Loutkar.online

Malíková, Nina: Boretcheque

\“Borek hraje na Karlově mostě!\”, tahle šokující zpráva se nejen v Praze mezi loutkáři šířila rychlostí laviny doprovázející každou senzaci. Ale jak to všechno bylo? Jak se Pepík Borek, herecká hvězda brněnské Radosti, ocitl na Karlově mostě, jehož off produkce (většinou z oblasti diskutabilního výtvarného umění) provází v očích uměleckých kruhů jen kroucení hlavou. Nejen na to dává odpověď upřímná výpověď Josefa Borka v autobiografické vzpomínkové knížce Pouť za lipovou Thálií, která vyšla v autorově režii a produkci loňského roku k jeho sedmdesátinám.

Četba je to rozhodně zajímavá – Josef Borek zde popisuje rodinné zázemí a klukovská léta v rodných Kunovicích u Uherského Hradiště, kde se poprvé setkal s loutkovým divadlem, své školní eskapády, studia na DAMU (s vyjmenováním všech tehdejších nejen studentských spolužáků, ale i osobností šedesátých let, se kterými se setkal a které obdivoval), vojančinu a konečně působení v Divadle Radost, kterému věnoval třicet let – tedy podstatnou část svého tvůrčího života. Posléze je zde zmínka i o dalších angažmá – Divadlo Spejbla a Hurvínka, ÚLD – Minor, ale i vystoupení v Černém divadle v Alhambře revui a Laterně magice i hostování v brněnských divadlech. Zkrátka pouť je to přepestrá, prošpikovaná historkami i momenty týkajícími se uměleckých bolístek (ty zná ostatně snad každý aktivní herec a loutkáři samozřejmě nejsou výjimkou), radostí z krásných rolí (zde autor připomíná zejména svého Žita ve Vašíčkově inscenaci Brdečkova textu a titulní roli v Molièrově Donu Juanovi v Kracikově režii) i seriálu vážných onemocnění. Ostatně jedno z nich – těžké astma, bylo také nakonec příčinou Borkova odchodu z milované Radosti a jeho zakotvení v plenéru Karlova mostu. A právě toto poslední, pro mnohé nepochopitelné zastavení přineslo Borkovi nečekané příležitosti a dobrodružství. To, že se věnoval sólové produkci, a v jeho vstoupení lze spatřit inspirující odkaz loutkářské dovednosti zejména Zdeňka Raifandy, mu posléze umožnilo několikaměsíční cesty do Japonska a Jižní Koreje, s řadou úspěšných pohostinských vystoupení s divadlem, které nazval Boretcheque, což je spojení přízviska, které dali v Kunovicích jeho tatínkovi Borkovi – Borečkovi a Borkovy národní příslušnosti.

Dalo by se říci, že to byl a je naplněný život. Milá, emotivně silně zabarvená knížka, ze které se místy ozývá trochu zatrpklosti a které lze snad vytknout jen malou pečlivost v redakci celého materiálu, si neklade za cíl být odbornou studií. Patří do rangu memoárové literatury, která určitě potěší a možná i přiměje k ohlasu Borkovy souputníky, přátele i ty z druhé strany.

Loutkář 2/2014, p. 7.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.