PROCES 013: SEpiš, Den čtvrtý

Píše Sarah Slavíčková

Poslední den je za námi a musím říci, že po první velké zkušenosti s alternativním a experimentálním divadlem jsem naprosto nadšená. Za čtyři dny toho bylo k vidění mnoho od performance ve formách sociálních pokusů přes instalaci z brambor až po loutkové divadlo. Je zřejmé, že alterna nabízí mnohem větší prostor pro realizaci v podstatě jakéhokoliv konceptu, je otevřená všem nápadům více než činohra. Téměř nikdy nelze dopředu předpovídat, jak performance nebo představení bude probíhat. Proces 013 byl pro mě festivalem, díky kterému jsem konečně mohla nahlédnout za dveře Katedry alternativního a loutkového divadla a také se mnohem více s alternou sblížit. Zkrátka, Proces 013 se povedl.

Foto: Jiří Bartoš

Studenti druhého ročníku KALD na otevřené hodině Hlasovce druháci nabídli ukázku toho, co dělají na hodinách práce s hlasem. Měla jsem pocit jako bych opravdu byla pouze tichou a neviditelnou pozorovatelku na regulérní hodině v rámci semestru. Studenti se řídili pokyny, které přímo na místě dostávali od své vyučující. I pro ně tedy bylo překvapením, jak se hodina bude vyvíjet a co se na ní zrovna dnes bude dělat. Nakonec jsme viděli a slyšeli přednesy milostných sonetů takzvaně „z očí do očí“, které studenti měli dopředu nazkoušené. Pronášeli je přímo k někomu z diváků a magnetizovali je přitom očima. Zajímavý byl pokus, kdy studenti měli své sonety pronést v jiné roli. Například jako nějaký z politiků. Sonety rázem získaly naprosto jiný náboj, a mnohdy i naprosto jiný rozměr.

Foto: Jiří Bartoš

I am your Venus, I am your fire, I am your desire – za této písničky usedá divák do sálu ve Švehlovce, přichází totiž Venuše Nataša Mikulová. Představení Zrození Venuše je koncipováno jako one-woman show. Scéna je prázdná, jen v rohu stojí prázdné křeslo, a herečce je proto nástrojem pouze její tělo, gestus. Herečka divákovi dává nahlédnout do svého nitra a popisuje každodenní strasti, jak sama říká – svého tlustého já. Jak se cítí před zrcadlem nebo když chodí běhat? Jaké to je, když vás ostatní nazývají – tuleněm, prostorově výraznější osobou nebo buchtou? Herečka vypráví mnoho příběhů a situací ze svého života, které také rovnou na jevišti předvádí. Například absolvování noční návštěvy kebabu, situaci na pláži, kdy si lidé okolo myslí, že postavy stojící vedle ní jsou její děti. Předvádí zkoušení oblečení s hubenými kamarádkami, které si stěžují na své postavy.

Foto: Jiří Bartoš

Na sobě má Venuše-Nataša upnuté polodlouhé béžové šaty se dvěma zipy uprostřed, které naschvál zvýrazňují její křivky, a stříbrné boty na podpatku. Zvýraznění a zdůraznění je klíčové. Sama herečka říká, že své tělo vnímá jako ideál barokní krásy a své Venušiny křivky má jako přednost. Na úplném závěru si herečka rozepíná šaty a ve spodním prádle pomalu odchází ze scény, která se pomocí projekce mění na kulisy s motivy baroka – vidíme Venuši-herečku v jejím ideálním světě. Nataša si ze sebe dělá legraci, přestože sama tvrdí, že když se takhle smála v pubertě, doopravdy v „pohodě“ nebyla. Velice oceňuji Natašinu upřímnost i vtipné pojetí povídání o problému. Přesto, i když inscenace trvala necelou hodinu, nikam se nevyvíjela, zůstala jen autentickou výpovědí.

Sarah Slavíčková, 2. 2. 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.