Švecová, Veronika: Mimoň, nebo Péťa?

První premiérou divadelní sezóny 2018/2019 Divadla DRAK je autorský počin tvůrčího dua Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka. Inscenace Mimoň je sci-fi vesmírnou odyseou, jejíž hlavní hrdina má Aspergerův syndrom. Přesná diagnóza však v inscenaci nikde nezazní a diváci jsou tak postupně seznamováni s projevy této poruchy autistického spektra na pozadí příběhu roztomilého chlapečka, s nímž není těžké soucítit.

Text: Veronika Švecová, foto: Milan Hajn

Jeho domovem je planeta Mimo, říká se mu tedy Mimoň. Když se jeho útočiště začne přehřívat, nezbývá Mimoňovi nic jiného než sednout do únikového modulu a letět hledat nový domov. Vydává se tak na cestu, při které postupně navštíví tři planety se snahou získat u jejich domorodců azyl.

Jenže právě v konfrontaci s obyvateli jiných vesmírných těles vycházejí najevo jeho potíže se sociálními interakcemi a nepochopení běžných lidských rozmarů. Proč se má šaškovi smát a proč jenom v určitých momentech? Proč panence tolik záleží na barvě jejích šatů a na názorů jiných lidí? A proč se třetí potenciální hostitel tolik bojí, že mu chce Mimoň zabrat planetu?

Na žádnou z těchto otázek si Mimoň nedokáže odpovědět. A my se mu nedivíme, přestože se v každodenním životě chováme dost podobně jako ti, kterým nerozumí. Máme své vlastní obavy, touhy a vrtochy. Jenže díky pohledu chlapce, který to nechápe jako přirozené a samozřejmé, vychází najevo nelogičnost takového počínání. Mimoň tedy v inscenaci není za někoho “divného”, tvůrci naopak dokázali divákům přiblížit, jak zvláštní a komplikovaný se jeví lidem s Aspergerovým syndromem svět okolo nich.

Každý správný pohádkový příběh by měl mít šťastný konec, a tak to dopadne i s Mimoněm. Po neúspěšných pokusech najít u někoho porozumění se na smetišti celého univerza potkává s Pájou, která má neskutečnou radost, že si konečně může s někým uprostřed toho mlčícího šrotu popovídat. Mladičký cizinec se jí sám podle svého původu představí jako Mimoň, jelikož nikdy žádné jiné jméno neměl. Pája ale jako první vyslechne chlapcův problém, a nejen že s využitím svých technických zdatností sestaví raketu a slíbí mu planetu Mimo opravit, navíc symbolicky hned odmítne chlapce nazývat Mimoněm a sama mu dá běžné klučičí jméno.

Z všude odmítaného a nepochopeného Mimoně se tak stává Péťa – chlapec jako každý jiný. A právě extrovertní upovídaná Pája (Petra Cicáková) se stane klíčem k opravě celého Mimoňova světa. Soužití s někým, kdo má mimoně Péťu rád, nebojí se ho a je ochotný mu pomoci či poradit, tak jako všichni správní kamarádi, je jediný možný způsob, jak i na planetě Mimo vytvořit životu příznivé podmínky.

Celá inscenace je prostoupena fascinující vesmírnou stylizací. Koho by neuchvátila galaktická hudba, vznikající přímo na jevišti za pomocí nejmodernějších elektronických hudebních nástrojů, blikající modul na hlavě představitele Mimoně (Dominik Linka) nebo projekce, na kterých se podíleli i žáci výtvarného oboru ze ZUŠ Střezina, toho určitě oslní velkolepý start rakety s prskajícími zářícími rachejtlemi.

Vesmírnému prostředí odpovídá i dost složitý jazyk postav, často operující s různými technickými a odbornými pojmy. Nicméně to rozhodně není na škodu – naopak menším divákům to žádné výrazné potíže s porozuměním příběhu nečiní a ti starší jsou určitě rádi, že se na ně nikdo zbytečně nepitvoří. Složité termíny navíc přivádějí atmosféru výletu do vzdálených galaxií k dokonalosti, a ještě přibližují spletitost analytického myšlení, jehož jsou lidé s Aspergerovým syndromem schopni.

