Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Robinson (Vozichet, Jablonec nad Nisou)
Soubor Vozichet z Jablonce nad Nisou není třeba na Loutkářské Chrudimi nijak zvlášť představovat a jeden z jeho členů Rudolf Hancvencl zde není se svou tvorbou rozhodně poprvé. V minulých letech jsme měli možnost na Chrudimi vidět jeho osobitě autorsky zpracované známé látky v loutkových inscenacích Hvězdné dálky, Karmen a V jednom lese, v jednom domku. Letos přijel, jak jinak než opět se svébytně autorsky uchopenou známou předlohou, s Robinsonem.
Loutkář, herec, muzikant, zpěvák a mim Rudolf Hancvencl je divadelní úkaz. Jeho bytostná existence na jevišti mě opakovaně těší, baví a pokaždé dobře naladí. To se dělo i v případě představení Robinson. Jako autor dramatického textu se nechal jen velmi vzdáleně inspirovat románem spisovatele Daniela Defoa Robinson Crusoe. V podstatě si z něj vzal pouze hlavní postavu a základní motiv, a to Robinsonovo cestování lodí a následné ztroskotání na pustém ostrově. Dále již následoval sled vymyšlených situací a vlastně loutkářských etud.
Představení začalo, jak jinak, než písní, hrou na kytaru (to se v jeho inscenacích opakuje a je pro ně typické) a uvedením diváka do příběhu. Zastihneme Robinsona doma ve Starém Yorku v Anglii s jeho tmavým sluhou Čtvrtkem, který umí jen „yes sir“ a na každý požadavek jeho pána to stále dokola opakuje. Oba se vydávají na další cestu lodí. Och, jaké překvapení, že tato loď ztroskotá a na 28 let Robinson uvízne na jednom z ostrovů poblíž jeho rodné Anglie. V prvních čtrnácti letech přijde o svého sluhu Čtvrtka a získá nového, Pátka, a po dalších čtrnácti ho napadne vytvořit vor a vrátit se domů. Tam ho obklopí skupina redaktorů z různých médií. Robinsonovi to není milé, odpovědi ponechá na Pátkovi. Sám však nenachází doma klid a ticho. Všude jsou lidé. Rozhodne se tedy opět vyrazit na cestu. Bohužel, žádná ze zámořských lodí ho nechce vzít na palubu. Jeho sluha zkonstruuje tady loď, spíše ponorku, a Robinson uniká lidem, davu, médiím do ticha, klidu a samoty. Téma jsem si v této, byť krátké, loutkářské skeči našla. Pryč z civilizace, pryč od lidí, do klidu, ticha, lůna přírody, do úplné samoty.
Rudolf Hancvencl hraje s maňásky a jednoduchými plošnými loutkami (vytvářela je, tak jako u předchozích inscenací, jeho žena) v sedě za nižším fialovým paravánem. To, že je vidět jeho obličej při hraní za paravánem, je dosti podstatný fakt. Divák má možnost vnímat jeho zaujetí hrou, radost z hraní, jeho výraznou mimiku. A má tak možnost udržovat přímý kontakt s publikem. Jeho radost z hraní a „hraní si“ doléhá z jeviště do hlediště. Baví se jím on i diváci. Jeho humor je nejen slovní (např. při seznámení s novým sluhou přemýšlí, jaké mu dá jméno. A když vyjmenuje, že měl již sluhy se jmény Pondělí, Úterý, Středa, Čtvrtek, dochází ke jménu Pátek), ale také situační. Rád si pohrává a sám sebe zaskakuje nečekanými okamžiky, které aktuálně na jevišti vznikají (například, když si nemůže rychle nasadit na ruku jednoho z maňásků, a tak stále dokola notuje jednu a tu samou melodii, aby vyplnil čas). A tak jako v předešlých inscenacích pracuje i nyní se změnou optiky. Když nasedají Robinson s Pátkem do ponorky, jsou to drobné plošné loutečky, u kterých rozpoznáváme, kdo mluví lehkým šťoucháním loutkářovým prstem do dané loutečky. A takových loutkářských, situačních i slovních vtipů obsahuje inscenace více. Zůstává však otázkou, zda dostatek? Je možné více využít „výmluvnosti“ sluhy a jeho náhlé promluvy v jasně promyšlené situaci. Nebo různých změn optiky v různých situacích. Nebo možnost vidět ponorku pod vodou. Atd. atp.
Ačkoli měla inscenace velmi hravou a příjemnou atmosféru, otázkou zůstává, zda některá jeho dřívější divadelní díla nebyla propracovanější, s větším množstvím slovního humoru a loutkářských gagů a filigránských detailů? Jak je však těžké přicházet stále s něčím novým…
Hana Volkmerová, 14. 7. 2017
21. 4. 2024
Loutkové divadlo Dokola, Tábor
Husiti
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS