md: Blahopřejeme

Jaroslav Vidlař

Společně s patnáctým výročím mladoboleslavských loutkářských souborů oslavil jejich režisér Jaroslav Vidlař (*10. ledna 1935) osmdesáté narozeniny. Loutky se mu staly koníčkem, zaměstnáním i životem. Pochází z loutkářské rodiny. Jeho dědeček byl řezbář, který od roku 1920 tvořil loutky pro loutkoherecké divadlo v Hejčíně (předměstí Olomouce), založené “moravským bardem” Ing. Františkem Čechem. Otec pana Vidlaře na loutkářské umění navázal, a tak se Jaroslav Vidlař dostal k loutkám a divadelním představením už v raném dětství.

Po ukončení studia na gymnáziu si jeho otec přál, aby šel studovat medicínu. K tomu ale nedošlo. O jeho dalším směřování rozhodlo setkání s doc. Vojtěchem Cinybulkem a informace o nově vznikajícím oboru loutkoherectví. Úspěšně složil přijímací zkoušky na nově otevřený obor loutkářství při DAMU v Praze, kam se také přestěhoval a kde zůstal. Následně na DAMU dlouhou dobu přednášel. Životní cestu mu určilo setkání s pedagogem Zdeňkem Raifandou. Díky němu získal po ukončení DAMU zaměstnání v začínající Československé televizi v redakci pro mateřské školy, když předtím odmítl Milošem Kirschnerem nabízené místo v Divadle Spejbla a Hurvínka.

V České televizi stál u vzniku takřka všech loutkových postaviček a podílel se na téměř všech natáčeních pořadů s loutkami. Kromě medvídka Emánka a čertíka Brčka stojí i za Krkonošskými pohádkami, Včelími medvídky, Broučky, Jů a Hele ze Studia kamarád, Františkem a Fanynkou z Kouzelné školky a mnoha dalšími postavičkami. Všechny politické zvraty okolo něj více méně procházely bez výrazných zásahů do života. Vždy se držel dětského publika a obětoval mu vše, co mohl. Dnes je Jaroslav Vidlař v penzi, vede loutkářský kroužek při Domu dětí a mládeže v Mladé Boleslavi, kde učí mladé loutkáře a stále spolupracuje s Českou televizí.

Loutkář 1/2015, p. 4.