I s jednotlivými loutkami si tvůrci doslova vyhráli. Scénografka Tereza Venclová dala každému mimozemšťanovi jinou podobu a herci je při představení dovedně přivádějí k životu. Na scénu vždy přijede planeta ve tvaru velké koule a odklopením vrchní poloviny se jako pokrm po zvednutí pokličky odkryje nová postava fantaskního příběhu.

Hlavní hrdina je malá postavička ze dřeva, manekýn vedený pomocí hlavového kolíku. Jeho hlava se navíc dokáže rozsvítit různými barvami podle jeho aktuálních pocitů. Perfektní představa chvílemi stydlivého, zmateného, jindy zase zvídavého či šťastného kluka vzniká však až díky velmi autentickému projevu Dominika Linky. Jeho dikce, výrazy ve tváři i pohyb včetně legračních tanečních kreací souzní v komplexním hereckém projevu, který u diváků budí nekonečné sympatie i empatii k postavě autistického chlapce.

Loutka Klauna z první Mimoněm navštívené planety je rovněž manekýn, ale o něco větší a převážně z látky. Připomíná oblíbenou dekoraci do dětských pokojů, šaška zavěšeného na houpačce. Vodí ho hned tři herci a všichni tři (Luděk Smadiš, Petra Cicáková, Pavla Lustyková) k profesionální animaci přidávají i svůj mimický projev. Vzniká tak mnohem celistvější obraz a z jeviště čiší mnohem větší nadšení ze hry, než když se na mimice podílí jen vodič, který za loutku mluví, a ostatní se soustředí jen na manipulaci s loutkou jako takovou.

Pod další polokoulí se skrývá porcelánová panenka; s tou žádný z herců přímo nemanipuluje, pouze se mechanicky otáčí dokola a její sukně podobná stínidlu lampy mění barvy podle toho, jak si dívenka rozmýšlí svou večerní róbu. Poslední navštívenou nehostinnou planetou je obrovská maskáčová koule, která se ale tentokrát neotevře, jelikož tvoří přímo trup jejího obyvatele. Filip Huml zůstává obličejem i celou horní polovinou těla ukryt uvnitř této armádní planety. Postava razantního velitele si ale v jeho podání bohatě vystačí s ostrou dupavou chůzí a vyřezanou hlavou pod čepicí. Jako želva pak Filip Huml vystrkuje hlavu s klapavými panty z krunýře s vojenským vzorem, stejně jako zbraně, kterými prudce odežene nechtěného narušitele. Takže v představení nechybí dokonce ani napínavá přestřelka.

Královohradecká inscenace tedy rozhodně není pouhým didaktickým podobenstvím o tom, jak se chovat k autistům. Samozřejmě, že nabízí dětem důležité poučení, ale výchovný obsah má natolik zábavné a pozoruhodné balení, že se poměrně kontroverzní a složité téma inkluze dětí se zvláštními potřebami dostane k divákům jednoduše bez těžkopádné přímočarosti.

Divadlo DRAK, Hradec Králové

Mimoň

Námět: Dominika Špalková, scénář: Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček, režie: Jakub Vašíček, výprava: Tereza Venclová, hudba: Daniel Čámský, dramaturgie: Tomáš Jarkovský, projekce: David Ledvinka, asistent režie: Jiří Liška

Psáno z premiéry 20. 10. 2018.

Cit: Tvůrci dokázali divákům přiblížit, jak zvláštní a komplikovaný se jeví lidem s Aspergerovým syndromem svět okolo nich.

Mimoň

The first premiere of the 2018/2019 season in DRAK Theatre is a new show by Tomáš Jarkovský and Jakub Vašíček. Mimoň is a sci-fi space odyssey whose protagonist has Asperger\’s syndrome. But the show never states the diagnosis; audiences become gradually acquainted with this autism spectrum disorder through the story of a cute boy who is easy to sympathise with thanks to a very authentic performance by Dominik Linka. His speech, facial expressions and movements, including hilarious dancing, together form a very complex whole. The show uses the stylization of space exploration in a fascinating way. It\’s not just a didactic parable on how one should treat persons with autism. Of course that it\’s trying to teach a certain important lesson, but the educational content is wrapped in so much fun and wonder that even the controversial and difficult themes manage to reach the audience without being too blunt or direct.

Loutkář 4/2018, p. 52–53.