Loutkar.online

Richter, Luděk: Mapování amatérských krajů VIII

Druhý nejmenší kraj rozlohou (po Praze) i počtem obyvatel (po Karlovarském kraji) jest co do divadelní tradice poněkud rozporný: zatímco jeho tři západní okresy byly před válkou většinově německé, semilský okres v Krkonošském podhůří naopak patří k českému vlasteneckému obrození – a to i a právě na poli divadelním: už to, že jména obcí jako Bozkov, Vlastiboř, Zásada nebo Vysoké nad Jizerou jsou zároveň přízvisky zachovaných lidových her tzv. sousedského, respektive selského lidového barokního divadla, mluví samo za sebe. A k Semilům se váže i starý loutkářský rod Majznerů (či chcete-li Maisnerů, Meissnerů, Meiznerů nebo Maiznerů či dokonce Meistnerů), byť jejich kořeny vedou do Vrchlabí a Nové Paky.

AMATÉŘI V BĚHU ČASŮ

KDYSI

Zmíněná obrodnost železnobrodskosemilského kouta se promítá i do loutkářství – jen s trochou zpoždění. Nejstarší zdejší soubor – KRAKONOŠ z Vysokého nad Jizerou – hraje už od roku 1786; ale loutková scéna při něm vznikla až roku 1924. I tak je nejstarším dosud hrajícím loutkovým divadlem v kraji – byť tak činí jen zhruba desetkrát za rok, hlavně o vánočních a velikonočních svátcích. Má svou vlastní scénu pro 80 dětí a hrává s historickými marionetami kousky tradičního rázu.

V Lomnici nad Popelkou se hrálo amatérské loutkové divadlo už před 1. světovou válkou. Na ně navázal samostatný Loutkářský odbor Sokola ustavený roku 1926 (mj. Miroslavem Ryšavým nejstarším; r. 1939 tu začínal i před pěti lety zesnulý Miroslav Ryšavý prostřední). Soubor hrál marionetami na dnešním malém sále, počínaje r. 1930 ve vlastním divadle od podzimu do jara každý týden v neděli odpoledne. Po válce střídal různé zřizovatele: Závodní klub ROH Technolen, Sdružený klub pracujících, Jednotný klub pracujících, od r. 1994 divadelní spolek Tyl a od následujícího roku DDM Sluníčko. Roku 1974 se soubor pojmenoval POPELKA a pod tímto názvem působí dodnes. V poválečném období, kdy se v zimním období hrálo každý týden, zkouší i maňásky a později další druhy loutek. V 80. letech se v Lomnici konala též krajská loutkářská přehlídka.

Také v Benešově u Semil vzniklo loutkové divadlo při SOKOLE – a to už r. 1930 – zpočátku jako součást putovního loutkového divadla semilského okrsku, které se od roku 1935 usídlilo na vlastní scéně a během následujících pěti let sehrálo 50 her. Jako Loutkářský soubor OB a později pod hlavičkou SSM hrávalo ještě koncem 80. let jednou za dva týdny marionetami na jednu zkoušku. Po desetileté přestávce obnovilo činnost s dětskými herci r. 1998. Dnes hraje v nových prostorách.

Na tradici bozkovského lidového divadla z poloviny 18. století navázal soubor bozkovského SOKOLA, v němž r. 1931 vzniklo i loutkové divadlo. V současnosti hrává během zimního období tři pohádky.

O rok dřív – roku 1930 – se vklínil mezi soubory ze Semilska soubor Sokola Český Dub, který hrál loutkové divadlo až do roku 1966 a činnost znovu obnovil o šest let později. Dnes má Loutkový soubor Ještěd 10–15 členů s věkovým průměrem přes padesát let a hraje v rozdělené interpretaci marionetami na dlouhých nitích v klasickém kukátku nebo na krátkých nitích na volné scéně. Odehrál přes 40 premiér a 400 představení doma i na zájezdech, přehlídkách a festivalech. V posledních letech našel ve svých řadách i vlastního autora. Soubor uspořádal několik loutkářských přehlídek a třikrát se na jeho scéně odehrály Loutkářské letnice.

