Zlomvaz 2018Foto: Zlomvaz 2018

Loutky a alternativa na Zlomvazu 2018

Píše redakce tradičního festivalového zpravodaje Obratel.

Mluvící objekty

píše Marek Pechlát

Přestože se inscenace jmenuje Speak, příliš se v ní nemluví. Tedy ne v klasickém slova smyslu. Účastník tohoto netradičního setkání musí nechat prostřednictvím akce promlouvat tři vlastní předměty, o které je hlavní a kromě jeho samotného jedinou aktérkou Speaku, Ine Ubben, požádán. Speak je setkání dvou lidí, dvou partnerů či hráčů, a jejich hrou s předměty. Ine Ubben doplní ty divákem přinesené několika vlastními a hra začíná. Dva lidé sedí usazení naproti sobě u stolku s lampičkou a hrají si. Před začátkem by si ale oba dva měli v duchu položit otázku, na kterou chtějí znát odpověď. Nemusí ji říkat nahlas. A nikdo nezaručuje, že se na ni odpověď dozví. Ale pokud se tohoto sezení zúčastníte, bude vám vaší spoluhráčkou naznačeno, že ve hře s předměty na stole odpověď nalézt můžete. Pravidel není mnoho a ve výsledku nikdo ani vyhrát nemůže. S předměty můžete dělat cokoliv, omezeni jste pouze hrací plochou. A kdy hra skončí? To záleží na obou hráčích. Tedy na tom, jestli si myslí, že už svou odpověď dostali, či nikoliv, nebo jestli už neví, co dalšího by s předměty na stole dělali.

Otázkou zůstává, zdali hře s víceméně náhodnými předměty lze přisuzovat hlubší význam a hledat v ní odpovědi na otázky, které nás zajímají. V lecčem to snad může připomínat návštěvu věštkyně, či čtení z kávové sedliny. Já jsem na tuto mystičtější úroveň Speaku nepřistoupil a bral jsem tak setkání s Ine Ubben spíše jako zábavnou společenskou hrou příjemně strávených deset minut.

DAMU: Speak

Režie: Ine Ubben Dramaturg

Dramaturgie: Eva Burgerhoudt

Scénografie: Ine Ubben

Hraje: Ine Ubben

Z práce v prádelně každý zešílí

Píše Veronika Švecová

Hned na úvod se pětice dívek před vstupem na své pracoviště – do prádelny – převlékla do bílých plášťovitých uniforem s rukávy až na zem, ne nepodobných svěracím kazajkám. A dojmu, že sleduji chovance z ústavu pro duševně choré, jsem se nezbavila, ani když protagonistky během vystoupení své rukávy odtrhly. Téměř po celou dobu se dívky tvářily nepřítomně, až na neúspěšné pokusy o svůdné pózy a flirtování. Formu představení udržovaly opakující se taneční kreace znázorňující ubíjející stereotyp manuální práce, které se z mechanického pohybu skupiny rozpadnou v individuální zoufalé choreografie, kdy o sebe dívky naráží. Ostatní výjevy byly o dost náhodnější, stejně jako hudba, která je doprovázela. Dívky cvičily aerobik, znázorňovaly reklamu na prací prášek, jedna vyprávěla, jak dostala od „více než jen kamaráda“ knížku o penisech. Soudě podle jediného představitele opačného pohlaví se muži akorát svlékají, až jim koukají falešná ramena, aniž by pak své oblečení uklidili, za což si od pradlenek vyslouží výprask. Z celé inscenace je cítit až nenávist vůči mužům, ovšem ani ženy si navzájem nejsou oporou. Kvůli mužům na sobě ženy pracují, aby byly dokonalé jak z televize, rodí děti, rvou se do nepadnoucích šatů, předhánějí se, která uloví aspoň chvilku pánské pozornosti. Ale (jak ostatně zaznělo i v inscenaci), nechceme začít napřed u sebe? Možná by to bylo vhodné, než začneme někoho osočovat.

