Ebelová, Kateřina: Technologie masky II

V Loutkáři 1/2014 jsem se věnovala různým funkcím masek a stručně jsem zmínila také problematiku identifikace s maskou. V dalších číslech postupně představím některé materiály a techniky, které lze využít nejen v loutkovém divadle, ale také v školní a mimoškolní výtvarné a dramatické výchově, své dílčí uplatnění mohou mít i v arteterapii, dramaterapii, masopustech atp.

Jako první materiál jsem zvolila papír – ze kterého můžeme vytvořit plošné masky škrabošky, polomasky ale také celoobličejové, celohlavové, případně celotělové objekty. Na tvorbu masek se obvykle používá silnější karton (160–300 gramů), paspartová, knihařská nebo vlnitá lepenka. Pokud budete tvořit masky s dětmi, doporučuji využít pro základ kreativní tvorby levné a snadno dostupné papírové talíře, vícevrstvé papírové sáčky s křížovým dnem, kartonové krabice nebo výlisky na vejce.

Nejprve si návrh překreslíme na karton nebo lepenku, po vystřižení obvodového tvaru si podle anatomie nositele masky vystřihneme otvory na oči a ústa. Pokud použijeme savý materiál (např. lepenku), pak doporučuji nanést nátěr latexovým nebo akrylovým tmelem. Po zaschnutí izolační vrstvy dotvoříme masku zvolenou technikou (kresbou, malbou, koláží atp.).

U trojrozměrných masek nejprve překreslíme rozložený plášť s přidanými přesahy na přeložení spojů, poté masku vystřihneme a slepíme do požadovaného tvaru. Spoje můžeme zesílit papírovou lepenkou, textilní lepicí páskou na koberce nebo prošitím režnou nití. Pro výtvarné pojednání masky se nabízí nekonečné množství technik a materiálů – kresba, malba, koláž, muchláž, škrobový papír, papírová mozaika, monotyp, otisky struktur z různých materiálů, stříkání, případně tupování přes šablony. Povrch masky může být polepen textilem nebo pojednán dalšími materiály.

Tvorba kašírované masky

Proces kašírování spočívá v postupném nanášení několika vrstev natrhaných kousků papíru (př. textilu) pojených lepidlem na vhodně separovaný model. Optimálním materiálem na kašírování je neklížený nebo poloklížený papír (buničina, hedvábný, novinový), případně slabá látka s řídkou vazbou (mul, plátno). Model masky může být vytvořen nejen ze sochařské nebo keramické hlíny, ale také z plastelíny, sádry, polystyrenu, dřeva, drátů, případně drátěného pletiva (tzv. “králíkářského”). Jako alternativní formu lze využít také gumový míč, nafouknutý balónek, plastovou misku atp.

Materiály a pomůcky:

Model, ze kterého budeme masku snímat (hlína, sádra, plast). Separátor na model – vazelína, olej, mýdlový roztok, potravinářská folie. Plastová miska s disperzním lepidlem rozředěným vodou v poměru 1:1. Čtvercové nebo obdélníkové kousky papíru (mulu) ve velikosti odpovídající rozměrům modelu a složitosti její modelace. Ploché a kulaté štětce, dřevěná nebo kovová špachtle. Na povrchové úpravy – latexový (akrylátový) tmel nebo plavená křída, temperové, olejové, případně akrylové barvy. Alergici a osoby s citlivou kůží by při kašírování měli používat slabé gumové rukavice.

Postup práce:

Na pracovní stůl pokrytý igelitem položíme model masky a naneseme vhodnou separační vrstvu, například na sádru zvolíme vazelínou nebo husté mýdlo. Hliněný model překryjeme potravinářskou folií. Na takto připravený model nanášíme postupně kousky papíru namočené do připraveného roztoku lepidla. V průběhu práce jednotlivé kašírované vrstvy uhlazujeme prsty, případně plochým štětcem. Obvod masky zpevňujeme přeloženými ústřižky natrhaného papíru, přičemž přeložená strana směřuje vždy ven. Po vytvoření první vrstvy necháme masku na teplém místě zaschnout, aby povrch nelepil, poté pokládáme druhou vrstvu, okraje opět zpevňujeme stejným způsobem. Aby maska získala větší pevnost, můžeme kombinovat různé vrstvy. Pokud je maska plánována pro opakované použití – například v divadle, je vhodné vytvořit pět i více kašírovaných vrstev. Doporučuji vytvořit první dvě vrstvy z papíru, třetí z mulu, další dvě opět z papíru.

Pokud budeme tvořit masku výrazně větší, než je běžná velikost hlavy, pak musíme již v návrhové fázi vymyslet optimální způsob jak masku uchytit na hlavu. Jednou z možností je upevnění pevnou čelenkou doplněnou vnitřní zpevňující konstrukcí z drátů nebo dřevěných tyček, připevnění masky na klobouk nebo helmu. Naddimenzované masky můžeme vytvořit také formováním králíkářského pletiva, které posléze nakašírujeme papírem, mulem nebo jinou řídkou látkou.

Loutkář 2/2014, p. 48–49.