Loutkar.online

Kodedová, Magdalena: Čtrnáctileté Dítě v Dlouhé

Mezi 11. a 16. květnem 2012 se již po čtrnácté uskutečnila v pražském Divadle v Dlouhé přehlídka inscenací pro děti a mládež “Dítě v Dlouhé”. Každoroční festival profesionálních divadelních uskupení z celé republiky i tentokrát představil pestrou tvorbu zaměřenou na dětského diváka. Pojítkem pro tento rok byl předobraz produkcí v literárních nebo filmových dílech. Dobře známé postavy a příběhy z knížek a pláten kin se dětem představily v nových scénických variantách a pojetích.

V pátek 11. května 2012 zahájilo produkci hostitelské Divadlo v Dlouhé svou nejnovější inscenací rodinného představení Tři mušketýři režisérky Hany Burešové. Následující víkendová představení pak patřila těm nejmenším divákům. Sobotní Pohádku o mašinkách dovezlo olomoucké Divadlo Tramtárie. Oblíbená kniha autora Pavla Naumana plná originálních pohádko-bajek na motivy železnice a lokomotiv se v průběhu let dočkala i vlastní animované večerníčkové verze, a právě z té v Tramtárii vycházeli. Prostřednictvím vypravování dědečka vnukovi Karlíkovi se i na jevišti děti potkaly s vybranými příběhy mašinek. Tvůrci předvedly pohádky v úpravě pro tři herce, kteří se vystřídali v mnoha rolích. Komorně pojaté scénografii dominoval barevný látkový objekt mašinky s vagónky, který herci schovanému uvnitř umožnil pohyb po scéně a animaci mimiky této textilní lokomotivy (otevírání pusy a očí, gestikulaci rukama). Látka a měkký materiál u naddimenzovaných předmětů (velká Karlíkova kšiltovka, molitanové pralinky, dědovy vousy aj.) určily výtvarné pojetí celé inscenace, v mnohém evokující obdobné dětské hračky. Ačkoli protagonistům nelze upřít jejich nasazení a vkusné užití jednoduchých divadelních triků, celkovým dojmem ovšem představení připomínalo spíše vystoupení amatérského souboru, než opravdových divadelních profesionálů. A tak i pozornost tříletých diváků se na mnoha místech inscenace dařilo udržet jen stěží.

Zcela naopak tomu bylo u nedělní pražské reprízy pohádky O Nosáčovi, se kterou se představilo Divadlo Lampion z Kladna. Režisérka Bela Schenková se inspirovala jednou z pohádek Františka Hrubína a společně s výtvarnicí Barkou Zichovou ve výtvarné stylizaci vycházely z u nás silné tradice domácího loutkového divadla a jeho poetiky. Nechyběla ani postava tradičního Kašpárka v podání živé herečky, který jako průvodce příběhu zpěvem vysvětloval potřebné a posouval v ději dál. Kombinace nejrůznějších druhů loutek (sošné, plošné a mozaikové loutky, maňásci) a živých herců byla zasazena právě do prostředí jednoho z takových divadel v životní velikosti. Dovedně se podařilo vyvážit hudebně-herecká čísla s těmi více loutkovými, stejně jako poučení se srozumitelnou, i když nepodbízivou komikou, což malé diváky hravě zabavilo po obě části inscenace. O tom, že Divadlo Lampion předvedlo výbornou dětskou inscenaci a trefilo se do vkusu festivalových diváků, svědčí i výsledek jejich hlasování, ve kterém právě pohádka O Nosáčovi zvítězila a stala se tak nejnovějším držitelem každoročně udělované festivalové Ceny Vojtěcha Šálka.

Jako dopolední pondělní představení si Naivní divadlo z Liberce připravilo představení Souhvězdí aneb Řecké báje mimo výseč, které však bylo pro nemoc v souboru zrušeno a místo něj byla uvedena únorová premiéra – inscenace Babu a papoušek. Náhrada, v podobě detektivky v rytmu hip-hopu, jak zní podtitul inscenace, to ale byla zcela plnohodnotná a převážně školní publikum strhla k hromadnému nadšení. (Podrobnou recenzi inscenace přinesl Loutkář v č. 2/2012 na s. 75.)

Večerní program patřil slavné westernové parodii Limonádový Joe, se kterou do Prahy zavítalo brněnské Divadlo Radost. Hudebně-taneční komedie je situována do prostředí redakce a tiskárny novin Arizonská pěnice, ve kterých právě známý příběh lihuprosté Kolalokové limonády ve světě gangsterů vzniká a postavy z vyprávění se tímto prostřednictvím objevují na scéně. Obě tyto roviny příběhu se přirozeně prolínají a doplňují. Redakční tým v čele s vitální šéfredaktorkou Fuzzy rozehrává komické dobrodružství Limonádového Joea v téměř totožné verzi se známým filmovým zpracováním. Výtvarnému stylu dominuje černobílé a červené ladění a scéna Tomáše Volkmera zaujme důvtipnou variabilitou a tematickou trefností. Na několika málo místech inscenace jsou zařazeny i loutky a scénické loutkové principy, ať už jde o užití vycpaných manekýnů v hospodské bitce nebo ve scéně s pohyblivými tygřími pijavicemi. Stejně jako scéna stojí za ocenění i nápadité a stylové kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové a v neposlední řadě převládající živá hudební složka, která je jen místy vhodně podpořená hudbou ze záznamu. Příznivci žánru komické a zpěvné veselohry, stejně jako stoupenci poetiky Limonádového Joea si s největší pravděpodobností přijdou na své. Přesto se ale zdá, že by nebylo ke škodě věci na mnoha místech krátit, zařadit méně výstřelů ze smradlavých a hlučných koltů a trochu ubrat z místy urputné snahy o pobavení diváků.

Předposlednímu festivalovému dni kralovala Pipi Dlouhá punčocha Divadla Šumperk uvedená jak v dopoledním, tak podvečerním čase. Markéta Kalužíková, představitelka Pipi, si z letošní přehlídky odnesla za svůj výkon Cenu rady festivalu. O zakončení Dítěte v Dlouhé se v úterý 16. května 2012 postaralo mostecké Divadlo rozmanitostí jevištní verzí slavné filmové komedie plné dnes již legendárních písniček Ať žijí duchové.

Vedle zmiňovaného uměleckého programu celý festival, jako již každoročně, doprovázely veřejné prohlídky divadla po zákulisí. Stejně tak za zmínku stojí i pestrá související činnosti pro děti – dílny, nejrůznější výtvarné činnosti, dětská zumba, malování na tváře, a také hojná podpora od sponzorů v podobě příjemných dárečků.

Loutkář 3/2012, p. 129.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.