Divadelní areál Bouda - zážitek, který jinde neseženete!

Blecha, Jaroslav: Jedinečný příspěvek k historii českého amatérského loutkářství

Autor publikace Jan Novák, profesí lesní inženýr, srdcem a duší všestranný divadelník, patří bezpochyby k výrazným osobnostem, činovníkům, tvůrcům a také znalcům českého amatérského loutkového divadla. Je mimo jiné členem exekutivy Českého střediska UNIMA a především spiritus agens pražského ochotnického loutkového divadla Říše loutek. Svoji erudici v dané problematice prokázal již mnohokrát tvorbou scénářů řady úspěšných, nejen populárně, ale též odborně navržených výstav, přípravou a realizací výtečných loutkových inscenací, koncipováním a uspořádáním řady zajímavých Klubů UNIMA a také příspěvky publikačními.

Současnou knihou autor navazuje na sborník Nejstarší amatérské loutkářské soubory v ČSR (SAL SČDO, Olomouc 1983), v němž dříve představil 29 loutkářských skupin vybraných na základě kritéria jejich nejméně padesátileté existence. Jednalo se o jakýsi “reprezentativní vzorek”, jak sám uvedl, s cílem zejména shromáždit faktický materiál sám o sobě “dostatečně výmluvný”, bez větší ambice nějakého kritického či analytického hodnocení.

Podobné metodické teze zvolil Jan Novák i pro nový almanach. Šlo mu tedy především o soustředění fakt, věcných informací, které, jak předesílá, mají už tak značnou výpovědní hodnotu. Hlubší posouzení podoby a přeměn amatérského loutkářství pak ponechává historikům. Do nového sborníku zahrnuje všechny původní soubory s aktualizovanými údaji, kromě sedmi zaniklých nebo stagnujících. Celkem uvádí 84 souborů, v knize řazených abecedně, vybraných opět dle podmínky dlouhověkosti. Proto se zde objevuje celé spektrum skupin rozličné kvality, působících v nesouměřitelných podmínkách, tvořících nejrůznějším způsobem, od těch “prostých” s příležitostnými nepravidelnými představeními diskutabilní umělecké úrovně, až po soubory s hojným pravidelným provozem – buď tradičně zaměřené na “reprodukční” divadlo, nebo i takové, které se už vyznačují jistými atributy autorské umělecké tvorby. Fakticky tento výběr opět představuje “vzorek” podoby a situace současného českého amatérského loutkářství.

Navzdory zmíněné různorodosti souborů se autor publikace snaží zachovat jednotnou strukturu kapitol, kdy v záhlaví každé uvádí původní a současný název loutkářského souboru (popř. jeho další dobové varianty), dále datum prvního představení považované zároveň za vznik souboru (v některých případech přiznáno jako neprokazatelné), eventuální přestávky v pravidelné činnosti a zjištěné statistické údaje jako četnost představení v sezónách, premiéry, popř. návštěvnost diváků. Kvantitativní data doplňují ještě informace o účasti souboru s představením v hlavním programu celostátních vrcholných festivalů – Loutkářská Chrudim, Bábkarská Žilina a Celostátní přehlídka loutkářských souborů v Bratislavě.