HAMU: Jeden kus za 13,- Kč

Autor předlohy, režie, choreografie: Eduard Adam Orszulik

Výtvarné řešení: Eliška Ďásková, Iva Bartošová

Kostýmy: Martin Kohout

Hudba: Roberto de Simone, Pan Daijing

Obsazení: Barbora Rokoszová, Viktorie Stárová, Ivana Sikorová, Jana Šourková, Petra

Hajková a Marek Strýček

Dítě z prášku

píše Adéla Kalusová

Malého klučinu Otesánka, který doslova sežere, na co přijde, zná téměř každý z dob svého dětství. Reklamou na dítě z prášku, kterou diváci shlédnou hned na počátku představení, se autorkám povedlo tento známí příběh nenuceně propojit s aktuálním tématem umělého oplodnění a svobodných matek. Maminka (Stephanie Van Vleet) si díky objednanému setu chemikálií sama podle návodu vyrobí malého Otesánka. Natěšeně sleduje plamínek, který se po pár minutách změní na vymodlené dítě v podobě malé černé hmoty. Dějová linie pohádky se nemění. Otesánkovi nestačí mléko a kaše a začíná pojídat všemožné věci kolem. Černá hmota se tedy přirozeně zvětšuje. Z reproduktorů je slyšet shluk kvílení a dětského pláče. Zvukový podkres výstižně dotváří situaci, která se pro matku stává nepříjemnou. Na infolince k zakoupenému produktu však označují Otesánkův jídelníček za zcela v pořádku. Herečka v roli matky si stoupá do popředí jeviště a zapaluje si cigaretu. Nervózně vdechuje kouř a snaží se uklidnit větami: „No tak moc žere no.“, „Tak budu víc chodit do práce.“ To už za ní Lenka Nahodilová v roli Otesánka vyskočí z postýlky a valí se jako černá hmota jejím směrem. Ani čtení pohádky ale nepomáhá. Matka se tak stává Otesánkovou součástí a společně se vrhají na žluté křeslo.

DAMU: Otesánek

Režie: Františka Malasková, Stephanie Van Vleet, Lenka Nahodilová

Dramaturgie: Františka Malasková, Stephanie Van Vleet, Lenka Nahodilová

Hudba: Vojtěch Vávra

Obsazení: Stephanie Van Vleet, Lenka Nahodilová

J+M – jasné světlo a mrazivá zima

píše Adéla Kalusová

Tma. Na stěnách kolem nás poskakují Jeníček a Mařenka jako odrazy zrcátek. Cestou do lesa (slyšíme foukání větru) se sourozenci promění v malá světélka, která jsou oživena Stephanie Van Vleet a Danielem Horečným. Naši pozornost upoutávají malé lampičky a zvědavě očekáváme, kam se vrtnou a jakým způsobem se s nimi bude dál pracovat. Přítmí znásobuje intimní atmosféru, která se s přiblížením k perníkové chaloupce stává tísnivější a strašidelnější, kvůli nepříjemným zvukovým efektům připomínajícím skřípání dveří. Do chaloupky vcházíme skrze silnou skořicovou mlhu. Tady se dětem jako kouzlem ze tmy vynořují barevně svítící tyčinky měnící se na drobné peníze a ve chvíli, kdy se při odchodu Jeníčka a Mařenky barevně rozzáří laserová disko koule, není se čemu divit, že je zář zláká v chaloupce zůstat. A tam neutichne jenom hlas ježibaby, ale i světýlka Jeníčka a Mařenky zhasnou. Doslova.

Inscenace J+M navozuje prostřednictvím velmi nápadité hry se světlem specifickou pochmurnou atmosféru, ale zároveň jsme svědky hravé energie, která vtahuje do příběhu, při němž běhá mráz po zádech. Díky světelným zábleskům, skořicové vůni či skrze zvukovou stránku vystupujících ze ztemnělého jeviště jsme nuceni zapojovat všechny své smysly a intenzivněji tak prožíváme tajuplný příběh.

DAMU: J+M

Režie: Rufina Bazlová a kol.

