Divadelní areál Bouda - zážitek, který jinde neseženete!

Online archiv

Tomaszewska, Ewa: Loutka v polském loutkovém divadle, Loutkář 1/2017, p. 84–86

Po 2. světové válce se polské loutkové divadlo rozvíjelo pod tlakem dvou ideově protichůdných trendů. První z nich tvořili pedagogičtí pracovníci realizující výchovné a didaktické tendence. Ten druhý byl formován tvůrci z uměleckých center, a to především výtvarníky, a zaměřoval se na vizuální stránku inscenací. Výtvarníci viděli v loutkovém divadle možnost formovat divadelní svět a všechny další složky inscenací byly výtvarné stránce podřízeny. Byla to nejen atraktivní forma útěku před vnuceným socrealismem, ale byla to i nová forma divadla oživeného výtvarnou stránkou, metaforami a symboly.

Současně se část loutkářů ve shodě se socrealismem domnívala, že loutka zastupuje herce, a opírala se o divadlo imitátorské (například inscenace Molièrovy hry Lékařem proti své vůli, režie H. Ryl, premiéra 1954)[1]. Druhá skupina umělců viděla v loutce specifického herce, jehož výtvarná podoba nese symbol…

Tento článek je v plné verzi přístupný pouze pro stávající předplatitele časopisu. Pokud k němu potřebujete výjimečně přístup například z vědeckých důvodů, neváhejte kontaktovat redakci časopisu. Předplatitelé pro přístup k článku zadejte, prosím, své heslo. Pokud jste své heslo ještě nedostali a máte Loutkáře na letošní rok předplaceného, napište nám a my vám je obratem zašleme.

Vaše heslo:

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.