„Rozumět“ divadlu

Rozhovor s Annou Hrnečkovou.

V roce 1993 založil Josef Krofta při Divadle Drak Mezinárodní institut figurálního divadla, v jehož rámci měl probíhat výzkum nových podnětů v divadle pro děti. S Annou Hrnečkovou jsme si povídaly o aktivitách institutu v oblasti tzv. divadelní edukace. Anička vystudovala konzervatoř, divadelní vědu a dramatickou výchovu. V MIFD pracuje od roku 2013 jako divadelní lektorka. O své práci vždycky mluví s velkým zápalem. Když tvrdí, že cílem aktivit institutu není zvýšit tržby divadla, lze jí to velmi snadno uvěřit.

Foto: Divadlo DRAK

Vedle umělců jsou cílovou skupinou MIFD také děti, jimž nabízíte různé dílny. Co je jejich náplní?

Máme teď asi deset ustálených programů, které vedu buď já, nebo moje kolegyně Jana Nechvátalová. Nabízíme je zejména školám. Jednomu druhu programů říkáme „Divadlo na vlastní kůži“. Děti si tu mohou prakticky vyzkoušet náplň práce různých divadelních profesí. Zkusí si třeba, jak je jevištní pohyb propojený s vnitřní představou herce, jak se na jevišti vytváří postava, jak se pracuje se stínovým divadlem… Máme také „Dílny k inscenacím“, které děti na konkrétní inscenaci buď připraví, anebo ji s nimi reflektují. Připadá mi, že je to nejpřímější způsob, jak děti učit „rozumět“ divadlu. Teď nám má například na Mélièse přijít mateřská školka, a učitelé měli strach, že takhle malé děti budou zmatené z toho, že se v inscenaci nemluví. Myslíme si ale, že ve chvíli, kdy je na představení trochu připravíme a vyvoláme v nich otázku „Tak schválně, jaké to bude?“, si představení užijí.

Slyšela jsem také o workshopech pro učitele. Co je jejich cílem a náplní?

Uvědomili jsme si, že ten, kdo s dětmi komunikuje o divadle a přivádí je tam, jsou učitelé, a ti velmi často nejsou vybaveni žádnými metodami, jak divadlo rozebírat (není to jejich chyba, protože většinou neprošli sebemenší výchovou k diváctví). Nemají kapacitu na to vymýšlet hry, které by si s dětmi zahráli před představením a po něm. Na workshopu jsme jim zadávali přesně ty úkoly, které jsme si připravili pro děti. Hráli etudy, dělali živé obrazy, hledali v inscenacích momenty, které je pobavily, potěšily nebo chytly za srdce, nebo třeba dostali různé detektivní úkoly, po čem mají v představení pátrat, aby tak zaktivizovali svoji pozornost. Učitelé pak říkali, že jsou rádi, že jsme jim ukázali, jak takové techniky mohou vypadat. Dál už mohou vymýšlet svoje vlastní, ale bez toho prvního kroku u nás by jim to nešlo.

Během festivalu vybíráte členy tzv. „Dětské rady“, která má s vámi spolupracovat po celý příští rok. Co je cílem tohoto projektu?

Chceme se s dětmi během roku scházet, a buď budeme reflektovat to, co společně uvidíme, anebo budeme společně pomocí různých her zkoumat témat, na kterých budou zrovna pracovat Jakub s Tomášem. Výstupy z těchto setkání potom předám klukům jako možný inspirační materiál – jak na téma pohlíží ti, kterým bude inscenace určená… Hlavní přínos Dětské rady ale vidím v tom, že děti získají k divadlu vztah a bude pro ně přirozené se do něj vracet.

Rozhovor byl publikován ve festivalovém zpravodaji Hadrián 20. 6. 2016.

Barbora Etlíková, 21. 6. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.