Loutkar.online
Robinson, VozichetFoto: Lucie Dvořáková

Rudolf Hancvencl je radostný divadelní úkaz

Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Robinson (Vozichet, Jablonec nad Nisou)

Soubor Vozichet z Jablonce nad Nisou není třeba na Loutkářské Chrudimi nijak zvlášť představovat a jeden z jeho členů Rudolf Hancvencl zde není se svou tvorbou rozhodně poprvé. V minulých letech jsme měli možnost na Chrudimi vidět jeho osobitě autorsky zpracované známé látky v loutkových inscenacích Hvězdné dálky, Karmen a V jednom lese, v jednom domku. Letos přijel, jak jinak než opět se svébytně autorsky uchopenou známou předlohou, s Robinsonem.

Loutkář, herec, muzikant, zpěvák a mim Rudolf Hancvencl je divadelní úkaz. Jeho bytostná existence na jevišti mě opakovaně těší, baví a pokaždé dobře naladí. To se dělo i v případě představení Robinson. Jako autor dramatického textu se nechal jen velmi vzdáleně inspirovat románem spisovatele Daniela Defoa Robinson Crusoe. V podstatě si z něj vzal pouze hlavní postavu a základní motiv, a to Robinsonovo cestování lodí a následné ztroskotání na pustém ostrově. Dále již následoval sled vymyšlených situací a vlastně loutkářských etud.

Představení začalo, jak jinak, než písní, hrou na kytaru (to se v jeho inscenacích opakuje a je pro ně typické) a uvedením diváka do příběhu. Zastihneme Robinsona doma ve Starém Yorku v Anglii s jeho tmavým sluhou Čtvrtkem, který umí jen „yes sir“ a na každý požadavek jeho pána to stále dokola opakuje. Oba se vydávají na další cestu lodí. Och, jaké překvapení, že tato loď ztroskotá a na 28 let Robinson uvízne na jednom z ostrovů poblíž jeho rodné Anglie. V prvních čtrnácti letech přijde o svého sluhu Čtvrtka a získá nového, Pátka, a po dalších čtrnácti ho napadne vytvořit vor a vrátit se domů. Tam ho obklopí skupina redaktorů z různých médií. Robinsonovi to není milé, odpovědi ponechá na Pátkovi. Sám však nenachází doma klid a ticho. Všude jsou lidé. Rozhodne se tedy opět vyrazit na cestu. Bohužel, žádná ze zámořských lodí ho nechce vzít na palubu. Jeho sluha zkonstruuje tady loď, spíše ponorku, a Robinson uniká lidem, davu, médiím do ticha, klidu a samoty. Téma jsem si v této, byť krátké, loutkářské skeči našla. Pryč z civilizace, pryč od lidí, do klidu, ticha, lůna přírody, do úplné samoty.

Robinson, VozichetFoto: Lucie Dvořáková

Rudolf Hancvencl hraje s maňásky a jednoduchými plošnými loutkami (vytvářela je, tak jako u předchozích inscenací, jeho žena) v sedě za nižším fialovým paravánem. To, že je vidět jeho obličej při hraní za paravánem, je dosti podstatný fakt. Divák má možnost vnímat jeho zaujetí hrou, radost z hraní, jeho výraznou mimiku. A má tak možnost udržovat přímý kontakt s publikem. Jeho radost z hraní a „hraní si“ doléhá z jeviště do hlediště. Baví se jím on i diváci. Jeho humor je nejen slovní (např. při seznámení s novým sluhou přemýšlí, jaké mu dá jméno. A když vyjmenuje, že měl již sluhy se jmény Pondělí, Úterý, Středa, Čtvrtek, dochází ke jménu Pátek), ale také situační. Rád si pohrává a sám sebe zaskakuje nečekanými okamžiky, které aktuálně na jevišti vznikají (například, když si nemůže rychle nasadit na ruku jednoho z maňásků, a tak stále dokola notuje jednu a tu samou melodii, aby vyplnil čas). A tak jako v předešlých inscenacích pracuje i nyní se změnou optiky. Když nasedají Robinson s Pátkem do ponorky, jsou to drobné plošné loutečky, u kterých rozpoznáváme, kdo mluví lehkým šťoucháním loutkářovým prstem do dané loutečky. A takových loutkářských, situačních i slovních vtipů obsahuje inscenace více. Zůstává však otázkou, zda dostatek? Je možné více využít „výmluvnosti“ sluhy a jeho náhlé promluvy v jasně promyšlené situaci. Nebo různých změn optiky v různých situacích. Nebo možnost vidět ponorku pod vodou. Atd. atp.

Ačkoli měla inscenace velmi hravou a příjemnou atmosféru, otázkou zůstává, zda některá jeho dřívější divadelní díla nebyla propracovanější, s větším množstvím slovního humoru a loutkářských gagů a filigránských detailů? Jak je však těžké přicházet stále s něčím novým…

Hana Volkmerová, 14. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.