U příležitosti udělení ceny Erik za nejinspirativnější inscenaci roku upozorňujeme na glosu Jany Soprové, kterou berte jako pozvánku na tuto exkluzivní a technicky (a produkčně) obtížně přenositelnou inscenaci v režii Filipa Homoly – i proto nebyla na Přeletu bohužel k vidění. (red)
Experimentální inscenace Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých vznikla na motivy knihy německé autorky Judith Schalansky Atlas odlehlých ostrovů.
Tohle dobrodružné, něžné, hrozivé a zvláštní poezií naplněné představení vás doslova vtáhne. Jestliže se u činohry v poslední době prosazuje imerzivní divadlo (tedy divadlo, které diváka pohltí), liberecké Naivní divadlo ukázalo, že v loutkovém divadle to jde taky. Sedmdesát diváků nacpaných do malého prostoru – nejvíce uvnitř jsou ti, kdo si odvážně sedli okolo stolu. Právě tento magický, několik metrů dlouhý stůl vytváří iluzi nekonečného pustého prostoru. V přelidněných městech si vůbec nedokážeme představit, že taková místa na zemi ještě existují. Experimentální inscenace Naivního divadla vznikla podle knihy německé autorky Judith Schalansky, která v Atlasu odlehlých prostorů shromáždila informace o padesáti odlehlých místech, většinou ostrovech roztroušených po oceánech světa. A tady je máme jako na dlani, úplně to láká dotknout se…
Nad stolem zrcadlová plocha odráží tohle nekonečno v mnoha odlescích, a původní hudba skupiny Kora et le Mechanix, hraná živě, přináší neobvyklou atmosféru, v níž cítíme osudovost a také blízkost smrti. To, co nás ovšem dokonale vtáhne, je výprava Kamila Bělohlávka, režie Filipa Homoly a samozřejmě výkony herců, kteří jsou současně vypravěči, přednašeči, light designeři, interpreti hudby a loutkáři. Sugestivní obrazy zůstanou v paměti, a doslova vás nasáknou do sebe. I když v nacpaném hledišti za oponou bylo spíše horko, při obrazech pustiny a děsivého, až vesmírného nekonečna běží mráz po zádech. Ještě ve mně doznívá obraz psího spřežení, které se blíží osvětleno pouze hvězdami neposkvrněnou bílou krajinou a zanechává na ní krvavou stopu, ještě cítím zoufalé záchvěvy velryb, likvidovaných pro kšeft, ještě slyším letadlo, rozjíždějíci se po nekonečné ledové ploše, a cítím praskající pohyb ostrova, který se pomalu noří do hlubin oceánu. Stíny vzpomínek a melodie řeči zapomenutých kmenů. Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých…
Jana Soprová, 6. 11. 2017
5. 4. 2024 – 7. 4. 2024
Fandův dýchánek
12. 4. 2024 – 17. 4. 2024
Dítě v Dlouhé 2024
12. 4. 2024 – 14. 4. 2024
DIVadelní SEtkání
13. 4. 2024 – 14. 4. 2024
Opavská rolnička
19. 4. 2024 – 21. 4. 2024
20. Pimprlení
Ivan Kraus (1. 3. 1939)
Marie Kočková (3. 3. 1939)
Vlastimil Peška (3. 3. 1954)
Josef Brůček (4. 3. 1944)
Marie Jirásková (6. 3. 1964)
Alžběta Tomášková (8. 3. 1929)
Miroslav Pokorný (10. 3. 1934 – 15. 10. 2012)
Filip Homola (12. 3. 1969)
Hermína Motýlová (22. 3. 1944)
Jiří Řeháček (26. 3. 1934)
Jarmila Majerová (26. 3. 1920 – 2. 3. 2014)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS