Loutkar.online

Novák, Jan: Obrazy z dějin českého loutkářství

Obrozenecký titul publikace vydané Muzeem loukářských kultur (MLK) a nakladatelstvím Arbor vitae ke 40. výročí založení chrudimského muzea není náhodný. Po období jistého útlumu způsobeného existenční nejistotou nabralo muzeum nový dech. Rozsáhlá rekonstrukce Mydlářovského domu, zajímavě koncipované výstavy po znovuotevření muzea a nejnověji i zmíněná publikace dávají tušit, že pracovníkům muzea v čele s ředitelkou Simonou Chalupovou nechybí elén, chuť a nápady a že se na další aktivity jubilujícího muzea můžeme těšit.

Obrazy z dějin českého loutkářství jsou po Světě loutek manželů Šechtlových (1978) a brožuře Svět loutek včera a dnes (1997), vydané v několika jazykových mutacích, dalším významným edičním počinem MLK. Záměrem editorky Simony Chalupové bylo představit v kostce vývoj divadelního druhu s odkazy na sbírky muzea. Přizvala k tomu několik autorů. Originální fotografie sbírkových předmětů z fondů muzea jsou dílem Oto Palána a obrazová část knihy je doplněna archivními fotografiemi a dokumenty rovněž z majetku MLK. Neobvyklá grafická úprava je dílem Kláry Kvízové a Anežky Hrubé Ciglerové. Kniha je výrazně členěna do šesti kapitol, každá kapitola je na šesti stranách uvedena fotografiemi loutky, charakteristické pro to které téma. Připouštím, že vytvořit 16–20 záběrů jedné loutky tak, aby snímky o něčem vypovídaly a neopakovaly se, není jednoduché, ale vzpomeňme na starou moudrost, že méně je někdy více. A když už mluvíme o obrazové stránce, tak škoda, že některé velice zajímavé archivní fotografie jsou tak malé, že jsou na hraně sdělnosti (např. menší fotografie na s. 14, 33 či 113), zatímco jiným dokumentům je zase vcelku zbytečně vyhrazena celá stránka (např. str. 47 či 140). Ale teď k jednotlivým kapitolám.

Kapitola 1 – Za české a zároveň mezinárodní loutkářské muzeum (Pavel Jirásek). Soustřeďuje se zejména na aktivity dvou klíčových osobností českého loutkářství, Jindřicha Veselého a Jana Malíka, jejichž sbírky po mnoha nezdařených pokusech našly své institucionalizované definitivní umístění v chrudimském Muzeu loutkářských kultur. Tady snad jen připomenutí drobné nejednotnosti. Zatímco někde používá Jirásek dobové pojmenování (Divadélko V říši loutek), v jiných případech označuje divadla současnými názvy (Divadlo DRAK, Naivní divadlo).

Kapitola 2 – Když lidoví loutkáři putovali českým venkovem (Alice Dubská). Hutně zpracovaná historie lidových loutkářů včetně vazeb na loutkáře evropských zemí. Téma opředené mnoha mýty, zatížené řadou nepřesností a dohadů. Dubská je autorka nad jiné povolaná, aby v kapitole o počátcích českého loutkářství vnesla do tohoto labyrintu řád.

Kapitola 3 – Fenomén rodinného a spolkového loutkového divadla v českých zemích (Lucie Miklovičová). Zadání této kapitoly je velice široké, a tak se nelze příliš divit, že se je autorce zcela nepodařilo naplnit. Poměrně obsáhle se rozepsala o tištěných dekoracích, kde se mohla bezpečně opřít o nedávno vydanou monografii Jaroslava Blechy věnovanou tomuto tématu (Rodinná loutková divadélka, Moravské zemské muzeum 2009). Méně místa už zbylo na sériově vyráběné loutky a na fenomén spolkových divadel, který je pro české loutkářství první poloviny minulého století klíčový, se prakticky nedostalo. Kapitola rovněž navozuje mylné zdání, že “výroba” tištěných dekorací, sériově vyráběných loutek či kompletních divadélek skončila krátce po druhé světové válce, což není pravda. Za zmínku by stálo alespoň několik kompletů sériově vyráběných maňásků. A nemohu si odpustit drobnost: je připomínán Návod k oblékání loutek E. Christiána (Münzberg 1945), který obsahuje prakticky realistické kostýmy, a nikde není zmíněno téměř o 20 let starší Album divadelních krojů se střihy Anny Suchardové-Brichové (Tiskárna Loutkáře 1927), ve kterém autorka pracuje s výraznou stylizací.