Dramaturgie: Anežka Berkmanová

Scéna: Rufina Bazlová

Obsazení: Stephanie Van Vleet, Daniel Horečný, Šimon Dohnálek, Lenka Nahodilová

Probuzení uprostřed noci

Píše Lenka Skalická

Malé děvčátko se probouzí uprostřed noci. Pomalu otevírá oči. Slyší pravidelné tikání hodin. Do pokojíku proniká světlo z venkovních pouličních lamp a ozařuje předměty uvnitř, které tak vrhají na stěny obrovité stíny. Holčička má strach. Těmito slovy by se dala popsat atmosféra, kterou autorka navozuje v úvodu svého představení Didaskálie jedného dievčatka.

Sidéna Féderová vytvořila inscenaci, při jejímž sledování musíte zbystřit všechny své smysly. Sama její autorka je i jedinou herečkou na scéně. Vše se odehrává ve tmě, do které občas problikne světlo malé lampičky. Za použití rozličných předmětů ležících na stole před ní (sklenic, kamínků, píšťalky, kapesníku, struhadla, větviček atd.) vytváří variace zvuků, které průběžně nahrává a nechává je opětovně zaznívat. Od náhlého nočního procitnutí ze snu se dostáváme až k rodinnému dramatu rozchodu dvou rodičů, které holčička vnímá, a je jí smutno. Ve chvíli, kdy však dojde k této změně atmosféry, se inscenace mění ve špatně čitelnou koláž zvuků, pachů a obrazů, jejichž smysl se pro diváka stává bohužel nečitelným.

Za záhadným označením didaskálie se může skrývat leccos. Mohly by to být představy, sny či trable, které se odehrávají v hlavě malého děvčátka. Inscenace nám ale jednoznačnou odpověď na tuto otázku neposkytuje.

VŠMU: Sidónia Féderová: Didaskálie jedného dievčatka

Režie: Mária Bačová, Sidónia Féderová

Obsazení: Sidónia Féderová

Zastavte čas!

Píše Veronika Švecová

„Budou se vás fyzicky dotýkat, to víte?“ ptá se při vstupu do sálu členka holandského souboru. A skutečně, jakmile překročí dvojice diváků práh a vkročí do romantického polosvětla, hned se jich ujmou dva páry rukou a odvádějí je na lavici, kde jsou následně posazeni čelem proti dvojici hereček. Dívky představují dvě osoby, které náhodou usedly na nespecifikovanou lavičku kdesi, kdekoliv… Stejně jako za oběma diváky, tak i za herečkami stojí dvě postavy oděné v černém a jemnými pohyby ovládají gesta usazených. Tím se divákovi na dosah ruky odvíjí obraz, který sám vzápětí víceméně kopíruje a osobně zobrazovanou situaci prožívá. Dva lidé vedle sebe sedí, občas se na sebe podívají, občas si poposednou, pak po sobě natáhnou ruku, náhle ale ucuknou. Za doprovodu živé klavírní hudby celá pětiminutová interaktivní inscenace směřuje ke kýženému doteku dvou spolusedících. Přestože vše trvá tak krátce, nebo možná právě proto, divák/účastník se velmi rychle detailně soustředí, vnímá každý dotek, pohyb, pohled. Zvažuje, zda má sám napodobovat svůj protějšek, nebo se jen nechat vést. Pomalý temporytmus, přítmí a minimum akce diváka uklidní a nechají ho prožít si příjemné zastavení během hektického dne. Pokud jste včera inscenaci propásli, nesmutněte a vyrazte v sobotu!

De hogeschool van de kunsten HKU: Het wordt tijd dat de tijd stil staat, even.

Režie: Brian Voermans

Scenografie: Eefje Cruts

Kostýmy: Evelien Gerards, Isabelle Vrijmoed, Josha Versteegh

Hudba: Yasha Mostert

Hrají: Brian Voermans Leonie Schoenmakers, Eefje Cruts, Evelien Gerards, Isabelle Vrijmoed, Sharona Diop, Yasha Mostert, Josha Versteegh

Texty byly se svolením redakce a produkčního týmu festivalu Zlomvaz 2018 převzaty ze festivalového zpravodaje Obratel. Neprošlo redakční úpravou časopisu Loutkář.

red, 4. 5. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.