Loutkáři z Jiskry: Petr Slunečko (1946–2016)

V neděli 24. dubna se uzavřela životní pouť loutkáře, dramaturga, režiséra, brilantního recitátora, zpěváka a hudebníka, básníka, historika, statistika a aktivizátora loutkářského hnutí Petra Slunečka.

Loutkové divadlo bylo jeho celoživotním koníčkem. Jeho loutkářská historie se v milovaném Loutkovém divadle Jiskra začala psát v roce 1966. Aktivně se na jeho činnosti podílel úctyhodných padesát let, a to až do svého úplně posledního dne, protože ještě v neděli ráno hrál v Jiskře v představení Koza nebo pes.

Petr Slunečko nebyl obyčejný řadový loutkář. Jeho práce pro loutkové divadlo a loutkáře měla mnoho rozměrů. Jeho jméno je spojeno s autorstvím jednadvaceti loutkových titulů. Jeho první autorskou inscenací bylo Království Kantilénie s výrazným podílem hudby, které by se dalo označit jako “loutková opereta”. Na sedmi titulech se podílel jako spoluautor. K těm nejznámějším patří Broučci, Zvířátka pana Krbce, Ferda Mravenec, Křemílek a Vochomůrka. Sám byl autorem loutkových verzí známých pohádkových motivů. Mezi jeho nejúspěšnější dramatizace patří Perníková chaloupka, Červená Karkulka, Smolíček, Budulínek, Dlouhý Široký a Bystrozraký, Dvanáct měsíců.

Zároveň byl autorem i zcela originálních loutkových příběhů, mezi něž patří například Růže a ďábel, Džinovo království noci, Nevěř čertu ani za mák, Havraní pohádka nebo jeho poslední dílo O mluvícím psu. Nebál se dětským divákům předkládat ani složitější příběhy. I přes občasnou kritiku, že si volí příliš těžká témata, trval na svém. Nutno dodat, že jeho pohádkové příběhy nehraje jen pražská Jiskra, ale i další loutkové soubory po celé republice.

V loutkovém divadle Jiskra působil i jako režisér. Pod jeho vedením soubor nazkoušel celkem 27 inscenací. K jeho režisérskému rukopisu patřil důraz na hudbu. Všechny jeho inscenace jsou plné písniček, na nichž úzce spolupracoval se svým přítelem, hudebním skladatelem Zdeňkem Němečkem a mnoho hudebních čísel i sám nazpíval. Dlouho také působil jako dramaturg souboru a pečlivě a vyváženě sestavoval plány mnoha divadelních sezón.

V řadě představení Jiskry propůjčil loutkám i svůj nezaměnitelný hluboký hlas. Uměl hravě interpretovat vážné i komické role. Hloupý čert, kníže, ježibaba, vetešník, tatínek, dědeček, medvěd, brouk Pytlík, černokněžník, páter Servácius, to všechno byly jeho skvělé role.

K jeho méně známým činnostem patřilo organizování loutkářského života. Poměrně záhy si uvědomil, že loutkáři potřebují pro svůj klid na práci a pro možnost prosazovat svoje oprávněné zájmy nějakou organizaci, která tento český fenomén zastřeší. Nakonec se podařilo loutkáře zakotvit jako samostatnou skupinu amatérských loutkářů v rámci Svazu českých divadelních ochotníků (SAL SČDO). Petr Slunečko se zcela pochopitelně stal předsedou, později místopředsedou rady SAL a v tomto orgánu působil až do svých posledních dní.

Za své působení v loutkovém divadle byl mnohokrát oceněn. Je držitelem Zlatého odznaku SČDO (1979), Medaile za zásluhy o rozvoj amatérského loutkářství ministerstva kultury (1979), Zlatého odznaku profesora Josefa Skupy (1985), ceny Jindřicha Veselého, Zlatého odznaku J. K. Tyla, čestného uznání Matěje Kopeckého a dalších ocenění z loutkářských festivalů a přehlídek za svůj hlasový projev i režii.

Je autorem koncepce pravidelných Přehlídek individuálních výstupů s loutkou (IVL) a malých loutkářských forem (1977). Pro tuto loutkářskou dovednost sestavil přesná pravidla a byl také iniciátorem specializovaných pravidelných celostátních přehlídek s finále v rámci Loutkářské Chrudimi. Pod jeho vedením se uskutečnilo celkem 11 ročníků IVL. Zcela přirozeně je autorem mnoha individuálních výstupů s loutkou: Netrhejte růže, Vzpomínka na mistra Grocka, Jurský park, V parku, Pozor. A mnohé z nich vystoupaly v rámci přehlídek IVL až úplně nejvýše a zvítězily ve svých kategoriích.

Zkrátka Petr Slunečko byl velkou osobností Loutkového divadla Jiskra i mezi všemi amatérskými loutkáři a bude nám všem moc chybět. Je načase zvednout hlavu, osušit slzy a pokračovat v hraní loutkového divadla dál, protože Petr by si určitě nic jiného nepřál.

Loutkář 2/2016, p. 105.