Loutkar.online
20. ročník festivalu Bábkarská BystricaFoto: archiv

KK A VV NA BB: DEN 5.

Píše Kateřina Kykalová a Viktorie Vášová

Poslední den festivalu jsme se vydali na nejvzdálenější místo v rámci lokalit programu TOUR – na hrad Modrý kameň, kde sídlí Múzeum bábkarských kultúr a hračiek. V rámci programu festivalu studentky herectví různých uměleckých škol prezentovaly výstup z týdenního workshopu, který na hradě probíhal pod vedením dvou polských lektorů Roberta Jarosze a Justyny Czarnoty. Dívky rozžily jednotlivá zákoutí hradu – od nádvoří přes kapli až po interiér hradu obsahující výstavu loutek a hraček. Po krátké přednášce přibližující proces zkoušení následoval raut a komentovaná prohlídka expozice muzea.

Bábkové divadlo na Rázcestí NÁUKOBEH SLOVENČINI Foto: Bábkové divadlo na Rázcestí

Odpoledne se představilo Bábkové divadlo na Rázcestí svou inscenací Náukobeh slovenčini mapující historický vývoj a současný stav slovenského jazyka. Tvůrci se opírají především o kodifikaci slovenštiny Ľudevíta Štúra, ale divákům zábavnou formou přibližují i současný slang a anglicismy. Věděli jste, že McDonald’s znamená „U Pašáka“ a jedinou položku jejich menu ve slovenštině zastupují hranolky? Nejsilnějšími momenty představení byly až voicebandové přednesy, v nichž herci kladli důraz na zvukomalebnost. Za účelem rytmizace mluvy pak využívali soupravy bicích, možná však přeci jen nevyčerpali její možnosti dostatečně. O něco lépe již pracovali se scénou, kterou tvořily čtverce umělého trávníku. Ty herci postupně otáčeli a odkrývali symboly nakreslené na jejich spodní straně. Na zelené louce se zrodil jazyk. V Náukobehu si tvůrci stýskají nad dnešním nedostatečným zájmem o mateřský jazyk a četbu a inscenací cílí především na mladé publikum, čemuž přizpůsobují její zábavný tón. Zároveň se snaží vzbudit v divácích zájem o jazyk a inscenace tím získává místy až příliš didaktický charakter.

Continuo Osmý denFoto: Continuo

Vážnější atmosféru nastolilo Divadlo Continuo s představením Den osmý. Inscenace přináší tři mytické příběhy Blízkého východu. První z nich vypráví o králi Keretovi, který za rodinné štěstí slíbí obětovat prvorozeného syna, a když odmítne slib splnit, potrestá ho osud šílenstvím a Keret svého syna sám zabije. V dalším příběhu touha po spravedlivém rozdělení dědictví dožene jednoho z bratrů k vraždě sourozence. Třetí mýtus vypráví o Inannině oběti pro její lásku Damuziho, který umírá. V podsvětí vyprosí jeho život za to, že bude tři dny viset na háku. Aby mohla odejít, musí za sebe slíbit náhradu – prvního člověka, kterého na zemi potká. Tím se ale stane právě Damuzi. Příběhy skládají obraz neúprosného osudu, kterému nelze uniknout. K vyprávění herci využívají jak loutek, tak i fyzické akce a mezi těmito dvěma rovinami plynule přecházejí: některé situace tak nejprve rozehrají loutkami, jednu z nich posléze vystřídá herec, až se spolu v tělesném souboji utkají pouze herci.

Loutky (až na látkovou slepici a kohouta) spojuje s dalšími rekvizitami materiál dřeva. K loutkovým i pohybovým scénám herci navíc využívají dřevěnou desku a ve scénách zobrazujících utrpení zasypávají sebe i loutky dřevěnými hoblinami nebo špalíčky. Dřevo jsi a v dřevo se obrátíš. Ale základ poutavé vizualitě představení tvořilo nejen provedení loutek, ale především jejich precizní animace. Jednu loutku vodili chvílemi až tři herci a jeviště se tak zaplnilo živoucími bytostmi.

Bratislavské babkové divadlo NA SLEPAČÍCH KRÍDLACHFoto: Bratislavské babkové divadlo

Festival zakončilo představení Bratislavského bábkového divalda Na slepačích krídlach. K. Aulitisová interpretovala románovou předlohu Ireny Brežné o dospívající Janě za socialismu. Dívka se zmítá mezi výchovou rodičů a filosofií budovatelského socialismu, kterou ji krmí škola. Tematikou režimem snadno manipulovatelného dítěte román připomíná knihy české autorky Ireny Douskové (Hrdý Budžes, Oněgin byl Rusák). Janinu rozpolcenost v inscenaci symbolizuje obsazení postavy dvěma herečkami, z nichž jedna je nadšenou budovatelkou a druhá vyjadřuje pochybnosti. Důležitý je i chór, který postupně mění svou funkci: v hnědých kabátech představují herci členy STB, předklonem a odhalením baretu na zádech se proměňují v děti a schováním se za transparenty s obrázky rudých kohoutů ztělesňují přívržence režimu. Charaktery postav symbolicky dokreslují jejich kostýmy či rekvizity – infantilní bratr Janu otravuje o sebe cinkajícími, na provázku zavěšenými kuličkami, které sestra ve vhodný okamžik zmáčkne, paní učitelka má zase zabetonované nohy do dvou kvádrových podstavců, což přináší v různých momentech různé významy – svázanost režimem či na piedestalu vystavenou nezpochybnitelnou autoritu.

Na slepičích křídlech ale podbízivá komunistická propaganda samozřejmě daleko nedoletěla a ráj na zemi nepřinesla. V historii, ani v inscenaci. Festival Bábkarská Bystrica ale nesou křídla hus či kachniček, a tak jistě poletí dál. A my mu přejeme, aby v roce 2018 snesl mnoho dalších uměleckých zážitků. Křídlo na to!

Kateřina Kykalová a Viktorie V, 5. 10. 2016

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.