Vojtíšková, Zuzana: Tradice stále živá

V historické budově nejstaršího stálého loutkového divadla u nás z roku 1920 se v sobotu 28. března odehrála už 29. krajová přehlídka amatérských loutkářů Louny 2015 pořádaná Spolkem loutkářů za finanční podpory města Louny. V soutěžní části se odehrála tři představení (všechna v premiérovém uvedení), z nichž však bohužel žádné nebylo doporučeno k účasti na národní přehlídce Loutkářská Chrudim. Přesto tyto kousky mají nakročeno k tomu, aby z nich byly dotvořeny kvalitní inscenace pro děti.

Domácí Spolek loutkářů v Lounech pod vedením autora a režiséra Vladimíra Vernera sáhl po námětu z osvědčeného čertovského prostředí, do něhož zasadil příběh o lásce i o záchraně pekelného ohně. Právě rozkročení mezi dvě hlavní tematické linie a neujasněnost toho, která z nich je vedoucí, působila tvůrcům při realizaci potíže.

Čertům v pekle vyhasl věčný oheň, protože se jim ztratil kouzelný amulet. Čerti teď musejí sami přikládat dřevo pod kotle a jejich moc je značně omezena. Dokonce nemohou do pekla odnést ani zlou a marnivou princeznu Filoménu, která amulet ukradla. Čert Kleofáš se proto vydává na svět, aby kouzelný předmět získal zpět a princezna mohla být potrestána. Za pomoci hodné služky Bětky se mu úkol podaří splnit a díky její opravdové lásce se nakonec z čerta stává člověkem.

Výrazným vkladem pohádky nazvané Čertův amulet byly loutky – marionety – vytvořené Jaroslavem Blábolilem, členem Spolku loutkářů v Lounech. Vkusná, jednoduše, a přitom funkčně řešená scéna složená ze středně vysokého zadního horizontu a dvou bočních paravánů umožňovala víceméně iluzivní hru s marionetami a výrazně přispěla k celkovému příjemnému vyznění pohádky, přestože příběh i jeho interpretace trpěly některými logickými nesrovnalostmi. Dobrou atmosféru pohádky podpořila i hudba Jiřího Čtvrtníčka, kterou na dvě kytary a elektrickou basu sehráli kromě jejího autora také Radim Nový a Josef Houska.

Kratičký maňáskový příběh O strašidlech o tom, jak se kluk Martin přestal bát a pes Flok se dostal do dobrých rukou, nabídl Maňáskový soubor Želvička při DDM Teplice. Na klasickém paravánu doplněném plošnými kulisami a zadním malovaným horizontem sehráli herci pomocí vlastnoručně vyrobených maňásků pohádku o Kubíkovi a Martinovi, kteří se nezalekli strašlivých loupežníků Chlupa a Pírka, dokázali je svou chytrostí přelstít a vystrašit a naloupené poklady vrátit těm, kterým patří; a navíc při tom zachránit týraného psa a utvrdit se v tom, že není potřeba být strašpytlem a mít hrůzu ze strašidel.

Pokud se tvůrcům podaří vyjasnit vztahy mezi jednotlivými postavami příběhu a nápaditě – maňáskově – vyhrát jednotlivé situace, vznikne dobrá mateřinková inscenace.

LS Klubíčko Cvikov přijel do Loun s pohádkou Mileny Markové Tanec s čertem. Úskalím této inscenace je nejen text s jednoduchým, pravidelným veršem, který svádí k deklamaci, ale také použití prefabrikovaných únanovských marionet.

Přestože je loutkářský soubor ze Cvikova animačně zdatný a představení odehrál s velkou energií, nepodařilo se hercům udržet po celou pohádku charaktery jednotlivých postav a docházelo k jejich mísení (např. zlá mlynářova dcerka se chvílemi a velmi nahodile stávala hodnou a přívětivou osobou, naproti tomu původně mírná a dobrá služka Magdalénka se tu a tam měnila v marnivou a hloupou semetriku, která využívá čerta ke svému obohacení). V důsledku těchto i dalších nepřesností ve vývoji situací dostatečně nevyznělo téma jednoduchého příběhu, že závist, nenávist, chamtivost a zloba bude potrestána a ten, kdo je milý a hodný, bude odměněn.

Devětadvacátá krajová přehlídka amatérských loutkářů v Lounech 2015 byla zakončena inspirativním představením pohádky O zakleté labuti, kterou loutkové divadlo Spojáček z Liberce hraje již řadu let. Je potěšitelné, že i když se na přehlídce odehrála jen tři soutěžní představení (tudíž byla účast loutkářských souborů letos početně nízká), nelze si stěžovat na diváckou návštěvnost. Je znát, že tradice hraní loutkových pohádek je v Lounech silná a dobře udržovaná.

Loutkář 2/2015, p. 45.