Kapitola 4 – Umělci a jejich loutky (1900–1950) (Marie Jirásková). Tematicky se částečně překrývá s předchozí kapitolou. Ve středu pozornosti jsou výtvarníci, kteří se věnovali loutkovému divadlu. Kvůli širokému záběru se pak Jirásková dopustí některých disproporčností, kupříkladu vyjmenovává jednotlivé loutky Jiřího Trnky či Jana Vavříka-Rýze, ale nezmíní se o Ladislavu Sutnarovi a jeho divadle Drak. Za nepochopení vývojových snah považuji autorčino tvrzení, že ovládání marionet s drátem v hlavě je důkazem chápání loutky jako náhrady živého herce (viz str. 106). Loutkáři dráty naopak opouštěli, aby získali realističtější pohybový rejstřík.

Kapitola 5 – Moderní české loutkářství a jeho ohlasy v Muzeu loutkářských kultur (Nina Malíková). Historie nejsoučasnější – profesionální loutkové divadlo. Malíkové se podařilo na malé ploše postihnout nejdůležitější tendence ve vývoji českého profesionálního loutkářství a také poctivě naplnila zadání v odkazech na sbírkové fondy MLK.

Kapitola 6 – Loutky celého světa (Kolektiv MLK). Torzovitost kapitoly odráží do značné míry nahodilé složení sbírkových fondů muzea. Těžko může být jinak. Zahraniční loutky se do MLK dostávaly převážně jako dary, a jestli i tak se může MLK vykázat poměrně kvalitním sbírkovým fondem, svědčí to spíše o zájmu samotných loutkářů o chrudimské muzeum než o pochopení ze strany nadřízených složek.

Kapitolka na přidanou – Mydlářovský dům v Chrudimi. Je stručnou historií a popisem domu, ve kterém MLK sídlí.

Kapitola, která chybí – Amatérské loutkové divadlo v druhé polovině minulého století. To považuji ze největší nedostatek publikace. Nejen kvůli existenci festivalu Loutkářská Chrudim, nejen proto, že MLK vlastní velkou kolekci reprezentující tuto větev loutkářské činnosti, ale zejména proto, že i v této oblasti je řada tvůrců, kteří překračují hranice amatér versus profesionál, např. Karel Šefrna a jeho soubor “C”, Luděk Richter, Bohumír Koubek v Říši loutek a řada jiných.

Přes snesené výtky jde o dobrý a velice potřebný ediční počin. Kvalitní papír, kvalitní tisk, knihou je příjemné listovat. Je dobře, že obrázky jsou opatřeny i anglickým textem. Jen ta anglická resumé měla být podrobnější. Obrazy z dějin českého loutkářství jsou určeny všem zájemcům o loutkové divadlo s cílem poskytnout základní informace o tomto oboru a o muzeu, které by programově mělo být světové. A toto zadání bude publikace nepochybně plnit velmi dobře.

Dubská, Alice – Jirásková, Marie, – Jirásek, Pavel – Malíková, Nina – Miklovičová, Lucie – kolektiv Muzea loutkářských kultur v Chrudimi: Obrazy z dějiny českého loutkářtví – Arbor vitae a Muzeum loutkářských kultur Chrudim, 2012.

Doporučená cena 690,- Kč

Loutkář 1/2013, p. 4–5.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.