Přehled nad loutkářským hnízdem: Den třetí

Píše Jana Müllerová

Královskému páru se narodí dcera Jitřenka, nad kterou se vznáší hrozivá kletba. Pokud se jí dotkne sluneční paprsek, promění se v bílou laň. Třetí festivalový den zahájilo královehradecké Divadlo DRAK s inscenací O bílé lani.

Z velké části činoherní inscenaci doplňuje stínohra na zrcadle, kde se mimo jiné také promítala studánka či oči žáby á la hororová věštkyně. V zrcadle byl znázorněn i útěk srnky před lovcem a to jednoduchým animačním trikem, kdy se rychle otáčí obrázky.

Děsuplné momenty dokresluje sborová ozvěna a také písně dotvářejí situace. Vytvářejí lyrickou polohu inscenace, ale herci/hudebníci napodobují i skutečné zvuky letu šípu či kvákání žáby, čímž se podílejí na vyprávění příběhu. Divadlo DRAK navíc v inscenaci využívá kolektivní narativní formu, kdy postupně přebírají roli vypravěče všichni přítomní herci a vždy si předávají slovo jako štafetu.

Foto: Lucie Dvořáková

Později se ve Velkém sále dostáváme do úplně jiného světa – plného agentů a mizejících pohádkových postav. Duo Tomsa Legierski a Anna Schmidtmajerová přináší na jeviště další inscenaci Studia DAMÚZA nazvanouMedvědí princ.

Představují se dětem jako agenti FÚPOPP neboli federální úřad pro ochranu pohádkových postav. Děti společně s nimi objevují úplně novou pohádku o medvědovi, který jako střízlivý realista nevěří na pohádky a myslí si, že mluvící medvědi jsou běžnou záležitostí. V Medvědím princi se setkává moderní svět agentů a svět pohádek počítající s dětskou fantazií. Tento střet dává možnost rozehrát humorné scény, kterých pouze s klasickými pohádkovými postavami lze jen těžko dosáhnout. Moderní medvěd například přesvědčuje myslivce, že dnes je více in veganství a vegetariánství.

Představením se již od začátku nese výchovný apel na děti, aby četly pohádky. Celé představení je navíc průběžně prokládáno aktivní debatou herců s dětmi – jaké znají pohádky či odkud může medvěd být. Z toho důvody přímé vyzývání na konci představení vidím jako nadbytečné – kariéra agenta chránícího pohádkové postavy je pro předškoláky určitě dostatečnou motivací.

Foto: Lucie Dvořáková

Po dobu celého festivalu si mohli návštěvníci udělat krátký výlet do vesmíru. Ale představení μSputnik toho nabízelo mnohem více. MIR.theatre alias Dominik Migač a Tereza Černá připravili krátkou inscenaci pouze pro jednoho diváka, kterého si posadí na točivou židli a v malém průzoru před ním střídají kazety s různými scenériemi.

Návštěvník pozoruje závody v dobývání vesmíru během studené války, neštěstí Apolla 13, zatmění Slunce či Neila Armstronga pronášejícího slavnou větu. Sekvence ukazují na konci i rozpad naší planety na kusy. Výtvarné provedení znázorňuje každý detail. Po celou dobu má účastník na uších sluchátka, kde slyší odpočet při odletu raketoplánu, hlášení z vesmírného střediska nebo pípání družic. Všechny tyto aspekty vytváří dojem malé vesmírné odysey.

Foto: Lucie Dvořáková

S rozveselením pro rodiče přijel Rudolf Hancvencel ze souboru Vozichet. Inscenace V jednom lese v jednom domku ukazuje klasické pohádky pod lupou černého humoru. Jedna z pohádek je například o Smolíčkovi, kterého vykresluje jako jednoduchého chlapce, který je rád, že ovládá tělesné funkce. Po každé pohádce zpívá Rudolf Hancvencel vlastní písně, kde vtipně glosuje pokřivenou realitu v pohádkách. Nejvíce mě ale pobavila ta, kterou zpíval po Červené karkulce, při které nabádal rodiče, aby si pořádně rozmyslili, zda chtějí opravdu mít děti. Píseň vyznívá obzvlášť vtipně na festivalu divadla zaměřeného primárně na malé diváky.

Foto: Lucie Dvořáková

Co si počít s platy od vajíček? Na to lze nalézt odpověď v představení Tisíc tuctů studentů z KALD DAMU. Jedná se o autorskou adaptaci několika povídek Jacka Londona, které vyprávějí o americkém snu, že uspět může každý bez rozdílu. Hlavní hrdina se vydává na cestu ze San Francisca do Dawsonu s tisíci platy vajec, protože tam má vajíčko několikanásobnou cenu. Po cestě překonává déšť, vítr i mráz a jedině vidina zlata ho drží nad vodou při zdolávání všech útrap. Vše se obrátí v momentu, kdy zjistí v Dawsonu, že vajíčka jsou zkažená. Plata od vajec zpodobňovala horu, nekončící cestu nebo i parník, ze kterého vždy jedno plato nechali odvát jako dým. Všechny tyto nápady těšily oči, avšak největší radost je vidět požitek herců ze hry.

Foto: Lucie Dvořáková

Když se odehrála poslední inscenace, zbývalo jen vyhlásit, kdo dostane Cenu ERIK v letošním roce. Jedná se o ocenění pro nejinspirativnější loutkařskou inscenaci, která byla uvedena v přechozí sezóně. Zda se představení hrálo či nehrálo na Přeletu, nemá žádnou váhu. První místo získala inscenace Čechy leží u moře od libereckého Naivního divadla. Druhé místo obsadilo Divadlo DRAK s inscenací Bílá laň a na třetím místě se umístila inscenace μSputnik.

Jana Müllerová, 7. 11. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.