Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Schwarzová, Kateřina: Kristina Beranová Maděričová

Kristina. Dvě měkká i ve jméně po babičce. Jemné a šikovné ruce. Dlouhé smyslné černé vlasy. Skvělý makovo-švestkový štrúdl. Neuvěřitelná síla. Křehkost. Spousta přátel, známých, blízkých. Pořádek a pořádání věcí. Schopnost naučit se cokoli – hrát na trubku třeba. Humor a sebeironie. Posmutnělé, krásné básničky. Potřeba o někoho se starat, dávat lidi dohromady. Pevnost. Země. Barevné boty.

Vystudovala KALD DAMU, hrála v Divadle DRAK, ve slavné léblovské éře nastoupila do Divadla Na Zábradlí (1995), kde odehrála v dalších dvaceti letech mnoho pozoruhodných rolí. Já jsem ji poznala v Buchtách a loutkách, kde začala hrát o pár let později (1997).

Do Buchet a loutek prý Kristina přišla sama od sebe, začala hrát v inscenaci Neviditelná Praha a pak už zůstala. Hrála skoro ve všech inscenacích, režírovala pohádku Opička Jenovéfa, skvěle zpívala v Koncertu Josef K. i v hudebně loutkovém programu pro děti Popeláři jedou, v legendární inscenaci Příběh ??? člověka přebrala dokonce po Pavlu Antošovi part na tahací harmoniku, své zpívané číslo neodolatelné ženy měla i v Kabaretu Kaka.

Měla velký smysl pro humor, nadhled i sebeironii, s nimiž mohla ztvárňovat i své dokonalé kožešinové femme fatale. Jednu takovou, oslnivou Královnu galaxie a anti-gravitační sex-bombu z roku 40 000 Barbarellu vytvořila také v inscenaci Barbarella Reloaded, vzniklé na motivy slavného sci-fi filmu Rogera Vadima. V rámci cyklu “reloadovek” Buchet a loutek ji nazkoušela se svým manželem Radkem Beranem a každé představení bylo oslavou smyslových rozkoší všeho druhu. Anotace tehdy zněla: “Ani spousta nádherných převleků nezbaví tuto královnu galaxie samoty. Samoty, hluboké samoty ji nezbaví ani náklonnost bytostí opačného pohlaví, ani splnění mise a potrestání nebezpečného šíleného vědce. Putuje tedy dál a dál hlubinami vesmíru se svou samotou a chlupatou palubou kosmické lodi.” Odrážela Kristinino právě opouštěné téma samoty, které se jí asi nejvíc povedlo zachytit o čtyři roky dříve v projektu připraveném mimo obě domovská divadla pro festival VyšeHrátky. Autorská kompozice Vetřelec, která se hrála v Gorlici na Vyšehradě, byla určena pro jednu herečku a jejího dvojníka, loutku v životní velikosti plněnou rýží. Živost a neživost, samota a vztahy mezi oběma i k imaginárnímu očekávanému muži se přelévaly v nečekaných vlnách. Kristina zde ukázala svou další podobu, působivé minimalistické herectví, absolutně přesnou a jemnou práci s loutkou i s každým sebemenším pohybem.

A pak tu také byla podoba přátelské Kristiny, která ráda propojovala lidi a dávala jim možnost spolu něco zažít. Začala tak organizovat například Vánoční bazary v Buchtách a loutkách a v Divadle Na zábradlí, které měly být a také byly především místem setkávání lidí i krásných věcí. Organizování Kristinu vůbec bavilo, říkala, že ji to asi naplňuje ze všech jejích činností nejvíce. Měla spoustu nápadů a byla rychlá, výkonná a pracovitá, dokázala věci promyslet velmi prakticky a do detailů, vše zařídit a dotáhnout do konce. Stála u zrodu festivalu Buchty a loutky dětem, spoluorganizovala Koncert krás k 15. výročí Buchet a loutek, a postupně se produkci a organizaci věnovala víc – pořádala například Velikonoční trhy pro Prahu 3, Vánoční koncert s Collegiem 1704, podílela se na Žižkovském masopustu.

Největší radost ale měla z loutkového filmu svého muže Radka Berana Malý pán. Byla u celého procesu od scénáře přes natáčení v lesích po závěrečné práce jako první divák, skriptka, pomocnice, organizátorka a opora. Do poslední chvíle se pak intenzivně věnovala také vzniku divadelní podoby Malého pána, začala zkoušet a starala se o propagaci, webové stránky i grant. Ten odevzdávala dva dny před smrtí, s těšením a humorem, jakoby nic. Nikoho z nás nenapadlo při vtipkování a hledání cédéčka na vypálení žádosti o grant, jak málo času zbývá. Ukonejšila nás, tak jako nás uklidňovala po celou dobu své nemoci. Když jsme se viděly naposledy, klidně a jistě se usmívala: “Jo, já jsem tady, pořád jsem tady.” Bylo to kvůli klíčům, pro které si k ní měl někdo přijít, a myslím, že už to tak i zůstalo.

Loutkář 3/2016, p. 57.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.