Loutkar.online

Lešková-Dolenská, Kateřina: Půvab drobniček

V neděli 30. října se v pražském Divadle Na zábradlí konal 5. ročník mezinárodního festivalu miniatur Ohromné maličkosti, který pořádá redakce časopisu Svět a divadlo v čele s Karlem Králem. Sychravý podzimní den se ve všech prostorách divadla na několik hodin proměnil doslova v „dům zázraků“, jak zní podtitul jednodenní přehlídky, s neopakovatelnou atmosférou.

Přehlídka nese název knížky složené z krátkých próz Gilberta Keithe Chestertona a pokaždé provede návštěvníky mnoha zákoutími divadla, a to i těmi zrakům veřejnosti za normálních okolností ukrytými, jako jsou zkušebna v půdních prostorách či kumbál techniky. Nabízí minipředstavení všech možných a snad i nemožných forem, druhů a žánrů (voiceband, muzikologická přednáška, scénické čtení, kabaretní výstupy, loutkové skeče, či dokonce promítání komiksu s komentářem), která netrvají déle než půl hodiny a v některých hracích místech se k jejich sledování nenatěsná více než deset diváků.

Loutkářské nadšence jistě potěší, že se v eklektické dramaturgii festivalu našlo hojně místa pro všelijaké produkce s loutkami spjaté. Kupříkladu se zde objevila společná inscenace maďarského Kabóca Bábszínház a Theater de Spiegel z Belgie Ha dede, která získala hned dvě ceny na letošní liberecké Mateřince. Inscenace Karla Van Ransbeeck bohatě naplnila značná očekávání – sál Eliadovy knihovny byl napěchován dětmi, v mnoha případech kojenci, kteří velmi zaujatě sledovali práci s předměty a vydrželi bez pláče až do konce. Pro dospělého diváka pak šlo o hravě roztomilé absurdní divadlo a ve výsledku byly spokojeni všichni.

V programu nechyběla ani stálice přehlídky Hana Voříšková, letos s inscenací O sopkách, ovečkách a vřesu, což je rekonstrukce jejího výletu do středofrancouzského kraje Auvergne s řadou majestátních sopek, z nichž nejznámější je Puy de Dôme. A o tom, jak se nocuje za bouřky na sopce, hrála papírovými miniloutkami, s ohromně maličkými ovečkami a vřesem z korálků za doprovodu řady znamenitých loutkářských efektů (blesky, hromy, sopečný dým zastoupený kouřem z cigarety vypouštěným hadičkou do „jícnu“ sopky apod.) a hudby Matěje Pospíšila. Po představení jsme společnými silami sopku ve tvaru bábovky (nebo bábovku ve tvaru sopky?) snědli. Byla voříšková.

Vystoupení mima Ctibora Turby přineslo poměrně neotřelou divadelní formu – pouštěl nám z DVD slide show svých ilustrací k Hobitovi, které byly poskládány do jakéhosi komiksu, k nim zněly písničky ze stejnojmenné inscenace, již připravoval v 80. letech se studenty loutkářské katedry pražské DAMU, a k tomu předčítal vybrané pasáže Tolkienovy knihy. Bylo to velmi milé, komorní setkání s umělcem obdařeným obdivuhodným množstvím talentů; je snad jen škoda, že poutavý příběh knihy tak zestručnil a prokrátil, že si člověk příběhu neznalý musel odnést velký zmatek v postavách a motivacích jejich jednání.

Premiéru černočerné maňáskárny s lakonickým názvem 4, 5, 6 dovezlo Naivní divadlo z Liberce. Osvědčený tým Vítek Peřina, Michaela Homolová a Filip Homola provedl sondu do duší čtvrtého, pátého a šestého trpaslíka ze známé pohádky a neobjevili v nich ani lásku k bližnímu, natož nějaký jiný ušlechtilý cit. Tihle frustrovaní pidimuži, které si nikdo nepamatuje jménem, se rozhodnou jednou pro vždy (a velmi důmyslně) skoncovat se svými soky na lepších pořadových místech a pak uspořádají nelítostnou bratrovražednou čistku i mezi sebou; ani ne za pět minut Sněhurka zcela osiří.

Nekorunovaným králem Ohromných maličkostí se po mém soudu stal Marek Bečka se svým vtipným „automatem na pohádky jednoho herce“ alias vystoupením zchudlého loutkáře, který s minimálním fundusem čítajícím oboustranný prospekt a tři loutky (myslivec, čert a dinosaurus) zahrál naprosto cokoli. Viděla jsem, kterak si bravurně poradil se Třemi zlatými vlasy děda Vševěda a v druhém vystoupení hned s několika pohádkami v rychlém sledu za sebou (Šípková Růženka, O třech kůzlátkách, přehrál dokonce méně známé Andersenovo Křesadlo a mnohé další). Podle očitých svědectví byl napotřetí schopen s týmž obsazením úspěšně sehrát i Sněhurku se všemi trpaslíky a nemusel je ani po libereckém vzoru vyvraždit. Prokázal, že je mistrem pohotové improvizace se smyslem pro ironii (a sebeironii) a v neposlední řadě velkým znalcem pohádek.

Řečeno s klasikem, bylo to krásné, uvolněné odpoledne.

Loutkář 6/2011, p. 381–382.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.