Tolik o dohledatelných dosud fungujících předválečných souborech.

Ještě jeden – byť již neexistující – předválečný loutkářský soubor bychom měli připomenout. Ten, který se jako úplně prvý z dnešního Libereckého kraje dostal na Loutkářskou Chrudim. Sokolské loutkové divadlo založil s pětatřiceticentimetrovými marionetami ve Vesci u Turnova už roku 1927 řídící učitel Kašpar, na jehož práci navázal řídící učitel Šrámek a v roce 1946 nový velitel stanice Sboru národní bezpečnosti František Vyčítal, který zde začíná i se spodovými vajangami. Jako loutkářský soubor Osvětové besedy pak dojde r. 1955 až na LCH s inscenací Zlato krále Magamona. Jenže to byla již labutí píseň souboru: hned následujícího roku, poté, co se jeho principál odstěhoval, soubor končí.

PO VÁLCE

I po roce 1945 vzniklo několik souborů, které hrají až do dneška. Z nich je asi nejstarší Loutkové divadlo Sokola Huntířov nad Jizerou, které sehrálo prvou pohádku 23. 1. 1949. Od roku 1998 coby sokolské loutkové divadlo Jizeráček zkouší jeho 12 členů od léta do podzimu jednou týdně a vyprodukuje dvě až tři inscenace, především klasické přepracované autorské pohádky, jež pak hrají pravidelně v předvánočním období. Účastnili se i 1. celostátní přehlídky sokolských loutkových divadel.

Cvikovský loutkářský soubor vznikl v padesátých letech 20. století, ale nejvíc se vzepnul pod nově přijatým názvem Klubíčko od začátku 70. let pod vedením Miroslava Zachariáše. R. 1990 se loutkáři vydali na podnikatelskou dráhu a činnost byla obnovena až koncem roku 1999, teď už pod Městským kulturním střediskem. Vlastní divadélko bylo obohaceno o zázemí po sousední knihovně, kde našla místo nejen šatna pro diváky, ale i prostory ke zkoušení, pro výrobu výpravy i pro posezení.

Soubor hrál marionetami, od roku 1986 to však občas zkouší i s jinými loutkami (manekýn, javajka). Do r. 1984 hrál pouze v kukátku s dlouhými nitěmi, poté stále častěji s odkrytým vedením na krátkých nitích, nyní již kukátko nepoužívá. Od poloviny 70. let připravuje na základě hotových textů 1–2 inscenace ročně, dohromady již zhruba pětadvacet, a hraje pro děti, většinou předškolního a raně školního věku asi 10 představení za rok. Klubíčko se zúčastňovalo a zúčastňuje i krajských přehlídek v Žatci a později v Lounech, Turnovského drahokamu či Loutkářských letnic v Rakovníku. Od roku 1983 pořádá také přehlídku loutkářských neprofesionálních souborů – Cvikovské dny loutek.

Klubíčko bylo historicky druhým souborem z Liberecka, který se dostal na LCH.

K nejstarším a nejúspěšnějším souborům kraje patří liberecký Spojáček. Založen byl r. 1953 při ZV ROH Spojů a až do zboření budovy r. 1988 sídlil v místech dnešního autobusového nádraží. Vedl jej J. Budina, J. Janků a P. Krause. Od 70. let přijímá soubor oficiálně svůj dnešní název. Po ztrátě divadla nastává pět let vynucené pauzy, až roku 1993 získává soubor pod vedením Rudolfa Krauseho, syna dlouholeté vůdčí postavy souboru, střechu nad hlavou v Domě dětí a mládeže Větrník v Riegrově ulici.

Spojáček se zaměřuje převážně na tradiční divadlo kukátkového typu s marionetami na nitích, jehož hrdinou je Kašpárek. Na domovské scéně hraje vždy poslední sobotu v měsíci a často hostuje i v jiných divadlech od Jablonce po Prahu a na různých přehlídkách, jako jsou Turnovský drahokam, Boučkova Jaroměř, Cvikovské dny loutek, přehlídky v Lounech nebo Mezinárodní loutkářský festival v Dolní Poustevně. Na Loutkářskou Chrudim postoupil celkem pětkrát. Nemohu než opakovat, co jsem napsal do almanachu LCH 2001–2011: Spojáček je pracovitý soubor usilující o poctivé interpretační divadlo vycházející vstříc dětem, ale nepodceňující jejich inteligenci. Daří se mu zejména tam, kde se dokáže otevřít tvořivému přístupu, nesvázanému předem danou inscenační rutinou.

