvojsmysly a neúprosná kritika. Byl pro mě jedním z nejinspirativnějších lidí, se kterými jsem se na DAMU potkal. Jeho životní cesta se v 73 letech loni v červenci uzavřela. Při této příležitosti a v rámci oslav 60. výročí DRAKu divadlo přichystalo výstavu, která má vzpomenout tohoto velikána české scénografie. Zájemci o vystavování se hlásili sami.

S Terezou se potkávám ve spletitém prostřed Labyrintu Divadla Drak. „Název výstavy souvisí tady s tou knížkou, kterou jsem od něj dostala jako svatební dar,“ ukazuje přitom do jedné z 31 vitrín, které jsou zaplněny vzpomínkami, artefakty a předměty s Petrem Matáskem souvisejícími. „Původně to byla Ilustrovaná encyklopedie odívání, ale pan Matásek (jak mu v úctě v průběhu celého rozhovoru říká) ji proilustroval tuší.“ Se svérázným humorem tak vytvořil unikátní exponát, který dal název celé výstavě. Původně ji měla celou připravit sama, ale Tereza se rozhodla dát prostor známým, příbuzným, kamarádům, studentům i spolupracovníkům, kteří se s Petrem Matáskem setkali. Nikdo jí neodmítnul, naopak se hlásili další a další zájemci, jestli by pro ně neměla volnou vitrínku. Co prosklená skříň, to jeden soubor vzpomínek. Tu jsou to artefakty v podobě dioptrických brýlí, tu maňásci, v jedné vitríně visí jen zrnko rýže, jinde prázdný obraz. Jinou zdobí osobní dopisy, další je plná fotografií. Právě v pestrosti vzpomínek spočívá síla výstavy. Vystavující nám dávají nahlédnout do opravdu intimních detailů své známosti s Petrem Matáskem. Zároveň tak odhalují i jeho 31 různých tváří přátelství, partnerství, které za svého života obohatil. Jako voyer chodím dokola vitrín a nahlížím do příběhů, některé jsou doslovně vypovězené, jiné zůstávají jen v náznaku.

Vertikalita a pohyb

„Naše první společné setkání na DAMU bylo na konzultacích, kde byl hrozně drsnej, a byl na nás hrozně drsnej celejch pět let. Ale hodně vřelej vztah k němu mi pomohla vybudovat jeho žena Nanynka. Protože já jsem se ho vlastně na škole bála.“ O tom, že to byla spíš úcta než strach, ale vypovídá rychlost, se kterou Tereza odpovídá na můj dotaz, které cesty pro ni Petr Matásek–pedagog otevřel. „Cesty k tvůrčí svobodě, hledání a experimentům a potřebu nezastavovat se na místě.“ A hned připojuje i jednu historku, či spíše motto. „Máme takový ročníkový heslo – vertikalita a pohyb. Protože jsem u něj byla i s režisérem a dramaturgem, donutil je načmárat obrázek, nic moc neřekl, jen když jsme odcházeli, vztyčil prst a řekl: ,Chlapci – vertikalita a pohyb!’ A to bylo všechno.“

Kdo si výstavu projde pozorně, i na vitrínku s tímto heslem narazí. Výstava Nonperfektně vod Matase potrvá v Labyrintu Divadla DRAK do konce roku 2018.

Publikováno ve festivalovém časopise Hadrián, č. 2, 23. 6. 2018

Karel Kratochvíl, 23. 6. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: