Lešková Dolenská, Kateřina: Byl to nádherný člověk a skvělý otec

Vzácným hostem Festivalu of Wonder, který se uskutečnil v dánském městečku Silkeborg počátkem listopadu, byla dcera světoznámého loutkáře Jima Hensona a dlouholetá prezidentka Jim Henson Foundation Cheryl Hensonová. Po její přednášce doplněné fotografiemi a videi jsme měli jedinečnou šanci zhlédnout na filmovém plátně Hensonův experimentální film The Dark Crystal (Temný krystal).

Během přednášky jste se zmínila, že je tento film váš nejoblíbenější ze všech snímků, které váš otec natočil. Čím je pro vás tak výjimečný?

The Dark Crystal je film, na němž jsem měla jako teenagerka možnost pracovat. Když můj otec založil v roce 1979 v Londýně společnost Creature Shop, aby se zde vytvářely animatronické postavy pro jeho filmy, měla jsem mimořádnou šanci tam po celý rok pracovat na některých tvorech dokreslujících prostředí, včetně rostlin, které chodily po svých kořenech, a skal s jazyky lovícími mouchy. Naučila jsem se tam používat sklolaminát a malovat na pěnový latex. Produkce tehdy zaměstnávala stovky lidí a jimi vytvořené filmové dekorace byly skutečně velkolepé. The Dark Crystal je podle mě nejkomplikovanější loutkový film, který se kdy uskutečnil: živě hraný film ovšem bez jakýchkoliv lidských herců, umístěný v pečlivě realizovaném fantazijním světě. Často říkám, že jsem jeho vůbec první fanynka, protože jsem ho milovala už dlouho předtím, než byl vyroben. Okouzlil mě, už když o něm začal můj otec doma mluvit.

Jak byste svého otce stručně charakterizovala? Byl velký rozdíl mezi Jimem Hensonem loutkářskou celebritou a Jimem Hensonem v jeho soukromém životě?

Byl to nádherný člověk a skvělý otec. Byl milý a pozorně naslouchal ostatním. Vždycky se snažil rozpoznat talent každého, s nímž spolupracoval, a podpořit ho. Měl pak z jeho úspěchu upřímnou radost.

Předpokládám, že vaše dětství mezi muppety asi nebylo úplně běžné…

Myslím, že jsme neměli nějak zvlášť neobvyklé dětství. Chodili jsme do státní školy a žili jsme v obyčejné čtvrti. Myslím, že je důležité, aby děti vyrůstaly v reálném světě, a věřím, že moji rodiče mně a mým sourozencům pevné základy dali. Všichni stojíme nohama pevně na zemi.

Máte čtyři sourozence. Zůstali jste všichni věrni loutkám stejně jako vaši rodiče?

Všichni jsme zůstali v umělecké branži. Moje sestra Lisa, která je z nás nejstarší, sice není loutkářka, ale je vynikající producentka. Dnes zastává post generální ředitelky Jim Henson Company a je i výkonnou producentkou nové řady seriálu, který znovu oživuje fantaskní svět otcova stejnojmenného filmu a bude sloužit de facto jako jeho prequel. Seriál Dark Crystal: Age of Resistance spoluprodukuje americká streamovací společnost Netflix a bude vysílán v přespříštím roce. Předtím Lisa působila jako prezidentka společnosti Sony Pictures a šéfproducentka společnosti Warner Bros.

Můj bratr Brian se narodil jako v pořadí třetí. Poté, co náš otec v roce 1990 zemřel, nastoupil na post generálního ředitele společnosti Jim Henson Company a působil zde až do roku 2010, nyní je předsedou představenstva. Je profesí loutkář a loutkový režisér – režíroval filmy Muppet Christmas Carol (Muppets: Vánoční koleda) a Muppet Treasure Island (u nás uváděno jako Tajemný ostrov pokladů, pozn. aut.), natočil několik epizod sci-fi seriálu Farscape a následně film Farscape: Peacekeeper Wars (Farscape: Mírová operace) a mnoho dalšího. V současné době pracuje na dokončení loutkového filmu pro dospělé Happy Time Murders.

Můj bratr John byl loutkář, který hrál v několika “muppetích” filmech postavu obra Sweetumse a byl prvním představitelem ikonického ledního medvěda společnosti Coca-Cola, kterého vytvořili v londýnském Creature Shopu. Zemřel předčasně na infarkt v roce 2014.