V roce 2001 mu přibyl též dětský loutkářský kroužek, který používá různé druhy loutek od marionet až po maňásky a podílí se i na pravidelných představeních pro děti.

Dnešní loutkářský soubor Čmukaři (“čmuk\” je prý místní název bambule na čepici) Turnov vznikl r. 1976 při Osvětové besedě v nedalekých Modřišicích. Od té doby vytvořil téměř padesát inscenací – zpočátku i tři ročně, později po jedné, v posledních letech jednu za tři až čtyři roky. Zpočátku šlo hlavně o adaptace pohádkových hříček, později spíše próz, a nakonec i o pokusy o zcela autorskou tvorbu. Druh loutek se proměňoval podle potřeb předlohy a chutí inscenátorů: marionety na drátě, tyčkové loutky, maňásci, manekýni, předměty… a vždy i viditelní herci, často jako partneři loutkových postav. I když v několika inscenacích bylo hrajících více, většinou šlo o dvojici Dáda Weissová, Jarda Ipser, již v posledním dvacetiletí úspěšně kompletuje Romana Zemenová.

Čmukaři jsou nejúspěšnější účastníci LCH z Libereckého kraje a šestí nejúspěšnější z celé republiky – počínaje rokem 1982 se do hlavního programu probojovali celkem patnáctkrát. Vrchol dosavadní tvorby Čmukařů nastal po pětadvaceti letech existence trojicí až čtveřicí inscenací, založených na suchém, lehce ironickém až sarkastickém, někdy černém a mnohdy absurdním humoru, v nichž plně rozvinuli své metaforické cítění i vyzrálé osobnostní herectví: r. 1991 to byly čtyři britské “hororové\” pohádky pod názvem Lárk Íčičok, následujícího roku Sakiho povídky s titulem Léčba neklidem a především skvostný Medvídek Pů nebo tak nějak (na kroužku si trvají), po němž následovalo r. 1994 ještě pásmo absurdních povídek Dobrá rána. Poté přišla řada vesměs autorských kusů: 1996 parafráze Sedm trpaslíků a Sněhurka, 1997 devět let staré Sadoděde, Sadoděde…, 1999 Kašpárek chodí pěšky, 2000 sedmnáctileté Pletené pohádky, 2003 detektivka Kam se poděly kočičí jazýčky, 2007 satirické pásmo povídek Zvyřátka za to nemůžou (tady trvají na “y\”) a 2009 herecký koncert D. Weissové a R. Zemenové Za každým rohem jeskyňka.

Jaroslav Ipser založil hned dva roky po Čmukařích r. 1978 i další soubor, Na židli Turnov, který se propracoval r. 2002 na LCH hned s dvěma inscenacemi: Hadrfous a Tři prasátka a vlk. Jeho dnešní vedoucí Petr Záruba je jedním z turnovských dobrých duchů kulturních i v dalších směrech – např. zde pořádá krajskou loutkářskou přehlídku Turnovský drahokam.

Roku 1980 bylo založeno při ZV ROH ONV v Jablonci nad Nisou Kubíkovo divadélko, které se představilo v hlavním programu LCH roku 1991 inscenací Hrátky, ale ještě téhož roku se přejmenovalo na Vozichet, pod kterýmžto názvem je známo a činno dodnes – tehdy pod vedením Šárky Štěpánové, od r. 2000 Jiřiny Polanské, která při něm vede i dětský kroužek. Za tu dobu připravil 27 inscenací a odehrál na 500 představení (průměrně 15 ročně) především pro předškolní a školní děti. Jeho třináct průměrně devětadvacetiletých členů hraje (s výjimkou marionet) snad všemi druhy loutek, v posledních dvaceti letech často i autorské inscenace.

