Baixas, Joan: Mezinárodní poselství Joana Baxiase ke Světovému dni loutkového divadla 21. března 2012

Dnešek je dnem oslav

Rázným gestem odkládáme noviny, vypínáme zprávy a připíjíme umění a bratrství, protože dnes je sváteční den, kdy slavíme Světový den loutkového divadla.

Nemůžeme zapomenout na žal, na bolestnou realitu trápení a strastí, které sužují celý svět, ale právě proto, že nechceme zapomenout, se pouštíme do oslavy lidské důstojnosti, toho neukojitelného nutkání bránit život před neštěstím a smrtí.

Umění je ódou na tuto důstojnost, jež jako neutuchající vlna spojuje minulé i budoucí generace, kultury i klany ve jménu poezie. Umění ustanovuje shodu názorů mezi těmi, kdo společně žasnou, mezi tvůrcem a divákem, názorů na prozkoumávání neznáma. Každý umělecký čin je zrnkem písku, jež narušuje běh ozubených kol reality.

Loutkářské umění k těmto cílům směřuje svým vlastním tempem. Pokaždé, když oživíme nějakou postavu, podepisujeme prohlášení nezávislosti. Jako nezvedené dítě umění obrazů a slov, interpretace a vyprávění, posiluje loutka náš závazek nevinnosti a štěstí, jenž zároveň volá i po svém protipólu, krutosti. Nevinnost je důležitá, je harmonická a plodná, o čemž nám podal zprávu Jarry či Kurosawa, Miró, Arseněv a mnozí další. Krutosti stačí jen přeměřit šat a podívat se jí sarkasticky do tváře.

\“Zvíře žije v přírodě jako voda ve vodě\” (M. Eliade). Loutka žije v představivosti jako voda ve vodě. Jako prostor, kde rozum naráží na nekonečný tok říše fauny i flóry, země a vody, je představivost energetickou zásobou lidstva a jeho kmenů, v níž si loutka svobodně hraje jako král, neanalyzuje, nezasahuje, pouze prospívá.

\“To, čím se zvíře zvané člověk odlišuje, je animace a pohyb; prvotní pohyb, jež stvořil člověka, přišel od bohů. Animace nás dělá člověkem.\” (P. Sloterdijk) Jasnozřivost této filozofické reflexe prostupuje hlavní akt loutkáře: vdechnout život neživému a upoutat na toto kouzlo pozornost jiných.

Již před několika lety přišla skupina loutkářů s moudrou myšlenkou vytvořit organizaci, jež by posílila mezinárodní výměnu. UNIMA, která je teď již skutečností a jež se rozšířila po celém světě, je dnes více než kdy jindy naprosto nezbytná pro řízení našich odborných snah týkajících se umění a lidské důstojnosti.

Proto chvalme bohy za to, že nám dali tuto profesi, děkujme našim dědečkům za vytvoření UNIMY a společně oslavme krásu umění představivosti a připijme loutkám.

Přátelé, udělejme si dnes skvělý večírek!

Joan Baixas

Překlad Daniel Dolenský

Katalánský malíř a loutkář Joan Baixas vytváří umělecká díla a inscenace se silným výtvarným obsahem založená na živé malbě, videoprojekcích a práci s předměty, jež vyprávějí malé příběhy ze současnosti. Jeho skupina Teatre de la Claca spolupracovala s malíři jako Joan Miró a Roberto Matta i s malíři, herci a tanečníky a hrála svá představení po celém světě. Vedl Festival de Teatre Visual i de Titelles de Barcelona, řídil mnoho projektů a pracoval pro televizi, v módě i v reklamě. Publikoval svou poezii i studie o svých profesních zkušenostech a vedl kurzy na barcelonském Institut del Teatre a jiných mezinárodních institucích. Více viz www.joanbaixas.com.

Loutkář 2/2012, p. 49.