Píše Kateřina Kykalová a Viktorie Vášová
Poslední den festivalu jsme se vydali na nejvzdálenější místo v rámci lokalit programu TOUR – na hrad Modrý kameň, kde sídlí Múzeum bábkarských kultúr a hračiek. V rámci programu festivalu studentky herectví různých uměleckých škol prezentovaly výstup z týdenního workshopu, který na hradě probíhal pod vedením dvou polských lektorů Roberta Jarosze a Justyny Czarnoty. Dívky rozžily jednotlivá zákoutí hradu – od nádvoří přes kapli až po interiér hradu obsahující výstavu loutek a hraček. Po krátké přednášce přibližující proces zkoušení následoval raut a komentovaná prohlídka expozice muzea.
Odpoledne se představilo Bábkové divadlo na Rázcestí svou inscenací Náukobeh slovenčini mapující historický vývoj a současný stav slovenského jazyka. Tvůrci se opírají především o kodifikaci slovenštiny Ľudevíta Štúra, ale divákům zábavnou formou přibližují i současný slang a anglicismy. Věděli jste, že McDonald’s znamená „U Pašáka“ a jedinou položku jejich menu ve slovenštině zastupují hranolky? Nejsilnějšími momenty představení byly až voicebandové přednesy, v nichž herci kladli důraz na zvukomalebnost. Za účelem rytmizace mluvy pak využívali soupravy bicích, možná však přeci jen nevyčerpali její možnosti dostatečně. O něco lépe již pracovali se scénou, kterou tvořily čtverce umělého trávníku. Ty herci postupně otáčeli a odkrývali symboly nakreslené na jejich spodní straně. Na zelené louce se zrodil jazyk. V Náukobehu si tvůrci stýskají nad dnešním nedostatečným zájmem o mateřský jazyk a četbu a inscenací cílí především na mladé publikum, čemuž přizpůsobují její zábavný tón. Zároveň se snaží vzbudit v divácích zájem o jazyk a inscenace tím získává místy až příliš didaktický charakter.
Vážnější atmosféru nastolilo Divadlo Continuo s představením Den osmý. Inscenace přináší tři mytické příběhy Blízkého východu. První z nich vypráví o králi Keretovi, který za rodinné štěstí slíbí obětovat prvorozeného syna, a když odmítne slib splnit, potrestá ho osud šílenstvím a Keret svého syna sám zabije. V dalším příběhu touha po spravedlivém rozdělení dědictví dožene jednoho z bratrů k vraždě sourozence. Třetí mýtus vypráví o Inannině oběti pro její lásku Damuziho, který umírá. V podsvětí vyprosí jeho život za to, že bude tři dny viset na háku. Aby mohla odejít, musí za sebe slíbit náhradu – prvního člověka, kterého na zemi potká. Tím se ale stane právě Damuzi. Příběhy skládají obraz neúprosného osudu, kterému nelze uniknout. K vyprávění herci využívají jak loutek, tak i fyzické akce a mezi těmito dvěma rovinami plynule přecházejí: některé situace tak nejprve rozehrají loutkami, jednu z nich posléze vystřídá herec, až se spolu v tělesném souboji utkají pouze herci.
Loutky (až na látkovou slepici a kohouta) spojuje s dalšími rekvizitami materiál dřeva. K loutkovým i pohybovým scénám herci navíc využívají dřevěnou desku a ve scénách zobrazujících utrpení zasypávají sebe i loutky dřevěnými hoblinami nebo špalíčky. Dřevo jsi a v dřevo se obrátíš. Ale základ poutavé vizualitě představení tvořilo nejen provedení loutek, ale především jejich precizní animace. Jednu loutku vodili chvílemi až tři herci a jeviště se tak zaplnilo živoucími bytostmi.
Festival zakončilo představení Bratislavského bábkového divalda Na slepačích krídlach. K. Aulitisová interpretovala románovou předlohu Ireny Brežné o dospívající Janě za socialismu. Dívka se zmítá mezi výchovou rodičů a filosofií budovatelského socialismu, kterou ji krmí škola. Tematikou režimem snadno manipulovatelného dítěte román připomíná knihy české autorky Ireny Douskové (Hrdý Budžes, Oněgin byl Rusák). Janinu rozpolcenost v inscenaci symbolizuje obsazení postavy dvěma herečkami, z nichž jedna je nadšenou budovatelkou a druhá vyjadřuje pochybnosti. Důležitý je i chór, který postupně mění svou funkci: v hnědých kabátech představují herci členy STB, předklonem a odhalením baretu na zádech se proměňují v děti a schováním se za transparenty s obrázky rudých kohoutů ztělesňují přívržence režimu. Charaktery postav symbolicky dokreslují jejich kostýmy či rekvizity – infantilní bratr Janu otravuje o sebe cinkajícími, na provázku zavěšenými kuličkami, které sestra ve vhodný okamžik zmáčkne, paní učitelka má zase zabetonované nohy do dvou kvádrových podstavců, což přináší v různých momentech různé významy – svázanost režimem či na piedestalu vystavenou nezpochybnitelnou autoritu.
Na slepičích křídlech ale podbízivá komunistická propaganda samozřejmě daleko nedoletěla a ráj na zemi nepřinesla. V historii, ani v inscenaci. Festival Bábkarská Bystrica ale nesou křídla hus či kachniček, a tak jistě poletí dál. A my mu přejeme, aby v roce 2018 snesl mnoho dalších uměleckých zážitků. Křídlo na to!
Kateřina Kykalová a Viktorie V, 5. 10. 2016
5. 4. 2024 – 7. 4. 2024
Fandův dýchánek
12. 4. 2024 – 17. 4. 2024
Dítě v Dlouhé 2024
12. 4. 2024 – 14. 4. 2024
DIVadelní SEtkání
13. 4. 2024 – 14. 4. 2024
Opavská rolnička
19. 4. 2024 – 21. 4. 2024
20. Pimprlení
Ivan Kraus (1. 3. 1939)
Marie Kočková (3. 3. 1939)
Vlastimil Peška (3. 3. 1954)
Josef Brůček (4. 3. 1944)
Marie Jirásková (6. 3. 1964)
Alžběta Tomášková (8. 3. 1929)
Miroslav Pokorný (10. 3. 1934 – 15. 10. 2012)
Filip Homola (12. 3. 1969)
Hermína Motýlová (22. 3. 1944)
Jiří Řeháček (26. 3. 1934)
Jarmila Majerová (26. 3. 1920 – 2. 3. 2014)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS