Píše Sarah Slavíčková
Konec letního semestru a začátek zkouškového, to je ideální doba nejen pro delší a další prokrastinaci, ale také pro další Proces 014, tedy klauzurní festival Alternativního a loutkového divadla DAMU! Oproti zimnímu Procesu 013 program není (naštěstí) tak natřískaný a není už tolik představení, která se překrývají. Divák má tedy větší šanci téměř vše stihnout, i když stále v poměrně velkém časovém presu.
V dnešním zahajovacím dni mě nejvíce zaujal večerní program v divadle Disk. Nejdříve „Prodanka“ třeťáků z KALDU a poté improvizační skupina 20 000 židů pod mořem, která jak má napsáno v anotaci, krade scénografie cizích představení a dělá si v nich, co chce. Tentokrát si skupina zařádila právě v kulisách Prodané nevěsty na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018.
Diváci jsou ze začátku zmateni, do Disku totiž nevcházejí předními hlavními dveřmi, ale na scénu se dostávají těmi zadními a ocitají se tedy rovnou na jevišti. Jeden z herců drží na vyvýšeném stupínku sochu Františka Palackého, v které je reproduktor, z něhož se ozývají nejnovější hity světových hitparád. Nejspíše symbol toho, že Prodaná nevěsta je i v téhle moderní době nesmrtelným hitem. A čeká se. Diváci se netrpělivě otáčejí, šeptají si, do davu se postupně vměšují herečky a herci v tradičních českých krojích, všechny mile zdraví a dokonce nabízejí pivo. Také přichází všem známá postava medvěda (tedy Vaška), kterého si diváci mohou pohladit a pomazlit. Ale na co se vlastně čeká? Najednou se ozývají radostné výkřiky – základní kámen Prozatímního, později Národního divadla, dorazil a může být před zraky českého lidu slavnostně položen. Sám divák je v této inscenaci obsazen do role českého občana a diváka v různých dobách a režimech. Nejenže hned na začátku díky tomu, že neví, co přijde, napjatě vyčkává a zachová se vlastně dost podobně jako český lid právě v době zakládání Prozatímního divadla, ale například i při prorežimnímu proslovu jednoho z herců, diváci znechuceně herce vypískají a dávají najevo svůj názor.
Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany v inscenaci slouží jako dílo, které diváka provází historií českého divadla, protože je uváděno od roku 1868 až dodnes. Děj je ve zkratce převyprávěn z reproduktorů Jiřím Štěpničkou, který také mluví o divadle v předválečných a válečných letech očima jeho matky, herečky Jiřiny Štěpničkové. Tvůrci z KALD se inspirovali dobovými výpověďmi herců a vycházeli z reálných situací. Pokaždé když znovu rozehrávají příběh Prodanky, někdo přichází se zprávou, že se představení musí přerušit. Jednou je to například kvůli nesouhlasu herců s obsazením Stavovského divadla Němci, dále kvůli smrti a minutě ticha pro Heydricha. Nejvíce oceňuji právě tohle velice nenásilné propojení různých dějových linek. Prodaná nevěsta se velice hladce, naprosto logicky a důmyslně proplétá nejen napříč obdobími, ale i samotnou inscenací.
Herci – jak už je zmíněno výše – na sobě mají tradiční lidový kroj, který jak předpokládám má odkazovat na úplně první dobové kostýmy Prodané nevěsty. Bílé čepce, copy, pentle, krajky, výšivky, červené silonky, zdobená sukně a k tomu živůtek s bílou košilkou pro děvčata, černé pumpky, kabát, klobouček pro kluky, vše laděno do barev české trikolory. Složité kostýmy nepůsobily vůbec zbytečně, přeplácaně ani kýčovitě, naopak v inscenaci měly svůj smysl a i tím, že každý kostým byl trošku jiný, se daly dobře rozeznat jednotlivé postavy. Velice vtipný byl samozřejmě kostým medvěda, který naopak vypadal jako karnevalový oblek pro dospělé z půjčovny.
Kostýmy (Alžběta Vitvarová) hercům dodávaly jakýsi nádech divadla 19. století a s ním spojeným herectvím. Hercům nechyběl patos v hlase, výrazná gesta a grimasy a deklamace replik a jejich výstupy (zejména slavná scéna, kdy Vašek v kostýmu medvěda upadne na zem) ve spojení s lidovými kostýmy působily velice nadsazeně a groteskně. Prodaná nevěsta je přeci pro nás dnes velkou groteskou, tak proč to ještě více nepodtrhnout.
Jestliže divák přišel na „klasickou tradiční Prodanku“ o třech dějstvích, nejspíše zcela uspokojen nebyl. Ale ti, kteří přišli podle názvu opravdu na Prodanou nevěstu na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018 a přišli se obohatit o to, s čím se české divadlo potýkalo, museli být stejně jako já potěšeni. Po dlouhé době je to totiž inscenace, která není přeplácaná vším možným i nemožným, plyne lehce, po smyslu a sdělení se v ní neztratí. Naopak – odcházím se spoustou myšlenek a otázek.
Po půl hodinové pauze a přichází improvizační skupina 20 000 židů pod mořem s improvizací nazvanou Prodaná nevěsta na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018. TheatreRIP. impr, tentokrát ve složení čtyř kluků a dvou holek, přičemž jedna z nich hraje po celou dobu na piano. Tato skupina objevuje formát tzv. „Theatre.Rip,“ ve kterém si jako inspiraci pro svou improvizaci berou scénografii cizí inscenace. Musím ale upřímně říci, že z kulis Prodané nevěsty na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018 moc nezbylo a herci využívali spíše rekvizit z inscenace – například lidové májky nebo základního kamene. Papírové atrapy domu na návsi a domku s bránou a zvonem nahoře z předchozího představení byly uklizeny a zůstala pouze uprostřed zavěšená papírová mapa celé vesnice. Improvizace trvala necelou hodinu a herci jednoznačně díky společné souhře převálcovali jedinou herečku, která po většinu času hrála bohužel sama a snažila se do jejich show přidat. Humor této skupiny jistě není pro každého a pokaždé se také vzájemná interakce nemusí dařit, ale mně po většinu času skupina bavila a některé situace se opravdu z bodu nula rozjely a dostaly úplně nový směr. Jen škoda, že židé scénografii „nevykradli“ víc.
Sara Slavíčková, 31. 5. 2018
5. 4. 2024 – 7. 4. 2024
Fandův dýchánek
12. 4. 2024 – 17. 4. 2024
Dítě v Dlouhé 2024
12. 4. 2024 – 14. 4. 2024
DIVadelní SEtkání
13. 4. 2024 – 14. 4. 2024
Opavská rolnička
19. 4. 2024 – 21. 4. 2024
20. Pimprlení
Ivan Kraus (1. 3. 1939)
Marie Kočková (3. 3. 1939)
Vlastimil Peška (3. 3. 1954)
Josef Brůček (4. 3. 1944)
Marie Jirásková (6. 3. 1964)
Alžběta Tomášková (8. 3. 1929)
Miroslav Pokorný (10. 3. 1934 – 15. 10. 2012)
Filip Homola (12. 3. 1969)
Hermína Motýlová (22. 3. 1944)
Jiří Řeháček (26. 3. 1934)
Jarmila Majerová (26. 3. 1920 – 2. 3. 2014)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS