Loutkar.online

Klíma, Miloslav: Prostor, hmota a divadlo Petra Matáska

Scénografie Petra Matáska nabízí otevřené možnosti, jak prostorové, tak kostýmní a loutkové. Především proto, že nepopisuje jevištní vyprávění, neilustruje teze, neprosazuje se bez ohledu na smysl inscenace zvláštnostmi či jedinečnostmi, ale podílí se na orchestraci jevištního díla jako sice výrazný komponent, ale komponent zcela neoddělitelně srostlý ve společném výrazu, kterým vědomě oslovuje diváka.

Takže v jeho případě jde o sice o samostatného a originálního scénografického tvůrce, ale navíc vždy o vítaného a očekávaného podílníka na řadě nezapomenutelných inscenací, mezinárodních projektech, či dokonce divadelních akcích v netradičních místech a souvislostech.

Matásek podřizuje svou tvorbu konkrétním potřebám společné interpretace, kterou obvykle spoluvytváří. Nachází řešení ve zřetelné vazbě na koncept, nikoli však pevně vyspekulovaný a neměnný, ale procesuální, živý, interaktivní s ostatními složkami jevištního díla. Nejde tedy o vymezení prostoru pro striktní naplnění konceptu, ale o flexibilní proces s jistou pevnou linií svým úběžníkem směřující ke komunikativnímu obsahu díla, které je samozřejmě v procesu tvorby upřesňováno, artikulováno k co nejpřesvědčivějšímu sdělení. Vždy v jeho inscenacích nacházíme svorník, či jedno hlavní gesto, které jednotlivá dílčí řešení propojují. Vzpomeňme na hrací strojek v inscenaci O Popelce, obrovské naddimenzované loutky v pohádce Dvanáct měsíčků, kovovou konstrukci v Mlýnku z Kalevaly či funkční, avšak proměnlivý vůz s plachtou v Kalo Mitrašovi, případně rafičky hracího strojku točící se stále podle středové osy, které proměňují prostor a situace v Prodané nevěstě.

Matásek hledá a nachází takové scénografické nabídky, které prostorově umožňují příběh realizovat bez zbytečných přestaveb. Při stále nových proměnách základního objektu pojmenovává nová prostředí náznakem, nabídkou, která se ozřejmí mnohdy až v průběhu situace, takže je i divák sám pro sebe objevuje, a je tedy zaujat, pevněji vtažen do děje konkrétní situace. Loutky či předměty, s nimiž se animuje, vytváří nikoli jako popis či ilustraci dramatické postavy, ale především jako jasným gestem stylizovaný materiál, který je utvářen tak, aby mohl označovat charakter, či jednotlivé rysy postavy. Ve výrazných kostýmech se snaží originalitou pomoci při skládání charakteristických podob a ploch postavy. Ukazuje se to též na inscenacích mimo loutková divadla, kdy Matáskova spolupráce s režiséry převážně činoherními či operními mnohdy otevírá cestu k nečekaným gestům, která vedle okouzlení z nápaditosti přinášejí zajímavá sdělení o postavách. Ostatně inscenace s Michalem Dočekalem, Radkem Lipusem, Jiřím Nekvasilem, Miroslavem Bambuškem a dalšími domácími i zahraničními režiséry to dokládají pregnantně. Důležitou kapitolou v práci Petra Matáska je také jeho podíl na vzniku a podobě většiny prvních inscenací ve Studiu Beseda v Hradci Králové. Na prvním místě je to řešení podoby hracího a diváckého prostoru jako prostoru společného oběma stranám ke sdílení, k účasti. Je variabilní, má ochoz jak pro hraní, tak pro světelnou režii, je stroze vybaven nikoli pro pohodlné usazení, ale pro akční jednání, nabízí těsnou blízkost jevištní situace s diváky.

V historii loutkového divadla u nás i ve světě nepochybně zůstávají jako výrazné momenty inscenace posunující vývoj tohoto druhu divadla, které zřetelně zpochybňovaly stereotypní dělení divadelních aktivit na vyšší činoherní a nižší loutkové. Na mnohých je jako scénograf a spolutvůrce podepsán i Petr Matásek, většinou ve spolupráci s režisérem Josefem Kroftou, hudebním skladatelem Jiřím Vyšohlídem a většinou i celým souborem Divadla DRAK. Stačí pro příklad připomenout Cirkus Unikum – dnes naposled (1978), kde koexistence loutky a herců byla přirozeným řešením. Kainarova Zlatovláska (1981) stylizovaná do voicebandového řešení činila podobou Jiříka a krále jako vrstevníků, a tedy soupeřů, představení dramatickým až na pokraj legendy. Již zmíněný Kalo Mitraš (1983) v neustálém pohybu cikánské tlupy, hravá Prodaná nevěsta (1986), fantazií naplněný Sen noci svatojánské (1984), kde se mimo gravitaci a fyzické zákony děly neobvyklé úkazy a proměny postav do loutek a zpět. Píseň života (1985) v podobě mýtu, chladná Kalevala dokonce ve třech verzích (Finsko, Austrálie, DRAK). Řada těchto inscenací obdržela ocenění na domácích a zahraničních festivalech a přehlídkách také díky spolupráci Petra Matáska a mnohé jsou v různých studiích a monografiích (H. Jurkowski, H. Šimáčková, V. Königsmark) analyzovány a Matáskův přínos i podíl často právem vyzdvihován.