Moje mladší sestra Heather je loutkářka, která vede divadelní společnost IBEX a zabývá se ve své tvorbě zejména tematikou životního prostředí. Vytvořila inscenaci o migraci jeřábů černokrkých a jeřábů amerických i o jiných ohrožených druzích. Založila také společnost Hand Made Puppet Dreams, která podporuje nezávislé umělce, kteří se věnují rukodělnému filmovému a televiznímu loutkářství natáčenému v reálném čase, a platformu Puppet Slam Network, která podporuje nezávislé divadelní loutkáře zaměřené na tvorbu pro dospělé.

Čemu jste se věnovala předtím, než jste se stala prezidentkou Nadace Jima Hensona?

Už jsem se zmiňovala o svých začátcích spojených s prací v dílnách, kde jsem navrhovala a vyráběla loutky. Vždycky jsem tíhla spíš k designu, než že bych se cítila být loutkářkou. Vystudovala jsem textilní a oděvní design, navrhovala jsem oděvy i kostýmy pro širokou škálu divadelních a tanečních inscenací. K loutkářství jsem se vlastně vrátila zpátky, až když jsem v létě 1989 na národním loutkářském festivalu pořádaném organizací Puppeteers of America zhlédla v MIT (Massachusetts Institute of Technology) v Cambridgi inscenaci Herrmann od německého loutkáře Enno Podehla z Theater im Wind. Tak mě okouzlila, že jsem se rozhodla zorganizovat loutkářský festival, aby ji mohlo vidět co nejvíce lidí – a skutečně, v roce 1992 jsme v New Yorku takovou akci uspořádali. Mezitím jsem se v letech 1990–2000 podílela na natáčení pořadu Sesame Street (Sezamová ulice) a nyní už pětadvacátým rokem vedu Nadaci Jima Hensona.

Na co se tato nadace specializuje?

Naše nadace byla založena v roce 1982 a je jedinou grantovou organizací zaměřenou na loutkářské umění ve Spojených státech. Během posledních 35 let jsme udělili více než 850 grantů více než 350 umělcům. Mezi lety 1992–2000 jsme také v New Yorku pořádali to už zmiňované loutkářské bienále Henson International Festival, největší svého druhu ve Spojených státech – za dobu trvání festivalu jsme americkému publiku představili na 120 divadelních souborů a skupin z více než 30 zemí světa, abychom poněkud poopravili většinové mínění o loutkách jako něčem, co nezasluhuje velkou pozornost. V současné době je naše nadace zapojena zejména do řady aktivit, které podporují inovativní a experimentální americké loutkářství.

Je podle vás současné – a to nejen americké – loutkářství v dobré kondici?

Loutkářství je velmi živé umění a stále přitahuje nové a nové generace umělců, z čehož mám upřímnou radost. Ještě se vrátím k poslání naší nadace – můj otec vždycky říkal, že musíme být advokáti loutkářství a vždycky loutkářům opakoval: Respektujte své řemeslo, respektujte své umění. Loutkáři sami by měli brát loutkářství vážně jako profesi i jako uměleckou formu. Sám na tom velmi tvrdě pracoval.

Během své silkeborské přednášky jste zmínila, že jsou loutky vašeho otce nyní vystavovány hned ve dvou amerických muzeích – v inovované stálé expozici v atlantském Center for Puppetry Arts (Centru pro loutkářské umění) a nově také v Museum of the Moving Image (Muzeu pohyblivého obrazu) v newyorském Queensu. Co tam mohou návštěvníci všechno vidět?

Interaktivní výstava v Atlantě se věnuje zejména televizním muppetům. Seznamuje návštěvníky s televizní technologií a způsobem jejich animace, kterou si mohou sami vyzkoušet.

Stálá newyorská výstava Jim Henson se jednak zaměřuje na prezentaci otcovy filmové tvorby, kterou zastupují artefakty z filmů s muppety a také ze snímků Fraggle Rock, The Dark Crystal nebo Labyrinth, a ukazují ho jako filmaře a technického inovátora; samozřejmě nepomíjí ani jeho práci v televizi. K vidění je zde necelá padesátka loutek – včetně Kermita, Miss Piggy, Rowlfa, Statlera, Waldorfa, Elma a dalších populárních postaviček. Vystaveny jsou i scénáře, fotografie a kostýmy – muzeum má ve své sbírce stovky dochovaných exponátů. Jsem ráda, že je otcův odkaz stále živý nejen díky výstavám jeho prací, ale také díky zcela novým projektům Jim Henson Company i díky grantům, které umělcům udílí naše nadace.

Loutkář 4/2017, p. 42–43.