Špalková, Gabriela: Pohádkový Honza na tři způsoby

Nová inscenace plzeňské Alfy Honza. Honza? Honza!, jejímž autorem a režisérem je Petr Borovský, je originálním výletem za českými pohádkami o Honzovi. Nabízí výlet po stopách českého Honzy, výlet do světa loutek, ale i výlet do světa ochotnických divadelních spolků.

Text: Gabriela Špalková, foto: Josef Ptáček

Půdorysem hry je příprava oslav vzniku obce Janovice, na níž bude místní sbor dobrovolných hasičů hrát loutkové divadlo – pohádku o Honzovi. Ale kterou? O Honzovi Bohatém, o Honzovi Silném, nebo o Honzovi Královi? Velká písmena jsou na místě – všichni tito Honzové jsou totiž slavnými rodáky Janovic a mají svá příjmení. Pro kterého se hasiči rozhodnou? Naše inscenace je tak trochu hold této důležité skupině lidí, která kromě záchrany životů a majetku hraje ve svých obcích často nezastupitelnou společenskou roli, řekl před premiérou ředitel Alfy Jakub Hora.

Před zraky publika rozjíždí sehraný tým velkou loutkovou podívanou, která se mísí se vstupy živých herců a kde skutečně ožívá život obce, sice smyšlený a pojatý s humornou nadsázkou, ale působivý, plastický a bezprostřední. Celek je vtipný, groteskní a napínavý a na konci i v pravém slova smyslu strašidelný. Pohádek o Honzovi je nespočet, tyto tři příběhy mají v sobě to nejlepší z nich. Petr Borovský vybral pohádku o Honzovi, který se utká se strašidly a zbohatne, o silném Honzovi, který se vsadí se sedlákem o facku, a do třetice o Honzovi, který přemůže draka.

Inscenace velmi zdařile využívá a akcentuje známé “honzovské” motivy. Nezbytné buchty procházejí všemi příběhy, aby v tom posledním sehrály klíčovou roli, a propojují se díky nim i skuteční současní obyvatelé Janovic. Vtipný text Petra Borovského zdařile sází na slovní komiku, v režii je dost prostoru pro gagy (uzlík s buchtami spadlý pod jevišťátkem loutkového divadla, špílce členů hasičského sboru) i prolínání reálného světa janovických občanů a pohádkového světa loutek. Inscenace má spád i švih, nikde nedrhne a její specifický, v dobrém slova smyslu lidový charakter podporuje i hudba Daniela Čámského.

Členění inscenace do několika kratších částí vychází vstříc nejmenším divákům, díky promyšleným změnám na jevišti přitahuje jejich pozornost stále něco nového. Příběhy samotné jsou navíc velmi dobře typově odlišené a vyhraněné. Díky třem příběhům se divák setká také se třemi odlišnými typy loutek. A také se zcela odlišnou atmosférou, jež jednotlivé příběhy a jejich ztvárnění charakterizuje. Výtvarníkem celé inscenace je v Alfě hostující Kamil Bělohlávek. Jeho výprava je originální a loutky na scéně zřetelné, sdělné a atraktivní. Trefně vyjadřují charaktery jednotlivých postav.

První pohádka se hraje s marionetami, druhá s maňásky a třetí s manekýny. Tři různé příběhy o Honzovi představují i zcela odlišné lidské charaktery v postavě hlavního hrdiny – v každé pohádce má Honza i jinou podobu tak, aby tomuto charakteru odpovídala. V pohádkách, kde se setká s korunovanými hlavami, má poněkud aristokratičtější zjev, v pohádce o silákovi, který mimoděk, jen díky své jednoduché přímočarosti, potrestá zpupného a lakomého sedláka, je typicky lidový s klasickou “honzovskou” čepicí. Josef Jelínek, obsazený do rolí všech tří Honzů, navíc výborně odlišuje jednotlivé typy tohoto pohádkového hrdiny i různou dikcí. Pečlivé vedení loutek ovšem najdeme i u dalších účinkujících – Andrey Ballayové, Lenky Válkové Lupínkové, Marie Mrázkové, Radky Maškové a Tomáše Jereše. Postavu Dědečka komentujícího děj si zahrál s chutí Petr Borovský.

