Loutkar.online

Balvínová, Malvína: Animovaný film a výtvarné umění II

V druhém díle se budeme věnovat některým animovaným filmům dokončeným po roce 2000, v nichž tvůrci různými způsoby pracují s motivy z klasických obrazů či jiných výtvarných děl, uměleckými styly, či procesem malby, které vizualizují motivy ze života slavných malířů (ikony jako Leonardo da Vinci, Pablo Picasso či Vincent van Gogh jsou silnou inspirací pro tvůrce i v době moderního a postmoderního umění), nebo kombinují více z uvedených postupů.

Animace Picassa

I po roce 2000 oživují režiséři animovaných filmů motivy z obrazů Pabla Picassa či se inspirují jeho životními cestami. Za všechny jmenujme asi nejznámější počin – krátkometrážní film Minotauromaquia režiséra Juana Pabla Etcheverryho z roku 2004. Plastelínový film s hudbou Igora Stravinského nás zavádí do spletitého labyrintu Picassovy nevšední imaginace. Vystupuje v něm sám malíř, který prchá pronásledován Minotaurem v nekonečném bludišti, kde je konfrontován s motivy ze svých vlastních obrazů. Snímek byl nominovaný hned na několik významných cen, mimo jiné na cenu festivalu Annecy, na cenu Goya a na cenu pro nejlepší evropský animovaný film. Picassovské motivy se staly inspirací i pro další autory, jejich díla se ale ne vždy setkala s úspěchem. V loňském roce se například objevil lehkovážný – či spíše banální – minutový film Picasso (režie Chanhee Kim, 2017), který v bezbřehém množství podobných krátkých animací vychrlila neúnavná jihokorejská produkce.

Animace da Vinciho

Da Vinciho život či dílo byly vždy inspirativním námětem animovaných filmů. Už v minulém díle jsme zmínili filmy Proč se usmíváš, Mono Liso? a Mona Lisa Descending A Staircase. V období po roce 2000 asi největší pozornost z filmů čerpajících námět z díla da Vinciho upoutal experimentální snímek Der Da Vinci Timecode, svým názvem parafrázující v té době populární Šifru mistra Leonarda (Da Vinci Code). Natočil ho významný izraelský, v Evropě usazený režisér Gil Alkabetz v roce 2009. V tomto unikátním tříminutovém počinu se režisér chopil specifickým způsobem slavné da Vinciho fresky Poslední večeře. Nasnímal jednotlivé fragmenty, od velkých detailů přes polocelky až po velký celek, a film z nich doslova poskládal. Tím, jak je řadí v rychlém sledu za sebe, nachází utajené pohyby a fresku oživuje, aniž by se jí dotkl (tzv. bezdotyková animace se přitom ve větší míře objevuje až zhruba o deset let později). Alkabetz pracuje s měnícím se tempem, obraz nám před očima pulzuje, sledujeme, jak postavy diskutují, podupávají nohama, ukazují na sebe. Snímek se jeví jako profesionálně provedená hříčka, při posledním Ježíšově gestu ovšem může divákovi ztuhnout úsměv na rtech.

Da Vinci se ale stále stává látkou i pro filmy komerční produkce. Tak je tomu například v letošním italském celovečerním filmu Leo da Vinci: Mise Mona Lisa. Zde se tvůrci v čele s režisérem Sergiem Manfiem inspirovali některými prvky z da Vinciho života, aby pomocí 3D počítačové techniky (CGI) vytvořili dobrodružnou rodinnou komedii.

Animace podle van Gogha

V roce 2014 vznikl na Univerzitě Tomáše Bati ambiciózní čtyřminutový film, který zdaleka přesahuje očekávání, jaká míváme od studentských filmů. Snímek Jedlíci brambor (režie Martin Kukal) vychází z klasického obrazu Vincenta van Gogha. Malíř zde prochází krajinou svých obrazů a sleduje výjevy z vesnického života. Nakonec se nechá zlákat do vesnické chatrče, kde narazí na jedlíky brambor, kteří ho inspirují. Sugestivní snímek ctí van Goghův rukopis, zároveň ho ale posouvá do černobílé roviny.

