Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Malíková, Nina: Hurvínek oslem

Před časem jsme na stránkách tohoto časopisu psali o novém a slibném tvůrčím týmu formujícím se v Divadle Spejbla a Hurvínka. Kromě dramaturgyně Denisy Kirschnerové ho tvoří i její bratr, Miki Kirschner, který se zde již několikrát představil nejen jako režisér a výtvarník, ale v případě zatím posledního repertoárového titulu znovu i jako schopný autor. I když Divadlo Spejbla a Hurvínka stále pravidelně hraje i pro dospělé, těžiště jeho produkce bylo, je a určitě i bude především v tvorbě pro děti. Dětem je také určena inscenace Hruvínek mezi osly.

Dějová osnova příběhu Hurvínkovy proměny, nabývání zkušeností a návratu do domácího prostředí vychází z osvědčeného schématu her určených oblíbeným protagonistům, v tomto případě především hlavně Hurvínkovi: je zde útěk z dobře známého a možná i trochu nudného domácího prostředí, revolta proti autoritě (tentokráte ne proti otci Spejblovi, ale proti škole a učení), do světa dobrodružnějšího, fantazijního, ze kterého se vrací hlavní hrdina po přestálých dobrodružstvích rád zpátky. V daném schématu je také obyčejně skryté ponaučení, které nechybí ani tentokráte.

Hurvínkova lenivost, či spíše momentální liknavost a nespokojenost se školními povinnostmi je příčinou toho, že podlehne svůdnému vábení Hýkálka (podivné lidsko-oslí bytosti), a aniž by o věci přemýšlel či dbal na Mániččino varování, dává se s ním na cestu do zaslíbené země, kde je možné si \“jen hrát, jíst a spát\”. Lákavá nabídka se však velmi rychle mění v pravý opak – Hurvínek je postupně proměňován v osla, o hraní a volném čase nemůže být ani řeč. Místo toho nastupuje těžká práce s odklízením haldy odpadků, při níž se seznamuje se stejně vylákaným chlapcem Augustkem, který Hurvínka upozorní i na to, že v tomto podivném oslím království je dokonce zakázáno nejen učit se, ale vůbec myslet. Hurvínek má samozřejmě štěstí v tom, že se ho vydá hledat jeho kamarádka Mánička, doprovázená panem Spejblem a samozřejmě i Žerykem. V převleku se jim podaří dostat se do tajemného Oslova. Tam ale už mezitím úplně proběhla Hurvínkova proměna v oslíka. Scéna, ve které si hlavní hrdina naříká a volá Máničku i tatínka, patří i pro otrlejší dospělé diváky k těm nejdojemnějším. Proměna v osly hrozí pak od starosty postupně všem zúčastněným. Starosta totiž vlastní kouzelnou hůlku své bývalé velitelky paní Rigy a teprve v poslední chvíli se oslíkovi-Hurvínkovi podaří hůlku starostovi z ruky vykopnout. Hůlku dostává do ruky se starostou čím dále tím nespokojenější Hýkálek a s její pomocí vrací všechno zpět k původnímu stavu. Finále je rozhodně nejnapínavějším místem inscenace, kdy děti, které objasnění spletité prehistorie Oslova přimělo na chvíli k šumu, zase bez dechu sledují rozuzlení příběhu. Samozřejmě, že všechno nakonec dobře dopadne, Hurvínek se i se svými zachránci vrací domů a závěrečný tanec všech protagonistů (po celé řadě scén s tradičně brilantně voděnými marionetami) patří i po loutkoherecké práci k nejzdařilejším.

Inscenace má dramatičtější spád ve druhé půli, šťastné je řešení náročnějších přestaveb, které se odbývají za pohyblivými výkryty či jakýmsi retablem, v jehož okénkách, se jako komentující chór objevují dvě postavy zajímavě výtvarně pojednaných loutek hudebníků – Troubáčka a Vozembouška.

Inscenátoři však jako by se báli příliš přímočarého základního příběhu a tak se děj větví do celé řady dalších, často nedokončených motivů a rozšiřuje se i o další postavy, jejichž úloha v celku není příliš zřetelná. Nedojasněné tedy zůstává, proč si do Oslova vybírají právě k únosu a práci jen malé chlapce, zajímavě prezentovaná figura Strašáka se sice uvede pěknou písničkou, ale s dalším dějem už nijak nesouvisí, jen vyprávěný příběh vzbouřených oslů-sluhů paní Rigy je překomplikovaný a navíc se paní Riga doslova \“mávnutím hůlkou\” v samotném závěru hry jako výrazná postava ztrácí a vtipný dovětek o jejím cirkusu, který do města přijíždí s krotitelem Hýkálkem a oslem Starostou zaniká v celkovém závěrečném balábile. Záhadou je i smysl práce chlapců-oslíků v Oslově. Faktem ale zůstává, že si zmíněných nejasností všimne spíše oko dospělého diváka či pozorného kritika a že se jimi dětský divák napjatě sledující Hurvínkovy dramatické osudy vůbec nezabývá.

Sympatické na novém textu naopak je, že jsou zde poučení a etická pravidla (nenechat se zlákat sliby cizích lidí, být připraven kamarádovi pomoci, chtít se něco naučit…) sdělována neškolometsky skrze vlastní příběh. Zaujme i obohacení postavy Máničky, která má v sobě nejen holčičí zvídavost, ale i statečnost a důvtip.

V inscenaci je řada hudebních čísel a písní s pěknými texty Robina Krále (kromě již zmíněného Hurvínkova sóla, kdy si stýská po taťuldovi, Máničce i Žerykovi, jsou zajímavé i písničky komentujících oslů-hudebníků v přestavbových intermezzech).

Výtvarně je příběh ukotven v jakémsi bezčasí. Výtvarnou inspiraci jako by tvůrce hledal v podivných krajinách sci-fi komiksů či v realistické kresbě připomínající svými barevnými tóny kulisy a malované prospekty prvorepublikových marionetových divadel (samotný Oslov, krajina s odpadky, Chrám proměn, ale i exteriéry úvodní a závěrečné pouliční scény).

Děti v Hurvínkovi mezi osly dostávají pěknou inscenaci, která má v sobě vyváženou porci napětí i divadelního kouzlení, poučení a samozřejmě humoru, na který při sebemenší příležitosti živě reagují.

Nina Malíková

Foto: archiv

Divadlo S+H

Miki Kirschner: Hurvínek mezi osly

Režie, scénář, návrhy scény a loutek: Miki Kirschner, asistent režie: Ondřej Lážňovský, dramaturgie: Denisa Kirschnerová, hudba: Jiří Škorpík, texty písní: Robin Král

Psáno z premiéry 11. 10. 2011 a reprízy 14. 1. 2012.

Loutkář 1/2012, p. 23–24.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.