Případ první: Duda Paiva (Blind)
Duda Paiva je bez velké nadsázky loutkářská hvězda. Je nesporně talentovaný, dosáhl animačního mistrovství, je suverénní v jevištním projevu, je nesmírně pohyblivý a tvárný, ovládá improvizovanou komunikaci s publikem. Tak v čem je problém?
Jeho strmě stoupající kariéra se nastartovala v roce 2005 ziskem hlavní festivalové ceny na ostravském Spectaculu Interesse za inscenaci Anděl. Od té doby byl pravidelně hostem každého ročníku festivalu a může mozartovsky tvrdit, že „jeho Ostravané mu rozumí“. Dokonce přijal i nabídku režírovat ve zdejším Divadle loutek, byť výslednou podobu inscenace Marvin považuji za značně problematickou.
Ano, už se blížíme do jádra problému. Duda Paiva není ani dobrý dramaturg, ani dobrý režisér a ti, které si pro své vlastní inscenace přizve zvenčí, mu většinou moc nepomohou. Přehlídka titulů, které jsem měla možnost vidět (Angel, Morningstar, Malediction, Bastard a naposledy Blind, plus dvě jeho režie v ansámblových divadlech Fasáda a Marvin) mě utvrzují v tom, že neustále varíruje, tu lépe tu hůře, stále stejné principy:
- Užití pěnových/molitanových loutek nebo jejich torz, které jsou výrazně tvarované, většinou záměrně ohyzdné, deformované s lesklýma očima (dominují vnadné šeredné ženy bez vlasů). Vzpomene si ještě dnes někdo na dvě izraelské umělkyně z Gertrude Theatre, u nichž se pro tento typ tvorby nepochybně silně inspiroval?
- Fyzická akce s loutkou kombinující baletní kroky a moderní tanec.
- Strhávání pozornosti na sebe na úkor loutky (např. v improvizaci s publikem).
- Autobiografické rysy tvorby, která pak působí jako určitá forma arteterapie (pokud se jich zřekl, byl výsledek o poznání lepší. Jak mu slušela groteska Malediction! Nebo vianovský fantazijní svět v Bastardovi).
A toto všechno pěkně pohromadě bylo součástí i velmi osobní inscenace Blind, jíž se Paiva zúčastnil prvního festivalového dne. Je škoda, že jinak velmi slibný až mystický námět (údajně opět založený na Paivově vlastním dětství) – o chlapci znetvořeném nemocí, kterou doprovází slepota a jehož se jako zázrakem podaří uzdravit – se na jevišti Cooltouru proměnil v samolibou nedramatickou show, v obludárium se třemi pěnovými loutkami a třemi lampami visícími u stropu plné herecké manýry, kterou Duda Paiva jistě nemá za potřebí.
Je samozřejmě těžké odlišit osobitý styl od vykrádání sebe sama, ale hádám, že by prošlapávání i jiných cest, než těch už důvěrně známých a bezpečně vychozených, tak talentovanému umělci slušelo, ideálně pod vedením nějaké silné režijní osobnosti, která jeho přebujelý exhibicionismus vhodně zkrotí a usměrní ve prospěch divadelního tvaru.
Kateřina Dolenská, 2. 10. 2017
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
11. 5. 2024
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Válka světů
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Alena Exnarová (25. 12. 1951 – 19. 4. 2024)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS