Objevování taiwanského loutkového divadla 9

Poslední den Asia Pacific Traditional Arts Festivalu na Taiwanu velmi silně připomínal nejrůznější diskuse nad stavem tradičního českého loutkového divadla.

Mezi nejvýraznější otázky, které se v průběhu konference probíraly, patřilo téma, jak připravit inscenaci tak, aby představení bylo zajímavé nejen pro děti, ale i pro dospělé. V této souvislosti zaznělo postesknutí, že na Taiwanu chybějí dramatici, kteří by psali hry pro loutkové divadlo. Problémem klasických příběhů je jejich omezení na chrámovou tematiku. Tradiční taiwanské umění může najít svou novou tvář, pokud se dokáže inspirovat současnou literaturou a najde v ní příběhy blízké lidem 21. století. Nesmí se bát nabídnout divákům nové, individuální hrdiny. Je potřeba zamyslet se nad délku produkcí, dvě a půl hodiny jsou pro vnímání dnešních diváků neúnosně dlouhé. Loutkové divadlo by nemělo zůstat „muzeem“, smyslem není tradiční umění zakonzervovat, je přirozené hledat nové cesty vyjádření a přiblížení se k publiku. S tím je spojený také (ne)zájem mladých tvůrců o loutkové divadlo, které je potřeba pro tento druh umění nadchnout.

Foto: Zuzana Vojtíšková

Dlouhá diskuse se rozproudila nad volbou jazyka. Na Taiwanu se mluví taiwanštinou, mandarínštinou a čínskou kantonštinou. Tyto jazyky si rozhodně nejsou blízké jako slovenština s češtinou, lidé si mezi sebou překládají, co vlastně říkají. I vzhledem k této jazykové pestrosti jsou tradiční hry pro mnohé děti nesrozumitelné. Přepisovat jazyk původních textů však není tou správnou volbou. Řeč má svůj rytmus, je na ní navázaná hudba a spolu s ní i animace loutek. Rozumnější je hledat způsoby obrazového vyjádření, které jasně pojmenují, co se v příběhu děje, tzn. více loutkami jednat, nikoli jen slovně popisovat.

I pro nezasvěceného pozorovatele bylo možné mezi diskutujícími jasně rozeznat skalní zastánce tradičního loutkového divadla, kteří nechtějí slyšet o ničem novém. Mezi nimi probleskovaly inovativní názory, které rozhodně neměly v úmyslu potřít a vymazat tradiční umění z kulturního světa, ale chtěly se zamyslet nad tím, jak využít jeho potenciálu a učinit ho atraktivním i pro současné diváky, resp. jak se od něj odrazit a posunout se blíž modernímu způsobu vyjádření skrze loutky.

Foto: Zuzana Vojtíšková

Konference se konala v Národním centru pro tradiční umění v Taipei, v The Xiqu Center of Taiwan – budově, která se začala stavět před šesti lety a dosud nebyla pro veřejnost oficiálně otevřena. Je to tak trochu symbolické: uprostřed města se nachází prostor, na jehož začátku stála zajímavá, inovativní myšlenka. Snad se ji podaří dotáhnout do konce a veřejnosti nabídnout k užívání komplex, v němž bude sídlit a své zkušenosti sdílet Národní hudební institut, Národní čínský orchestr Taiwanu a operní společnost. Zatím nedobudovaný divadelní prostor má kapacitu 1035 míst a pro tvůrce je nad jevištěm k dispozici 75 tahů. Plány jsou obrovské, podobně jako záměry, jak oživit tradiční taiwanské loutkové divadlo.

Zuzana Vojtíšková, 14. 12. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.