Klauzury Loutkářské konzervatoře přinesly čtyři malé inscenace

Včera odpoledne jsme měli možnost zhlédnout na Loutkářské Chrudimi klauzury, neboli výsledné práce studentů Loutkářské konzervatoře.

Ti se scházeli v průběhu roku jednou za dva měsíce na víkend a seznamovali se s celým procesem tvorby loutkové divadelní inscenace. Následně intenzivně pracovali ve skupinkách po třech na samostatných divadelních tvarech. Práce ve Společenském domě uvedli jejich pedagogové Michaela a Filip Homolovi děkovnými slovy především Michalu Drtinovi, který všechno organizačně zaštiťoval a řediteli Naivního divadla Liberec Stanislavu Doubravovi, který oběma umožnil časově celkem náročný seminář vést. Viděli jsme čtyři klauzurní práce, čtyři „malé inscenace“.

Divadelně zpracovanou poezii Petra Nikla z knihy Záhádky, ve které studenti pracovali především s papírem. Dominantou scény byl kontrabas. Basa jako scénografický prvek, středobod jevištního prostoru, basa – nástroj, na který se v průběhu hrálo a vyluzovaly se různorodé zvuky a hudební podkresy k jednotlivým básním a basa jako prostředí pro papírové artefakty. Z bílého, příjemně šustícího papíru vznikalo v rukou tří hereček v černých kostýmech prostředí, rekvizity, jednotlivá zvířátka, dotvářely jím prostor, využívaly jeho možnosti a to i zvukové.

Foto: Lucie Dvořáková

Druhé představení se uskutečnilo před Spolkovým domem, kde tři muži formou pouličního divadla divákům nabídli apokryf Karla Čapka Prométheus. Šlo o vtipně konstruovaný příběh herce hrajícího bájný příběh Prométhea přinášejícího lidem oheň, do jehož hraní neustále zasahuje požární „bezpečák“ a svými paragrafy a ustanoveními zasahuje do představení tak, že divadelní mikrosvět o oheň ve výsledku připraví. Pro dějovou linku Prométhea tvůrci zvolili požární plechovou krabici a hráli s malými marionetami.

Foto: Lucie Dvořáková

Třetí skupina se pokusila o adaptaci novely Ericka Emmanuela Schmitta Oskar a růžová paní

pro loutkové divadlo. Tři herci na jevišti, tři kufry (k čemu měly kufry odkazovat, si nejsem zcela jistá) a hlavní postavy příběhu hrané malými marionetkami. Příběh byl natolik upraven a proškrtán, že jsem si kladla otázku, zda mu porozuměli i ti, kteří jej neznají. Nejsem si zcela jistá, zda bylo možné v daném tvaru pochytit, kdo je vlastně ta růžová paní a záměr její komunikace s Oskarem. Téma klidného a vyrovnaného odchod malého chlapce z toho světa pro mne nebylo zcela zřejmé, i když jsem byla příjemně překvapena nápadem zpracovat právě tuto novelu loutkovou formou.

Foto: Lucie Dvořáková

Cyklus uzavíralo pantomimické zpracování další knižní předlohy, a to povídky Panenky z knihy Iana McEvana Snílek. Od předlohy výrazně posunutý příběh dvou chlapců a jedné holčičky, které kluci drsným způsobem zničí panenku a ona se jim krutě pomstí, odehráli herci jak jinak než s panenkami. Upoutala mne snaha o gradaci formou volených nástrojů na zničení panenky. Chlapci začali ničení nůžkami a následoval fén, horkovzdušná pistole, bruska a končilo se pilou, kterou panně řezali ručičky a nožičky.

Foto: Lucie Dvořáková

Na závěr bych chtěla poznamenat, že si skupinky rozhodně nevybíraly jednoduché předlohy na zpracování, a tak jsem si kladla otázky, zda je vůbec možné tak obsáhlé literární látky zpracovat divadelně a loutkářsky v průběhu osmi víkendů. Rozhodně jsem osobně velmi nakloněna obnovení Loutkářských konzervatoří a přeji, aby byly další a další zájemci i v příštích letech.

Psáno pro Zpravodaj 65. LCH, publikováno 6. 7. 2016.

Hana Volkmerová, 7. 7. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.