Langášek, Miroslav: Mladoboleslavský Festival pana Pipa

Přišlo to znenadání: pozvánka na mimopražskou divadelní přehlídku, navíc určenou speciálně dětem jako hercům i divákům. U příležitosti Světového dne divadla pro děti a mládež 20. března ji pořádal Dům dětí a mládeže v Mladé Boleslavi, a to dokonce už poosmé v řadě, pod svérázným názvem Festival pana Pipa, známé postavy vytvořené výtvarníkem Stanislavem Holým.

Pozvání od ředitelky nesoutěžní přehlídky paní Hany Vidlařové s tím, že nepůjde o porotu ani o stanovení výsledkového žebříčku, ale o neformální besedy lektorů s dětmi a jejich vedoucími. Lektory kromě mne (já jsem už několik posledních let vlastně žádnou přehlídku dětských souborů nenavštívil) byli dva herci mladoboleslavského divadla Eva Reiterová a Martin Hrubý, kteří už měli zkušenosti z minulých ročníků a do besed po představení přispěli mnoha praktickými radami, jaké nejen děti, ale zejména jejich vedoucí s povděkem přivítali.

Když uvážíme, že se zúčastnilo 14 souborů, všechny z jediného bývalého okresu, tedy je zřejmé, že v této oblasti se péči o rozvoj tvořivých sil talentovaných dětí opravdu poctivě věnují – a pochopitelně se to projevilo i v dobrých výsledcích, jichž začínají vesměs všechny zúčastněné kolektivy dosahovat. Viděli jsme na jevišti děti z Čelákovic, Mnichova Hradiště, Bakova, Dětenic, Kopidlna a nejvíc, pochopitelně, přímo z Mladé Boleslavi. Jako host vystoupilo rovněž Dětské studio souboru Říše loutek z Prahy (inscenace vlastní úpravy knihy Geralda Durrela Mluvící balík, nazvaná Výlet do mytologie). A vlastně nezklamal ani jeden ze zúčastněných souborů – i když pochopitelně rozdíly, plynoucí zejména z různé délky jejich existence a také míry zkušeností dospělých vedoucích, byly zřetelně znát.

Ale žádné ceny, ani individuální, se neudělovaly. Smysl této přehlídky organizátoři spatřují především ve vzájemné přátelské konfrontaci způsobů práce uvnitř souborových kolektivů i užívaných výrazových prostředků – a navíc i v získání dalších dětských zájemců pro tvořivou divadelní činnost do budoucna. Nutno podotknout, že se objevily vedle sebe soubory činoherní i loutkářské, ale – a to je ovšem můj osobní pocit – z celkového obrazu ty loutkářské poněkud svou kvalitou vyčnívaly. Zdá se mi, že zejména pohyb loutky děti zvládají poněkud lépe, než zatím vlastní tělo – snad proto, že odmalička zkoušejí oživovat své hračky a najmě (děvčata) panenky a tuto zkušenost transponují i do jevištní reality při divadelní produkci…

Pokud jde o uplatnění literárních předloh, naprosto převládali autoři “klasičtí”: Josef Lada s Čertovskou pohádkou (u souboru Hvězdičky – ZUŠ Mnichovo Hradiště), Oscar Wilde – improvizace nad povídkou Strašidlo z Cantervillu (soubor Pastelky ZUŠ Mladá Boleslav, který uvedl také zjednodušenou parafrázi hry Carla Goldoniho Sluha dvou pánů), dvakrát se objevily úpravy textů Werichových (Tři sestry a jeden prsten – Ďáblíci ZUŠ Mnichovo Hradiště a Nebojsa souboru Korálovky ZŠ Dětenice) a dokonce vlastní úprava původně gotického textu Práh do nebe (od souboru Teepei ZUŠ Mnichovo Hradiště). A na závěr přehlídky uvedl soubor Vratné lahve Kopidlno (souborový název naznačuje inspiraci bývalým kopidlenským občanem Zdeňkem Svěrákem) scénicky báseň K. J. Erbena Vrba. Objevily se ovšem i textové předlohy současníků, např. Aleny Ostré – Chobotnice Krejzy u asi nejmladšího účastníka přehlídky, souboru Korálovky ze ZŠ i MŠ z Dětenic, a rovněž hříčka Jiřího Kahouna Jak kaprovi zvonilo v uších od Pastelek ZUŠ Mladá Boleslav.

Nepochybně nejvyzrálejšími inscenacemi přehlídky byly závěrečné, černodivadelní technikou provedené inscenace Hrášková komedie (autor vtipné jevištní úpravy motivů H. Ch. Andersena je Miroslav Slavík) od souboru mladších dětí Jitřenka, a pak i známý, skoro by se chtělo říci už “klasický” text Milana Pavlíka Tři sněhuláci staršího souboru Kašpárek – oba soubory pracují v Domě dětí a mládeže v Mladé Boleslavi.

Pochopitelně, u dětských souborů je stále ještě co zlepšovat, nejen při případném užití loutek, což platí např. i o hostujícím Dětském studiu Říše loutek z Prahy, pro jejich nepříliš zvládnuté vodění (i pro vlastní pohyb odkrytých vodičů i zvládání loutek zejména při užití paravánu) – kdežto mluvičské kvality značně převládly nad jinými hereckými projevy…

Doslova lví podíl na diváckém úspěchu černodivadelních inscenací mladoboleslavských souborů má bezpochyby mimořádně zkušený (kromě jiného i z celoživotní praxe televizní) Jaroslav Vidlař, který pedagogicky citlivě vlastně oba soubory vede a letošní celoroční sklizeň je toho důkazem. Shodou okolností oba o následujícím víkendu vystoupily ještě také na soutěžní Přehlídce loutkářských souborů z Prahy a ze Středočeského kraje, kterou každoročně pořádá Jiskra Kobylisy. A odjížděly nakonec domů s oprávněnými vavříny za hru s loutkou i hlasový projev. Navíc starší soubor Kašpárek získal hlavní cenu celé přehlídky za inscenaci Pavlíkových Tří sněhuláků a doporučení na letošní celostátní přehlídku loutkářských souborů v Chrudimi. Nepochybuji ale, že na vavřínech neusne…

Loutkář 2/2013, p. 37.