Zatímním vrcholem bylo r. 2010 působivé a přitom odlehčené Zlaté kuře, po němž následovalo r. 2011 pásmo Nastavte uši, pozorujte a r. 2012 Malá mořská víla. Vozichet i díky schopnosti přitáhnout mladé lidi a pracovat s nimi úspěšně usiluje o současné loutkové divadlo, schopné oslovit dnešní děti i dospělé. I díky tomu je Vozichet se sedmi účastmi na LCH druhý nejúspěšnější soubor z Liberecka.

Jak náhle se v druhé půli 80. let objevil, tak rychle i zanikl trojnásobný účastník LCH Pružinka ZK ROH Autobrzdy Jablonec nad Nisou (1987 O drakovi / Sloní trápení, 1988 Palačinková Pepinka, 1989 O kočce, která chodí sama), zaniklo VŘETÉNKO ZK ROH Bytex Liberec-Vratislavice nad Nisou (1988 Jak se vajíčko učilo zpívat, 1989 O kůzlátkách) a od poloviny 90. let není slyšet ani o semilském souboru MLS (LCH 1987 O Careviči Ivanovi). Novoborský divadelní spolek Hrubín snad ještě existuje, ale Lakomá Barka, s níž se dostal roku 1996 na LCH, byla jeho prvním a zatím i posledním loutkovým kusem.

DNES

Činnost řady souborů na Liberecku byla po kratší či delší přestávce obnovena a další soubory po roce 1989 nově vznikly. Příkladem může být liberecká Kordula, založená r. 2000 R. Krausem a P. Kordovou. Předchozí zkušenosti obou záhy dovedly soubor k třem účastem na LCH: 2004 sólové Plechové pohádky aneb Tři pohádky o jednom drakovi a jedné chystané svatbě, 2005 Pták Žal a 2011 opět sólo P. Kordové Papírové pohádky aneb Tři pohádky o kmotru zajíci.

V posledních dvaceti letech začínají hrát mezi dětskými a mládežnickými soubory větší roli ty, které vznikají při základních uměleckých školách. Předčasně zemřelá Hana Mocková ze ZUŠ Semily přivezla na LCH r. 2004 soubor Holky na zabití+Pavel s inscenací Prcek Tom a Dlouhán Tom a o tři roky později soubor Štokrdle s Africkým příběhem. Její odchovanci (včetně syna) pak coby Teatro Hugo zazářili roku 2008 s inscenací Hugo.

Turnovská loutkářská líheň přivedla na svět i několik souborů při zdejší Základní umělecké škole. Z těch vedených Alenou Tomášovou uspěl na LCH už dvakrát soubor Pampalin (2006 Čtyřlístek pohádek, 2008 Teta to plete), soubor Není to – ani to… vedený čmukařkou Romanou Zemenovou se na LCH dostal rovněž dvakrát (2009 Oidipus, 2012 Kompost).

Dokladem toho, že nové soubory mohou vzniknout i \“z ničeho\”, je i loutkářská aktivita divadelního souboru J. J. Kolár při TJ Sokol Poniklá (respektive jeho Bažantovy družiny), který přivezl na LCH r. 2010 inscenaci Jenovefa a r. 2012 pozoruhodnou parafrázi Fausta.

S výjimkou veseckého Krále Magamona nebylo na LCH o souborech dnešního libereckého kraje až do 80. let ani vidu, ani slechu. Průnik začal dvanácti účastmi v 80. letech, pokračoval v 90. letech patnácti účastmi (z toho 7x Čmukaři) a zatím vyvrcholil pětadvaceti účastmi v letech nultých (čtyři Čmukaři a tolikéž Spojáček + jedna společně s Boďi), v letech začínajících desítkou pak ještě sedm – tedy trend spíše vzestupný.

Celkem jsem v předjaří 2013 dohledal v libereckém kraji pětadvacet živých souborů – a znovu spěchám dodat: což neznamená, že některé z nich v průběhu posledního roku nezanikly, jiné nevznikly a některé mi nezůstávají skryty.