To vše, co bylo výše řečeno, je ovšem nutné převést do minulého času, protože Petr Matásek už další inscenace nevytvoří. Právem se stane bezpochyby jednou z osobností moderní české scénografie, která se v minulém století postupně stala integrální, nedílnou a spolutvůrčí částí divadelní tvorby.

Při této příležitosti si dovolím připojit vzpomínku, která snad přesvědčivě ilustruje cílevědomost, záměrnost i nápaditost divadelníka Petra Matáska a současně dokládá jeho flexibilitu, která vyplývá z jeho bohaté fantazie.

Z důvodů, které již dnešní generace možná ani nepochopí, byla zapotřebí inscenace k výročí konce druhé světové války. Volba padla na pohádku Jevgenie Švarce Drak. Matásek se jako vždy účastnil na prvotních rozpravách, které začaly tím, že si základní tým text hry nahlas četl. I on svými poznámkami a vyslovovanými pochybnostmi výrazně přispěl ke společnému hledisku: Zajímavá a inspirativní jsou pro náš tým první dvě dějství, do vítězství Lancelota nad Drakem. Postavy zvířat, řemeslníků, detaily situací, které byly pro ně nezbytné, je možné škrtat. Matásek vítal, že nebude “ilustrovat” ani stylizovat obvyklé postavičky pohádek. Postupně se tak oklešťoval základní příběh až do podoby strohé legendy bez ozdob a ilustrací detailů. Jádro bylo v tom, že Drak již staletí dusí obyvatele města pod svým mrtvolným, jedovatým příkrovem. Matásek přišel s černou umělohmotnou fólií, která městečko zakrývá a z ní vystupují jednotlivé postavy, což přirozeně vedlo k řešení pomocí maňásků. Drak a Lancelot by pak měli být marionetami jakožto postavy větší a rozhodující.

Díky Matáskově zaujatosti a neustálému pochybování vytvořil model, aby se záhy ukázaly problémy tohoto řešení. Fólie se při zakrývání a odkrývání trhala, byla ve velkém rozměru až neovladatelná a vodění loutek bylo velmi omezené. Namísto dlouhého lámání problému přes koleno Petr opustil toto řešení a přinesl úvahu o tom, že postavy městečka jsou “shora” ovládány Drakem, takže navrhl nad vymezeným malým hracím prostorem (ostatně jen pro pár postav města) lávku, ze které budou postavy animovány na delším vodění. Tato inspirace vedla pak Kroftu a ostatní v týmu k tomu, že Drak a Lancelot budou herci a na lávce bude anonymní masa vodičů jako “převodní páky” moci, která ovládá postavy městečka. Ukázalo se, že je to proveditelné, a navíc toto řešení dávalo příležitost k tomu, aby Drak viditelně přebíral v konkrétní situaci sám vodění obyvatel městečka a zase vodění předával anonymním postavám výkonné moci. Tuto metaforu kupodivu pochopili i diváci v tehdejším západním světě a ovšem i mocipáni u nás. Ale přece jen šlo o sovětského autora a Drak byl v černém jako nacisté, takže nakonec přece jen nezasáhli, i když jim to představení nadále leželo v žaludku. Ostatně při UNIMA festivalu v New Yorku byl na představení přítomen rada ruského velvyslanectví a po čtvrt hodině se svými pořízenými divadlo opustil. Naštěstí se o tomto incidentu doma nikdo nedozvěděl.

Když už na Petra Matáska vzpomínáme, připomeňme si ještě nezapomenutelnou podobu sálu Divadla DRAK v Hradci Králové, na které se při jedné přestavbě podílel a která tu zůstává – doufejme – trvale. Ta nekonečně různorodá sada dřevěných dveří jako by evokovala jak domov, intimní a bezpečné prostředí, tak otevřenost, vstřícnost návštěvám, které s dobrým úmyslem přicházejí a prožijí společně divadelní zázrak. V tomto prostředí lze dělat jen dobré divadlo. Doufejme, že i nadále, pod jeho dohledem.

Loutkář 3/2017, p. 104–106.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.