Loutkar.online

Vodehnalová, Petra: Nezahazujte tatínky, obzvláště na Vánoce ne

Hodinová cesta vlakem do Kladna většinou probíhá, s ohledem na brzkou hodinu, shodně v zarytém spolumlčení všech cestujících. Dnes ale všem ve tvářích hraje úsměv. Asi čtyřletá dvojčata brebentí s nosy nalepenými na sklo o tom, jak moc se těší do divadla, že i ten bazén se skluzavkou potom bude senzační, ale přece jenom pohádka je pohádka. Rodinný výlet do divadla? A vlastně proč ne, Lampion je pro takové akce jako stvořený.

Do konce roku 2012 představilo kladenské divadlo Lampion dvě nové inscenace, Tatínek není k zahození a Anetka a Vánoce. U obou znovu demonstrují, že divadlo pro děti se dá dělat zajímavou formou, která malé diváky zcela vtáhne do děje, ale zároveň baví i dospělé.

Tatínek není k zahození vycházející ze dvou pohádek (Tatínek a splašená zvířata, Tatínek a bankovní lupiči) ze stejnojmenné knížky Arnošta Goldflama, jenž inscenaci rovněž režíroval, měl v Lampionu premiéru v říjnu. V knize jen velmi volně propojené příběhy jsou k sobě v inscenaci navázány těsněji. Tatínek (Václav Rašilov) tak nejprve během nákupů pro těhotnou Maminku (Zita Morávková) polapí všechna zvířata, která uprchla ze zoologické zahrady. Později pak, již v době, kdy narozené děti slaví narozeniny, zabrání lupičům (František Čachotský, Martin Dusbaba) v přepadení banky a ochrání tak peníze nejen všech obyvatel města, ale samozřejmě také ty svoje, kterých mu na účtu zbývá právě tak akorát na pěkné narozeninové dárky.

Jednoduchost, a přitom pestrost a nápaditost, Goldflamova textu je zachována i v kladenské inscenaci. Tatínkovi se podaří polapit zvířata i lupiče, i když spíše zásluhou štěstí a náhody, než hrdinských schopností, ale Maminka ho přesto po příchodu vítá jako hrdinu, a to “velkou pusou”. Přestože text je zacílen primárně na tatínky a měl by, jak říká autor, pomoci napravit jejich trochu pošramocenou reputaci, najdeme v inscenaci i pár skrytých signálů směrem k maminkám, jako například hned v úvodní scéně. Těhotná Maminka pobíhá po místnosti a vždy, když začnou s Tatínkem přesouvat křeslo na jiné místo, začnou ho bolet záda. Bolest ustoupí přesně ve chvíli, kdy je křeslo přemístěno. Jen jednou Maminka Tatínkovi vysvětlí, že ho záda nebolí, a to tehdy, když chce odvézt do porodnice. Hledištěm se pak nesl smích všech učitelek, které dělaly svým třídám doprovod, a polohlasné komentáře typu: “No jistě, jako u nás.”

Scénografie, loutky a kostýmy jsou dílem, stejně jako ilustrace v knize, Petry Goldflamové Štětinové. Scénografické pojetí obou příběhů, které propojují neměnné kostýmy Maminky a Tatínka (stejně jako shodná podoba jejich bytu), je poněkud odlišné. První část, odehrávající se z větší části v kulisách centra města, případně obchodního domu, pracuje s dekoracemi moderního rázu, které spolu se zeleným světlem probouzí fantazijní náladu. Do ní skvěle zapadají svými kostýmy a maskami jednotlivá zvířata, ať už krokodýli s naddimenzovanými hlavami a punkovými účesy, nebo tygr a lev, jejichž hlavy zase slouží jako štíty při boji o to, kdo z nich bude mít to potěšení pochutnat si na Tatínkovi. Oproti tomu převážná část druhého příběhu je situována do městské banky, kde centrem všeho dění je pult s rámem a červeným závěsem, jen náznakově připomínající přenosná jarmareční divadélka, a pak po levé straně prostor pro čekající klienty. Tedy realističtěji ztvárněné prostředí.

