Loutkářská Chrudim 2017, den šestý

66. LCH očima Zuzany Vojtíškové.

Tři poslední představení hlavního programu letošní Loutkářské Chrudimi byla zaměřena na dospělejšího diváka. Všechna vycházela ze známých předloh, ale tvůrci k nim principiálně přistoupili hodně rozdílným způsobem.

Nejpietněji pracovali s předlohou členové souboru JaKKdo ze ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř. Jejich inscenace Musí to bét? vychází z hry bratří Mrštíků Maryša. Původní drama zachycuje proces přemlouvání a nucení dívky Maryši, aby se vdala za vdovce Vávru, a vrcholí Maryšiným zoufalým činem, tedy otrávením nesnesitelného Vávry. Jarka Holasová, která text pro soubor připravila, začala obviněným Maryši z hrůzného činu a jejím postavením před soud. Maryša se má obhajovat a svědci vypovídat, jak došlo k tragédii a kdo je vlastně vinen. K procesu výslechů a souzení Jarka vybrala věty z původního dramatu, které rozkrývají, jak a kým byla Maryša nucena do svatby a jak sama předvídala, že manželství nepovede k ničemu dobrému.

Musí to bét, ZUŠ Jaroměř Foto: Lucie Dvořáková

Zajímavý nápad se ukázal jako funkční a extrakt z původního dramatu natočil úhel pohledu na Maryšu ještě trochu jinak, než jsme zvyklí. Scénu tvořila dětská postýlka. Na dně byly vyříznuté drážky, kterými projížděly jednoduché dřevěné loutky – celé to připomínalo stolní fotbal. Herečky po stranách postýlky rozsvěcovaly a zhasínaly světla a opřená o ní seděla Maryša, která byla posléze přesunuta za mříže, tedy dovnitř postýlky.

Musí to bét, ZUŠ Jaroměř Foto: Lucie Dvořáková

Jednoduchý, funkční princip – jak dramaturgický, tak scénografický – v závěru zradilo vyřčení trestu. Do té doby svěží koncept uvažující o vině a nevinně tak najednou dostal konkrétní „rozhřešení“: doživotí ve věznici s nejpřísnější ostrahou. Divákovi to vzalo možnost soudit Maryšu po svém a závěr představení se stal triviálním, kouzlo celé výstavby pominulo a zůstala jakási pachuť, zmnožená vařením otrávené kávy a pískáním na píšťalku, které snad mělo symbolizovat pískání konvice a Maryšin vnitřní křik. Utopení píšťalky v hrnku s vařící kávou udělalo představení patetickou tečku, která shodila předchozí velmi příjemnou, jednoduchou a přesnou snahu hereček. Vymyslet funkční závěr dobré inscenaci je někdy sakra těžké.

Robinson, Vozichet Foto: Lucie Dvořáková

Velmi volně se zvolenou předlohou – románem Daniela Defoa – zacházel Ruda Hancvencl ve svém maňáskovém provedení Robinsona. Při vší stylizaci, úpravách, vtipných hříčkách, posunutých dějových linkách, zachoval ducha celého příběhu. Dokázal humorně okomentovat nejznámější fakta a zápletky a vymyslet jim překvapivé výtvarné ztvárnění a průběh situací. Typický kytarový doprovod a písně odrážející v textech Rudův životní přístup, zařadily inscenaci do řady předchozích, kterými si oprávněně získal úspěch u diváků, nejen chrudimských. Oproti některým z nich však Robinsonovi chybělo téma, které by Ruda svou produkcí divákům zprostředkovával. Zůstalo tak jen u příjemně vtipné taškařice na známé motivy.

Robinson, Vozichet Foto: Lucie Dvořáková

Hořovický soubor Na Holou zalovil při výběru látky taky ve vysoce populárních vodách: sáhnul po kladném hrdinovi indiánek Old Shatterhandovi. Jeho příběh situovaný do českých zemí zkombinoval s obdobím, kdy vznikala proslulá Babička: tvůrci proti sobě v Mayovce postavili Karla Maye a Boženu Němcovou. Neúnavný bojovník za spravedlnost a morálku Old Shatterhand objeví rukopis Babičky a zjistí, že se jedná o nemravnou, až pornografickou literaturu. Hnán touhou dělat svět lepším, knihu ukradne, přepíše a zděšená Božena při křtu svého nejznámějšího díla zjišťuje, že vydala něco úplně jiného, než zamýšlela. Nápad původního komiksu Ve stínu šumavských hvozdů, který vytvořili Džian Baban, Vojtěch Mašek a Jiří Grus, je originální a zaslouží ocenění. V loutkovém nastudování hořovických loutkářů se z něj však stala přízemní a trochu nechutná podívaná. Těžkopádnost a kumulaci lascivních fórků nezachránily ani loutky, které jsou jindy tak vhodným prostředkem k zobrazování podobných témat. Inscenace trpěla přemírou slov a nedostatkem rafinovaných nápadů, které by podtrhly erotický podtón a nenechaly by hru spadnout do prvoplánové trapnosti. Lehkost a vtip, oceňované na komiksu, se v představení divadla Na Holou prostě nedostavily.

Mayovka, Na holou Hořovice Foto: Lucie Dvořáková