V hlavním textu každé kapitoly, věnované vždy jednomu loutkářskému souboru, uvádí Jan Novák maximum dostupných historických i aktuálních informací o vzniku souboru, jeho motivaci, o “zřizovateli”, mecenáších, o počátcích působení a všech dalších organizačních a tvůrčích peripetiích až do současnosti. Zmiňuje zázemí, tj. prostor, kde se hrálo, jeho vybavení technické i umělecké. Představuje loutky, dekorace, snaží se vystopovat jejich původ – uvádí celou řadu profesionálních i lidových tvůrců a výrobců. Díky tomu se zde objevují i cenná sdělení o terénním výskytu vzácnějšího historického materiálu (loutek, dekorací, textů atd.), který třeba dosud historikům unikal a může se stát východiskem dalšího bádání. Autor dále popisuje konkrétní případy entuziasmu, s nímž ochotníci nezištně budovali a zvelebovali svoje scény, též překážky technické, ekonomické, politické a jiné, které museli často překonávat, aby se mohli věnovat svému hobby. Přibližuje inscenační princip, resp. jevištní projev, popř. jeho proměny, jestli se hrálo či hraje marionetami na drátu, na nitích, maňásky, nebo jiným typem loutek, zmiňuje jejich výtvarnou podobu a techniku – loutky řezbované, kašírované…, realistické či stylizované atd. Sděluje, zda šlo o rozdělenou interpretaci, užití playbacku, skrytou, eventuálně odkrytou animaci loutek apod. Pokud se objevily nějaké tvůrčí ambice literární, tj. vlastní hry nebo dramatizace předloh, dramaturgické, režisérské atd., postihuje Jan Novák i tyto. Samozřejmě připomíná zakladatelské, vedoucí i další klíčové osobnosti toho kterého divadla. Dle dostupných materiálů nastiňuje také repertoár, popř. vyzdvihuje vydařené či jinak významné inscenace.

Nedílnou součástí každé kapitoly je více či méně obsažná bibliografie. Nepředstavuje, jak sám autor přiznává, úplnou pramennou základnu publikace. Mnohé informace vycházejí z vlastního mnohaletého autorova terénního průzkumu, z materiálu poskytnutého jednotlivými soubory a také z internetových zdrojů. Vůči bibliografickým údajům lze vznést drobnou výtku v tom smyslu, že jsou formálně nejednotné a neřídí se některou ze základních norem. Dokumenty jsou zde citovány odlišně – různé pořadí jména a příjmení, křestní jméno někdy zkratkou, jindy celé, bez abecedního řazení aj. V případě obsažnější bibliografie to značně ztěžuje orientaci. Jelikož se však nejedná výslovně o vědeckou práci, lze tento nedostatek knize prominout. Naopak nutno pochválit autora za přehled zkratek užitých v publikaci a také za pečlivě zpracovaný obsáhlý jmenný rejstřík.

Za vydařené považuji také jednoduché typografické řešení knížky formátu 235 × 215 mm s kvalitní tuhou šitou vazbou, kdy rozvržení textu do dvou sloupců působí efektně, a přitom funguje přehledně. Publikace je velkoryse vybavena obrazovým materiálem, nabízí 79 černobílých a 92 barevných fotografií – inscenací, významných divadelních budov a prostor (např. Louny, Jaroměř, Říše loutek), zajímavých kolekcí loutek aj. Výtvarně působivá barevná obálka s loutkami Oktaviána a Dalimila od Vojtěcha Suchardy a předsádkou s unikátní hromadnou fotografií 155 českých Kašpárků dělá z knihy i pohledný artikl.

Publikaci Fenomén českého loutkářství (Nejstarší amatérské loutkářské soubory) lze hodnotit jako jedinečný příspěvek k historii českého amatérského loutkářství. Janu Novákovi se podařilo shromáždit mimořádně obsáhlý materiál dokumentující činnost a tvorbu 84 dlouhodobě působících amatérských loutkářských souborů, z něhož lze vyčíst mnohé nejen o nich samotných, ale též o přeměnách a současném stavu českého amatérského loutkářství. Díky velkému množství faktografických informací může kniha sloužit divadelním historikům jako báze dalšího výzkumu a hodnocení českého ochotnického divadla.

Knížka vychází v čase, kdy bylo “československé” loutkářství zapsáno na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO (1. prosince 2016) a stává se tak dalším přesvědčivým dokladem významu tohoto fenoménu a jeho mezinárodního uznání.

Jan Novák: Fenomén českého loutkářství (Nejstarší amatérské loutkářské soubory)

Vydalo nakladatelství KANT, Praha 2016 (ve spolupráci se Svazem českých divadelních ochotníků), ISBN: 978–80–7437–205–6.

Loutkář 1/2017, p. 50–51.

MEZINÁRODNÍ MAGISTERSKÝ PROGRAM PUPPETRY – VÝZVA

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.