Tatínkovi, který cíleně není napsán jako klasický hrdina – těžké práci se vyhýbá a při pochůzkách a nákupech působí roztomile zmateným dojmem, tak umožňuje zazářit právě skvěle funkční výprava. Může tak lapit hrozivé krokodýly na párky vtěsnané do nohavic starých kalhot, které omotá kolem lampy na tramvajové zastávce. Ve fantaskní atmosféře prvního příběhu je to možné. Ve druhé části pak s úřednicí banky, která mu neustále dokola opakuje prostřednictvím malé dřevěné loutky, že peněz na účtu má právě tak akorát. V běžných denních situacích není třeba být za hrdinu. Jen co je ale banka přepadena a všichni vyděšeně utíkají, tatínek doslova “vyroste před očima” a porazí lupiče za pomoci dortové formy, plechu na pečení a šlehačky ve spreji.

Musím bohužel konstatovat, že v této inscenaci poněkud selhává komunikace s dětským divákem. Ten si velmi rychle všimne, že Tatínek už nakoupil voňavku, kalhoty, prohlédl si kočárek, ale na kožich pro Maminku, který by si přála k narozeninám, nějak pozapomněl. V dobré víře se mu snaží všechny děti napovědět. Inscenace je ale nastavená tak, že jediný, kdo s dětmi komunikuje přímo, je paní Popletená (Waldtraut Ritterová), vypravěčka a zvědavá sousedka Maminky a Tatínka. Té role pravděpodobně nedovoluje vstoupit na jeviště vždy, když je třeba děti ne uklidnit, ale vysvětlit jim, že nejde o opomenutí, ale že na kožich ještě přijde řada. Celé inscenaci by pomohlo, kdyby se této postavě umožnil improvizačně volnější pohyb dějem, případně, kdyby se zmínka o kožichu opustila definitivně. Jde jen o problém první poloviny, v té druhé se postava, která by přímo promlouvala s diváky, neobjevuje vůbec.

Inscenace Anetka a Vánoce v režii Martina Packa, jejíž premiéra proběhla na začátku prosince, nabízí zajímavý pohled na adventní a vánoční čas vůbec. V příběhu malé Anetky (Kristýna Matějová), která se Štědrého dne nemůže dočkat a proto zlobí a škádlí Maminku (Magdalena Lážnovská) i Tatínka (Martin Dusbaba) se určitě najde kdejaký malý divák. Aby Maminka mohla pořádně uklidit byt, pošle Tatínka s Anetkou ven. Tady se setkává Anetka se svým Andělem strážným (Jakub Hubert), který potřebuje Anetčinu pomoc. Ta musí nejprve poznat a zachránit čtyři postavy svatých, Ondřeje (František Čachotský), Barboru (Zita Morávková), Mikuláše (Justin Svoboda) a Lucii (Magdalena Lážnovská), a poté najít chybějící figurky z betléma. Ze začátku připadají Anetce úkoly nad její síly, při první komplikaci se hned vzdává. Přestože musí Anetka splnit úkoly sama, Anděl pomáhá, co mu síly stačí, místy se dokonce dostane rady i od zlých lidí, které má Anetka přelstít. Že nakonec vše dobře dopadne a Anetce se podaří Vánoce zachránit, není ani třeba zdůrazňovat.

Funkční scénografie, které dominují do středu jeviště umístěné bílé kvádry využívané jednak jako pohovka u Anetky doma, dále jako místo, kde sochy zlých lidí vězní svaté, které je třeba zachránit, je kombinovaná s jednoduchými kostýmy. Ty vychází z tradičních lidových oděvů (sochy svatých, prodejci na vánočním trhu), ale přibírají k sobě i moderní prvky (sluneční brýle Tří králů). Oboje vytvořila Agnieszka Pátá. Právě na rekvizity a doplňky je kladen velký důraz, slouží k jasnému rozlišení postav, což je především v první polovině inscenace důležité. Jediným prvoplánovým místem, které mě osobně trochu kazí výsledný dojem, je kostýmové ztvárnění Heroda. Myslím, že by se našel i jiný model “klasického zla”, než je podoba s nacistickým vůdcem, viděná na divadle už tolikrát. Ve výsledku tak děsivěji než král Herodes působí sochy zlých lidí v první části, postavy v sešitých napínacích prostěradlech, u kterých lze jen někdy rozeznat tvary těla nebo obličeje prostupující látkou.

