Balvínová, Malvína: Animace ve větvích vánočního stromku

Na krátký animovaný film s delším názvem Vánoční svatba sněhuláka Karla čekala česká animátorská obec, jak to v případě autorských projektů bývá, řadu let. A zvědaví byli jistě i divadelníci, kteří tvorbu Petra Vodičky znali z oblasti loutkového divadla a chtěli vidět, jak se tento autor a režisér vypořádá s médiem animovaného filmu.

Dvanáctiminutový snímek měl nakonec premiéru na sklonku roku 2017. Příběh pro děti je atypický nikoliv svým dějem jako takovým, ale spíš svými postavami. Jeho hrdinové jsou vánoční ozdoby, zavěšené na stromečku. Tedy ne všechny jsou stále zavěšené. Když chce ozdoba něčeho dosáhnout, musí se “odháknout”. Tak se sněhulák Karel vydává spolu se slaměným andílkem Kamilem na cestu za sněhulačkou Evou, kterou si zrovna měl brát za ženu, jenže zmatený tatínek ozdobil stromek jinak, než jsou ozdoby zvyklé. Karel a Kamil putují vánočním stromkem a přes překážky a za pomoci dalších svérázných ozdob se nakonec dostanou k Evě zajaté zlými vánočními koulemi. Během putování jim pomáhají další ozdoby, přičemž tvůrci každé z nich vtiskli jiné vlastnosti. A tak je tu galantní Don Bonbon, dobrácký vánoční had, zlomyslné koule či ješitná hvězda. Všechny postavičky jsou zároveň tak trochu směšné a z jejich konfrontace vznikají lehce groteskní situace, přičemž se jedná o humor srozumitelný i těm nejmenším divákům, který zároveň neurazí ani dospělé.

Vánoční svatba sněhuláka Karla se totiž pohybuje v mezích žánru, které nemá ambice překračovat, a tak je pro děti vděčnou podívanou. Určité odkazy a vtipné situace ocení i rodiče, pokud budou vnímat film tak, jak je zamýšlen: jako úsměvnou pohádku pro děti, která má hlavně pobavit. Základní prvky pohádky tu tvoří kostru příběhu, a právě toho se děti mohou chytit: putování za záchranou, překonávání různých překážek v rámci boje dobra se zlem, poznání (zde definované slovy: Každé zlo má v sobě zbraň na sebe samo) a šťastný konec spojený se svatbou. Jen místo prince a princezny jsou zde sněhuláci a místo draka vánoční koule.

Za pozornost ale stojí i provedení samotné animace. Animovaný film je médium, které dokáže pokořit všelijaké materiály, a tvůrci už opakovaně dokázali, že animovat lze téměř cokoliv, dokonce i oheň, sníh či zmrzlinu. Tímto směrem se sice Petr Vodička nevydával, nicméně si pro pookénkovou stop-motion animaci vybral vánoční ozdoby, s nimiž pracuje jako s klasickou filmovou loutkou. V případě hlavních hrdinů se o reálné ozdoby nejedná, tvůrci si vyrobili speciální loutky, řadu vedlejších postav ale skutečné ozdoby opravdu ztvárnily.

Výtvarnicí filmu byla Bára Čechová a animátorem pak zkušený David Filcík ze studia Anima, kde se film realizoval. Filcík má za sebou řadu zkušeností s klasickou pookénkovou animací a i v tomto filmu dokázal postavy plynule rozpohybovat svou precizní technikou. Snímek těží z toho, co je animaci nejvlastnější: oživování neživého. V tomto případě na principu, který animátoři využívají rádi: když se vzdálí lidské postavy filmu, věci, které považují za neživé, se rozpohybují a žijí svým vlastním životem, o němž člověk nemá tušení. Prožívají dramatická dobrodružství až do okamžiku, kdy se lidé opět objeví na scéně. Rázem pak všechno ztuhne, jako kdyby se mezitím nic nestalo. Českým divákům je tento princip známý například z celovečerního snímku Jiřího Barty Na půdě aneb kdo má dneska narozeniny (2009).

Po dokončení filmu vyvstala otázka, co s ním nyní bude, kde se bude promítat. Stejnou otázku si kladou všichni čeští tvůrci autorských krátkometrážních animací (stejně jako mnoho jejich evropských kolegů). Vánoční svatba sněhuláka Karla měla to štěstí, že se dostala do kin jako předfilm k celovečernímu snímku Můj život Cuketky (Ma vie de Courgette). Film distribuovala menší společnost Pilot film a díky ní si tedy Sněhulák Karel nějaké diváky našel, ačkoliv i Cuketka je spíše autorským artovým projektem a masové návštěvnosti se v kinech nedočkala. Vánoční svatba sněhuláka Karla nyní také startuje svou cestu po festivalech. Spadá do více kategorií – může soutěžit na festivalech krátkých filmů, animovaných filmů i filmů pro děti. Zatím se jí podařilo probojovat do soutěže třeboňského Anifilmu a do programu festivalu pro děti a mládež ve Zlíně. Jaký bude její další osud a zda uspěje i v zahraničí, se teprve ukáže.

Loutkář 2/2018, p. 78–79.