PŘEHLÍDKY A FESTIVALY

Postupová krajská přehlídka loutkářů se dle místa svého konání nazývá Turnovský drahokam. Ta letošní v polovině března byla už třiadvacátá. Bývá hojně obsazená – jakkoli místní amatérští loutkáři na ní tvoří zhruba polovinu. Kontakt pro příště: Petr Záruba, Jana Patočky 1670, 511 01 Turnov: 481 357 270, 481 325 306 (byt), 732 617 134, e-mail: p.zaruba@granat.cz.

Krajské kolo celostátní přehlídky Dětských divadelních loutkářských a recitačních souborů se koná v Jablonci nad Nisou. Kontakt: Ludmila Rellichová, Liščí jáma 139, 468 02 Rychnov u Jablonce nad Nisou, tel.: 602 963 574, e-mail: tsmagdalena@email.cz.

V několika městech Libereckého kraje probíhají i různé místní přehlídky pořádané většinou domácími soubory:

Koncem října se v Semilech koná přehlídka divadelních, loutkářských a hudebních souborů Semilský paroháč.

Cvikovské dny loutek – nesoutěžní přehlídka amatérských loutkových souborů se koná v listopadu na Loutkové scéně, Komenského 99, Cvikov.

Rovněž v listopadu pořádá DDM Sluníčko a Loutkový soubor Popelka na nově otevřené loutkové scéně v lomnickém zámku minipřehlídku Lomnická rolnička.

V Liberci se odehrává od roku 1972 soutěžní festival kamenných profesionálních divadel (s občasnými nezávislými hosty) zaměřený na nejmenší diváky Mateřinka – původně býval každoroční a konal se střídavě v Českých Budějovicích a Liberci, od roku 1991 se odehrává jen v Liberci, a to jako bienále, vždy v červnu. Jeho pořadatelem je Naivní divadlo Liberec.

PROFESIONÁLNÍ DIVADLA A SKUPINY

Statutární divadlo vzniklo v Liberci roku 1949 pod názvem Ústřední loutkové divadlo. Brzy bylo přejmenováno na Krajskou loutkovou scénu, roku 1961 na Severočeské loutkové divadlo a od roku 1968 nese svůj dnešní název Naivní divadlo Liberec. V letech 1968–1978 působilo v rámci Naivního divadla i Studio Ypsilon, vedené J. Schmidem. Naivní divadlo sídlí na adrese Moskevská 32/18, 460 31 Liberec, tel.: 485 253 677, e-mail info@naivnidivadlo.cz, www.naivnidivadlo.cz

V Libereckém kraji se mi podařilo najít všeho všudy čtyři profesionální nezávislá divadla bez vlastní scény.

MUZEA

Jediným muzeem “specializovaným\” na loutky je depozitář libereckého Naivního divadla v podkroví divadelní budovy v Moskevské ulici. K vidění jsou tu loutky z inscenací Naivního divadla za posledních třicet let, vytvořené Ivanem Antošem, Pavlem Kalfusem, Petrem Matáskem, Miroslavem Melenou, Ivanem Nesvedou a dalšími. Expozice je přístupná vždy jednou za měsíc v rámci tzv. Procházek divadelním zákulisím.

Loutky jsou také součástí sbírek některých regionálních muzeí. Městské muzeum a Pojizerská galerie v Semilech prezentuje mimo jiné historické marionety novopackého Antonína Suchardy z majetku semilské loutkářské rodiny Majznerů (Maisnerů, Meissnerů, Meiznerů, Maiznerů), kteří mají v Semilech i hrob. (http://www.muzeumsemily.cz)

Ojedinělou zvláštností je tzv. Skála loutkářů – dolní část skaliska Prachovny nad parkovištěm před zámkem, kde se konávala svatojosefská pouť. Loutkáři, kteří se tu vyskytovali, ryli svá jména do skalní stěny, a tak je dnes stěna pokryta obrázky komediantských bubnů apod. nebo rámečky se jménem a letopočtem loutkářovy návštěvy – hojně např. právě semilských Majznerů.

ŠKOLY

Loutce se věnují v rámci literárně-dramatického oboru základní umělecké školy v České Lípě, Liberci, Semilech a Turn

Loutkář 5/2013, p. 36–40.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.