Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Tichý, Zdeněk Aleš: Loutková trilogie ve finále aneb Loutkáři neztrácejí talent

Premiéra komedie Loutky hledají talent završila volnou loutkářskou trilogii, kterou na svých třech domovských scénách uvedla v průběhu tří let trojice tvůrců: Dramaturg a dramatik Vít Peřina, režisér Tomáš Dvořák a scénograf Marek Zákostelecký.

Jejich společný projekt zahájila v prosinci 2009 v plzeňském Divadle Alfa inscenace James Blond, parodie na nezničitelného agenta 007. Dva roky poté měla v královéhradeckém DRAKU premiéru tragikomedie U kanónu stál aneb Bitva u Hradce Králové, jejímž hrdinou je téměř nezničitelný kanonýr Jabůrek. A v roce následujícím se dočkalo i publikum v libereckém Naivním divadle, pro které jeho kmenový dramatik Vít Peřina napsal parodii na televizní talentové soutěže. Její název Loutky hledají talent by bylo ostatně možné použít i jako podtitul celé trilogie – všechny tři tituly totiž dávají mimořádný prostor loutkám (a loutkářům) i rozmanitosti jejich talentů.

V komedii napsané pro marionety a liberecký ansámbl tvoří talentová show rámec k příběhu kouzelníka Františka, který se hned na začátku – při vystoupení v Divadle Magie – představí jako absolutní nýmand. Klasické číslo rozpůlení asistentky pilou před zraky publika se mu jaksi nepovede a svou husqvarnou dívku přeřízne doopravdy; až třísky z nebohé loutečky lítají. Svědkem jeho fiaska je Manažer, s kterým do hry vstupuje mefistofelský motiv. Františkovi nabídne, že ho dovede k vítězství v televizní soutěži Supertalent – stačí, když mu podepíše smlouvu…

Tvůrci inscenace, ve které Manažer čistí Františkovi cestu do televizního finále prostřednictvím pekelné magie i obyčejnými špinavými podrazy, využili prostředí soutěže k originálním variacím na technické možnosti klasických marionet. Ať již je to třeba Cyklista na jednokolce, Magnetická žena, která na svou hruď přitáhne kořenky i činku nebo jeden z finalistů soutěže – Loutkář, který vodí loutku (sic!) dupáka. Jednotlivé výstupy přitom nesměřují k podívané ve varietním stylu, kde je cílem pouhá exhibice dovedností, ale k vytvoření marionetové show, jež je přirozenou součástí divadelního vyprávění.

Loutky navíc účinkují i v “televizních” dotáčkách, které jsou sestřihem z minulých kol Supertalentu. Projekce jsou půvabné samy o sobě, ale dvojnásob pro znalce inscenací režiséra Tomáše Dvořáka, kteří tak kupříkladu v pěveckém sboru dřevorubců identifikují Alibabu a čtyřicet loupežníků, v čísle cvičených labutí Labutí jezírko a v kapele s kramářskou písničkou zase Alínu aneb Petřín v jiném dílu světa. Podobně – ovšemže na jinou část publika – ostatně působí i přetavení televizního předobrazu ve výhni divadelní parodie. Diváci talentových soutěží si automaticky spojí Porotkyni Janičku s Lucií Bílou, kterou vídají coby členku poroty na Primě (Česko Slovensko má talent), ale vtipné repliky a gagy rezonují i bez hlubší znalosti těchto mediálních souvislostí. Televizní atmosféru navíc nenápadně umocňuje muzika Vratislava Šrámka, jenž se s citem pro žánrovou přesnost strefil do stylu skladatelů nabubřelých znělek, jejichž úkolem je pomáhat našlehat nicotu na opulentní a dramatický zážitek.

Peřinův text ovšem od diváků nevyžaduje ani znalost loutkářské historie, ani stovky hodin před televizní obrazovkou. Přesahuje oba horizonty díky tomu, že skrze komediální a parodické zpracování motivů z divadelního a mediálního světa postihl obecnějším a srozumitelným způsobem to, co (de)formuje myšlení naší současné společnosti. Tj. záměnu skutečné kvality s mediální proslulostí a úsilí o úspěch za každou cenu, včetně ztráty sebeúcty. Kouzelník František je ztělesněním hvězdné pěchoty nemrcouchů snících o svých patnácti minutách slávy. A Charakterní herec Borovský, legendární představitel Cyrana z Bergeracu, který v soutěži boduje neobvykle dlouhým vyměšováním a zvracením, je zase ztělesněním absolutní dekadence, úpadku a rozkladu hodnot. Trojice Peřina-Dvořák–Zákostelecký přitom inscenaci nezatěžkává suchopárným moralizováním. Naopak, jejich inscenační nápady se řítí zběsilou rychlostí po komediální horské dráze, kde se drsná groteska střídá s provokací, ironií a černým humorem. A když už se v samém závěru zdá, že snad Borovský půjde do sebe a vrátí se k vysokému umění, zazní jeho brutální krkací finále…

Liberecká inscenace je – v tom nejlepším slova smyslu – dílem skvěle sehraného týmu. Týmu, kde režisér Tomáš Dvořák neúnavně domýšlí, rozvíjí a pointuje nápady Víta Peřiny. Týmu, kde Marek Zákostelecký vtiskl loutkám expresivní podobu, v které spojil lapidární zkratku karikatury s dynamikou komiksového rukopisu. Týmu, ve kterém se šest hereček a herců (Diana Čičmanová, Michaela Homolová, Tomáš Bělohlávek, Filip Homola, Adama Kubišta a Marek Sýkora) podělilo o osmnáct postav, nespočet rekvizit a scénické efekty a přestavby. V náročné animaci loutek přitom mladší členové souboru velmi dobře sekundují zkušenějším kolegům a hlasy, jež účinkující propůjčili Peřinovým hrdinům, mají jmenovatel společný s celou inscenací: Lehkou hravost a dravou nadsázku.

Loutky hledají talent jsou završením mimořádného projektu, který se přitom ve třech loutkových divadlech rodil nenápadně během několika let, bez velkých gest a reklamy. Projektu, jenž by si nyní trochu té reklamy zasloužil. Třeba na některém divadelním festivalu, který by pozval ke společnému vystoupení v jednom dni plzeňského Jamese Blonda, hradeckého Jabůrka i talentované loutky z Liberce. Neboť není špatné si připomenout, že loutky i čeští loutkáři stále mají talent.

Zdeněk A. Tichý Foto:

Naivní divadlo Liberec

Vít Peřina: Loutky hledají talent

Režie Tomáš Dvořák, výprava Marek Zákostelecký, hudba Vratislav Šrámek, dotáčky Vojtěch Dvořák.

Psáno z premiéry 6. října 2012.

Loutkář 6/2012, p. 263–264.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.