V loňském roce měl také premiéru celovečerní snímek S láskou, Vincent (Loving Vincent), který kombinuje animaci nezaměnitelných olejomaleb Vincenta van Gogha s rotoskopií. Vznikl v polsko-britské koprodukci pod vedením režijního dua Doroty Kobiela a Hugha Welchmana. Ambiciózní film se natáčel řadu let, a když konečně vstoupil do kin, minimálně naplnil, ale často i překonal očekávání. O tom svědčí i fakt, že byl nominovaný na Cenu americké akademie a získal ocenění pro nejlepší evropský film roku 2017. Nejedná se o biografii, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale o drama s kriminální zápletkou, které využívá některých biografických prvků z umělcova problematického a předčasně ukončeného života. Záhadná osobnost, která v životě trpěla bídou a psychickými propady, inspirovala tvůrce k vizuálně originálnímu filmu, pro nějž 125 umělců z celého světa vytvořilo 66 960 originálních olejomaleb, a to podle 94 původních van Goghových děl. I za příběhem se však skrývá spousta práce: scénář vznikl na základě osmi stovek dopisů, které van Gogh adresoval většinou svému bratrovi. Klíčovým okamžikem celého příběhu je jeden den v červenci roku 1890, kdy se malíř, propadající se čím dál hlouběji do depresí, postřelí do hrudníku. O dva dny později na následky zranění umírá, přičemž okolnosti jeho smrti nebyly nikdy zcela objasněny.

Animace malbou na sklo

Pozornost bychom měli na závěr věnovat i filmům vytvořeným náročnou a vysoce uměleckou animační technikou – malbou olejovými barvami na sklo, která se sama o sobě nachází na hranici malby a animace a věnuje se jí jen hrstka animátorů. Jedná se o obtížný postup, kdy jsou olejové barvy nanášeny na více nad sebou umístěných skleněných desek (případně pouze na jednu desku). Obraz se snímá seshora a výsledek dosahuje efektu rozpohybované malby. Technika se uchytila zejména v Evropě, kde ji reprezentuje několik významných tvůrců: švýcarský mistr Georges Schwitzgebel, francouzská malířka Florence Miailhle nebo Češka Lucie Sunková, která se podílí i na francouzských projektech. Dříve se této technice v českém prostředí věnovala také Kristina Dufková s filmy Ze života matek a Usnula jsem.

Georges Schwitzgebel je právem považovaný za jednoho z nejlepších současných animátorů. Je autorem (i producentem) osmnácti krátkých, cenami ověnčených filmů, které vytvořil převážně technikou malby na sklo. Pro svůj zatím poslední film Bitva u San Romana si jako námět zvolil klasický obraz z 15. století, který sugestivně oživil. Film zobrazuje krutost bitvy intenzivněji než původní dílo. Slavný obraz je dokonalou perspektivní studií, kde se prolíná jak plošný, tak hloubkový účinek – a právě toho Schwitzgebel ve svém krátkém snímku využil.

Vizuálně podmanivé snímky francouzské malířky a režisérky Florence Miailhe mají blízko klasické malbě a jsou oceňované na festivalech mj. v Cannes, Clermont-Ferrand, Hirošimě nebo Espinho. Natočila zatím devět krátkých autorských filmů, mj. Au premier dimanche d\’août (První srpnovou neděli, 2002), Les Oiseaux Blancs Les Oiseaux Noirs (Bílí ptáci, černí ptáci, 2003), převážně technikou animované malby na skle a animací písku. V současné době pracuje na celovečerním filmu společně s českou režisérkou Lucií Sunkovou. Ta se už od svých studií se věnuje hlavně náročné animační technologii malby na skle olejovými barvami, kterou natočila pět krátkých autorských filmů. Ve filmu Podobizna tematizuje proces malby, zatímco snímky Pelargónie a Strom jsou vizuálními básněmi. Podle filmu Strom (natočeného v česko-francouzské koprodukci) vznikla také putovní výstava představující tuto netradiční techniku.

