Malíková, Nina: Edward Gordon Craig – stále málo známý a provokující

Publikační ambice francouzského Mezinárodního loutkářského institutu v Charleville Mézières byly už několikráte předmětem obdivu i profesionální závisti, ale tentokráte jde o čin zcela mimořádný a svým dosahem v řadě ohledů převratný. Dlouholetý výzkum a spolupráce několika institucí a obdivuhodná práce kolektivu autorů (Didier Plassard, Marion Chénetier–Alev a Marc Duvillier) přinesly plody v podobě rozsáhlé 425 stránkové publikace (formátu A4) nazvané prostě: Edward Gordon Craig – Le théatre des fous/The Drama for Fools. (Coédition L´Entretemps/Institut International de la marionnette, 2012)

Odborná veřejnost a divadelní praktici, jimž je vydání doposud neznámých Craigových textů (autorem zamýšlené The Drama for Fools/Divadlo pro blázny zahrnuje dějiny lidstva a jeho proměny i divadelně modifikovaná významná literární i dramatická díla) určeno především, tak mají poprvé možnost seznámit se s tímto velkolepým Craigovým projektem. Součástí publikace jsou i Craigovy osobité Prology řešící otázky loutkového divadla i divadla vůbec a samozřejmě vysvětlující komentáře a studie editorů této knihy. Divadelní teoretici i praktici, kteří se již sto let snaží přijít na kloub Craigovým myšlenkám (jeho Nadloutce, úvahám o loutkovém divadle i jeho obrovským – v dané době utopickým – divadelním projektům) se tak mohou ponořit do jeho Divadla pro blázny, které – z neznalosti a nedostupnosti autentických textů – bylo dlouhá léta jen předmětem řady spekulací. Publikace obsahuje koncepci celého cyklu Divadla pro blázny a řadu dokončených i jen načrtnutých schémat Craigových dramatických textů. Zájemce o Craigovo dílo jistě potěší, že jsou všechny jeho texty v publikaci nejen ve francouzském překladu, ale v anglickém originále!

Craigovy ilustrace k jednotlivým částem cyklu, technologické náčrtky jejich provedení (nechybí překvapivě ani kresby spodových tyčových loutek–javajek!), doplňují kresby konkrétních scén Divadla pro blázny i detailní soupis všech jednajících postav celého cyklu. Craig se zde projevuje nejen jako výjimečný autorský talent, ale znovu potvrzuje svůj – pro veškerou vážnost, se kterou bylo vždy jeho dílo přijímáno, opomíjený – obrovský smysl pro humor. Ve zmíněném cyklu je tak trochu jeho sebeprojekcí postava Cockatrice – zvířecí figurky, která je něco mezi mořským koníkem a hadem a která s jízlivostí a provokativností (tak Craigovi blízkou) vstupuje do vážných dějů, je jejich komentátorem a někdy i hlavní postavou.

Usmívající se Craig byl pro mne v celé publikaci, kterou rozhodně nezvládnete přečíst na jeden zápřah, ale která by neměla chybět v žádné divadelně-vědné knihovně, snad největším překvapením. Ostatně i jeho články podepisované Tomem Foolem (Tom Fool – Blázínek Tom – nepřipomíná vám to jednu figuru provázející bloudícího Leara?), patří k dalším Craigovým mystifikacím, ve kterých se uplatňuje jeho schopnost pohrávat si s jinotaji, historiky, teoretiky, kritiky, publikem, svými příznivci i čtenáři.

V soupisu provedených Craigových her pro loutky (Craig nikdy své hry z Divadla pro blázny neinscenoval – výjimkou je snad jen salonní provedení Pana Ryby a Paní Kosti z r. 1917, které ale navzdory poznámkám v textu může být opět jednou z Craigových příslovečných mystifikací!) najdeme i Makonjovu inscenaci Dramat pro blázny z r. 2006, nechybí zde zmínky o inscenacích na divadelních školách ve Francii a Anglii, ale postrádala jsem zde pokus Vladimíra Nováka s inscenováním Romea a Julie na pražské KALD (xxxx).

Připravila Nina Malíková

Poznámky

E. G. Craig (1872–1966), anglický divadelník, byl nejdříve hercem, pak režisérem a scénografem, aby se stal svými knihami (On the Art of the Theatre, 1911) a jím vydávanou revue The Mask (1908–1929), ale také množstvím svých kreseb a grafik jedním z hlavních představitelů moderní režie. Tento autor rozsáhlého teoretického díla, z velké části ještě nevydaného, je zcela jistě vizionářským a utopistickým rozměrem svých projektů a úvah jednou z nejpřekvapivějších a Edaward Gordon Craig postav divadelní historie XX. století a přesto jednou z nejméně poznaných.

Didier Plassard je profesorem divadelní vědy na universitě Paula Valéryho v Montpellier a je známý především svou publikací L´ acteur en effigie (1992) a Les mains de lumieres (IIM 1996, reedice 2005). Je také šéfredaktore on-line revue Prospero.

Marion Chénotier-Alev přednáší na universitě Francois Rabelaise v Tours. O hrách E. G. Craiga (The Drama for Fools) publikovala v Revue d´histoire du théatre (2009).

Marc Duvillier přednáší na Sorbonne-Nouvelle Paris. Svou doktorskou práci věnoval rozboru revue E. G. Craiga The Maske.

Loutkář 6/2012, p. 250.