Civilní, jednoduché herectví je, vedle dobře čitelné scénografie a zvolené hudby, tím nejlepším způsobem, jak si inscenace nachází cestu ke svému divákovi. Nejlépe to lze pozorovat na roli Anetky. U té se přirozeně přelévají nálady mezi sebou, na začátku veselá a rozpustilá, odhodlaná ve chvíli, kdy zjistí, že má pomoci zachránit Vánoce, nejistá a vzteklá, když se jí napoprvé nedaří, smutná v momentě, kdy najde prázdný betlém. Herecky propracovanější jsou pak ještě záporné postavy krále Heroda (Táňa Zemanová) a čarodějnice (Waldtraut Ritterová). Stejně jako figurky z betléma se ve veselé náladě skrývají mezi kramáři na vánočním trhu, aby se, když na ně Anetka pohlédne skrz kouzelné sklíčko, mohly projevit zcela ve své záporné podobě. Děti tak na to, zda právě tahle figurka je správná nebo ne, přicházejí ve stejnou dobu jako Anetka, téměř detektivní práce je tak vtahuje do hry ještě více. Ostatní postavy zůstávají téměř po celou inscenaci každá v jedné vlastní poloze, která je ovšem pečlivě vybrána, zpracována a nevyznívá nijak banálně.

Inscenace Anetka a Vánoce má předpoklady k tomu, aby se stala tradičním vánočním představením, takovým kladenským “Louskáčkem”. Ona i stavba celé inscenace, především ale druhá polovina, mají k Louskáčkovi blízko. Stejně jako Klára usazená spolu s Princem za královskou tabuli pozoruje jednotlivé národy a jejich taneční výstupy, tak i Anetka po osvobození každé figurky z betléma sleduje taneční a pěvecké výstupy, případně se jich účastní. Hudební složka, vytvořená Vratislavem Šrámkem, jenž v sobě spojuje motivy klasických vánočních písní spolu s těmi méně známými lidovými, tvoří významnou část inscenace. Některá čísla si jsou i podobná náladou, jako například výstup ovčáka s výstupem ruských bohatýrů v Louskáčkovi. Podobnost mezi těmito dvěma díly ale vůbec není na škodu. Prověřený model je v kladenském případě navíc doplněn o jistou edukativní linku. Tradiční propojení Vánoc s Adventem je tady zdůrazněno, přestože v moderní společnosti ustupuje do pozadí. Naštěstí jen zdánlivě. Všechny děti v sále bezpečně poznávaly jednotlivé svaté hned, jak se objevili na jevišti, a nadšeně jejich jména šeptaly rodičům.

Obě dvě inscenace svým celkovým zpracováním zapadají do hravé poetiky Lampionu, kterou si divadlo udržuje již po několik sezon. Přestože vítám nápravu tatínkovské reputace v jakékoliv podobě, spíše vánoční Anetka udeřila na tu správnou strunu. A rozhodně bych se přimlouvala za vytvoření takové prosincové “Anetkovské tradice”.

Arnošt Goldflam: Tatínek není k zahození

Režie: Arnošt Goldflam, dramaturgie: Zuzana Vojtíšková, scéna, loutky a kostýmy: Petra Goldlflamová Štětinová, hudba: Jan Matásek

Psáno z reprízy 17. prosince 2012.

Zuzana Vojtíšková: Anetka a Vánoce

Režie a choreografie: Martin Pacek, dramaturgie: Zuzana Vojtíšková, scéna a kostýmy: Agnieszka Pátá, hudba: Vratislav Šrámek, lidové koledy a mix popular

Psáno z reprízy 15. prosince 2012.

Loutkář 1/2013, p. 27–29.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.