Celovečerní filmy

Z tohoto období bychom měli vedle filmu S láskou, Vincent jmenovat alespoň dva další celovečerní filmy, které pronikají do světa výtvarného umění. Tím prvním je film Obraz (Le Tableau, 2011) legendy francouzské animace Jeana-Françoise Laguionieho. Jedná se o příběh pro děti, který využívá různé fáze vytváření obrazu. Malíř zde z neznámého důvodu zanechá svůj obraz nedokončený. Postavičky na plátně ožívají a bojují o svou hierarchii. Některé jsou vybarvené celé, jiné částečně, nejhorší postavení mají skici. Tři z postav (každá z jedné hierarchické skupiny) se společně vydávají hledat malíře, aby ho poprosili o dokončení obrazu. Hravý příběh, rámovaný reálnými záběry, sice nepatří mezi Laguinioniho nejlepší díla, nicméně je příjemnou podívanou pro dětské publikum.

Tím druhým je snímek, za nímž také stojí již legendární režisér, ovšem tentokrát z Maďarska. Jedná se o film Tragédie člověka (Marcell Jankowicz), adaptaci světoznámého filozofického dramatu Imre Madácha, v němž člověk (Adam) prochází různými dějinnými epochami. Stává se egyptským faraónem, řeckým vojevůdcem, římským senátorem, středověkým křižákem, Janem Keplerem ad. a v každém obraze naráží na totéž zklamání – jeho ideje jsou vždy znovu a znovu, s chladnou pravidelností, sráženy k zemi lidskou podstatou – jeho vlastní “živočišností”.

Jankowicz přistoupil k předloze s velkým respektem a postromantická hra se pod jeho rukama (stejně jako pod rukama spolupracujících animátorů, mezi nimiž byl například i István Orosz) proměnila v neuvěřitelnou animovanou podívanou, která rozhodně není pouhou ilustrací složitého filozofického textu. Pro nás je zde zajímavé, že každou epochu režisér zobrazil za využití dobových uměleckých prvků a přístupů – od majestátní antiky přes ikonický středověk a hravou secesi až po strohost moderního umění. V tomto směru je autor důsledný a precizní, vyhýbá se stylizaci.

Malba, kresba, klasická umělecká díla i výplody moderního umění jsou a s největší pravděpodobností vždycky budou silným námětem pro animaci, už jen proto, že animovaný film je výtvarným projevem sám o sobě. Na rozdíl od hrané kinematografie má animace velmi blízko ke kresbě či malbě (v případě kreslených či olejovými barvami vytvořených filmů) či sochařství (v případě loutkových filmů). V seriálu jsme se věnovali pouze několika filmům, které jsou v této oblasti významné, je ale zřejmé, že výtvarné umění inspirovalo další stovky tvůrců. Tyto náměty jsou ovšem vděčné jak pro autorské filmy, tak pro mainstreamové projekty.

Animated Film and the Fine Arts II

In the second part of her paper, Malvína Balvínová discusses some animated films finished after 2000 that use motifs from classic paintings or other works of art, art styles or the painting process, visualise episodes from the lives of famous painters or combine all of the above. The first part examines animations inspired by Picasso, the best-known of which is probably the short Minotauromaquia directed by Juan Pablo Etcheverry who was nominated for the Annecy festival prize, the Goya prize and the award for the best European animated film. From films based on the work of Leonardo, the author pays particular attention to Der Da Vinci Timecode, riffing on Da Vinci Code which was very popular at the time. The van Gogh section mainly discusses the feature film Loving Vincent which combines animation of Vincent van Gogh\’s characteristic paintings with rotoscopy.

Loutkář 4/2018, p. 86–88.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.