Inscenace je bohatá na řadu nápaditých momentů a zajímavých výtvarných řešení. Variabilní hranolovitý objekt loutkového divadla, s nímž vystupují janovičtí hasiči, umožňuje rychlé proměny loutkové scény (velmi zdařile je využíván i při výstupech lidských herců) a dokáže být překvapivě členitý.

Typy loutek pak odpovídají jednotlivým typům pohádky. Marionety v Honzovi Bohatém dobře zapadají do uzavřených prostor kukátkového divadélka i do hradního sklepení, kde Honza originálním způsobem zvítězí nad lomozícími duchy a obohatí tak sebe i chudé království. Královský pár ve výrazných róbách kontrastuje s Honzovou kazajkou a velmi efektní je proměna strašidel, kterou umožňují jejich dvě tváře. Ta ošklivá, babí se zahnutým nosem a prázdnýma lesknoucíma se očima na straně jedné, a druhá, éterická a smírná, skrytá na druhé.

Maňásci jsou zase tím správným typem loutek pro následující zdravě jadrnou pohádku o silákovi. Navozují odpovídající dojem pouťového divadélka s jeho lidovými groteskami. Fackovací scény jsou vtipné, Petr Borovský v nich nijak nepřehání, nechává jim přirozený lidový humor a ozvláštňuje je i zdánlivými drobnostmi (postupně ovazovaná hlava lakomého a fackovaného sedláka, prasátko chrochtající v chlívku a Honzovy průpovídky). V tomto příběhu mají loutky největší prostor a v nejmenší míře se kombinují s živými herci. Výrazné jsou nepříjemné, podmračené tváře sedláka a selky, jejich pichlavé poťouchlé oči jsou dobře vidět i ze zadních řad. Vše se, na rozdíl od pohádky předchozí, odehrává na dvoře selského stavení.

Honzovskou trilogii završuje podívaná “nejakčnější” – souboj s drakem. Manekýni zde evokují dění vskutku královské a rytířské. Ale protože jde o Honzu, na meče a rytířské boje nakonec nedojde – najde se překvapivé a velmi účinné originální řešení. Ovšem jeviště se v této pohádce docela změní, stejně jako charakter divadélka. Boj s drakem má náhle zcela jinou atmosféru, hlediště potemní, loutkové divadlo se uzavře, po jeho stranách vlají černé praporce. A nad ním vystupují děsivě fosforeskující rohaté hlavy hladového draka evokující oživlé zvířecí lebky, jejich hlas duní a rezonuje, děsivé tlamy se nebezpečně otevírají v těsné blízkosti Honzy Krále a princezny. Drakův překvapivě efektní skon je tím správným optimistickým zakončením.

I když… Na začátku mluví janovičtí hasiči o tom, že se nemohou dohodnout, kterou z pohádek hostům na oslavách zahrát, a málem z toho vznikne potyčka. Definitivní závěr za loutkovým výletem proto udělají až sami diváci. Na konci představení účinkující vybídnou děti v publiku, aby samy rozhodly, která pohádka se jim nejvíce líbila a kterou mají janovičtí hasiči na oslavách hrát. A tu nechť nakreslí a svůj obrázek do Alfy pošlou. Představení tedy sice skončí, ale výstava, která z těchto prací vznikne, je teprve před námi.

Divadlo Alfa, Plzeň

Petr Borovský: Honza. Honza? Honza!

Režie: Petr Borovský, výprava: Kamil Bělohlávek j. h., dramaturgie: Petra Kosová, hudba: Daniel Čámský j. h.

Premiéra 8. 10. 2018.

Cit: Pohádek o Honzovi je nespočet, tyto tři příběhy mají v sobě to nejlepší z nich.

Three Versions of the Story of Honza

Alfa Theatre Plzeň\’s latest show Honza. Honza? Honza! is an original take on the traditional Czech fairy tale of Honza directed by Petr Borovský. It\’s a joint invitation to watch the tale of Honza, to visit the world of puppets and to experience the world of amateur puppeteers. Our show was meant as an homage to an important group of people who protect lives and property and who often play an important social role in their community, said Alfa director Jakub Hora before the premiere. The reviewer finds the show both funny and thrilling and genuinely scary towards the end. It\’s very dynamic and its specific “folksy” character is well supported by the music of Daniel Čámský.

Loutkář 4/2018, p. 48–49.